Putování tučňáků

Každým rokem, tisí­ce tuč­ňá­ků císař­ských opouš­tí jis­to­tu jejich hlu­bo­ké­ho oce­á­nu a putu­jí stov­ky mil přes zrád­ný a odpu­di­vý antark­tic­ký ledo­vec, aby se moh­li roz­mno­žo­vat.

Putování tuč­ňá­ků je pat­ří mezi ty geni­ál­ní nápa­dy, kte­ré když někdo zopa­ku­je, tak už to nikdy nebu­de ono. Na prv­ní pohled doku­men­tár­ní film, tedy umě­lec­ky zpra­co­va­ný doku­men­tár­ní film, popi­su­je něko­lik nároč­ných cest, kte­ré musí kolo­nie tuč­ňá­ků císař­ských (to jsou ty nej­hez­čí 😉 pod­nik­nout, aby při­ved­la na svět novou gene­ra­ci.

A jak uvi­dí­te, oprav­du to nema­jí jed­no­du­ché. O nic dal­ší­ho v tom­to fil­mu nejde, tak­že by se moh­lo zdát, že to bude tro­chu nuda, něco jako Život v pří­ro­dě. Ale samo­zřej­mě tomu tak není, jinak bych o tom nepsal s tako­vým nad­še­ním. Sledovat tyhle tvo­ry z blíz­ka je napros­to úžas­né. Kolik úsi­lí a ener­gie musí vyna­lo­žit, aby pře­ži­li v nehos­tin­né kra­ji­ně, kte­rou si jejich před­ci „zvo­li­li“ za svůj domov.

Celkový dojem kazí snad ako­rát komen­tář (občas dia­log, občas mono­log), kte­rý je do fil­mu vlo­žen jako­by ho říka­li tuč­ňá­ci. Evidentně šlo o při­blí­že­ní fil­mu širo­kým masám - tedy, aby se doku­ment netvá­řil tak doku­men­tár­ně. Po čase jsem si sice zvy­kl, ale stej­ně, kdy­by tam dali nor­mál­ní­ho vypra­vě­če a nevklá­da­li ty komen­tá­ře tuč­ňá­kům do zobá­ků... Nehledě na to, že jsou ty komen­tá­ře lehce stu­pid­ní.

O filmu:

Putování tuč­ňá­ků
Francie, 2005, 85 min
Oficiání web: Putování tuč­ňá­ků
Režie: Luc Jacquet
V hlav­ních rolích: Jules Sitruk, tuč­ňá­ci