#DP192: The White Trees

thewhitetrees

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

 Autorem člán­ku je Daniel Palička

Scénář: Chip Zdarsky

Kresba: Kris Anka

Chip Zdarsky aktu­ál­ně pat­ří mezi špič­ku sou­čas­né­ho super­hr­din­ské­ho main­stre­a­mu. Autor, jenž se napl­no pro­sa­dil u Marvelu, má na kon­tě mno­ho komik­so­vých pro­jek­tů, vyzna­ču­jí­cích se pře­de­vším odleh­če­ným, ryze kome­di­ál­ním cha­rak­te­rem, kte­rý je umoc­něn humor­ný­mi vsuv­ka­mi, humor­ný­mi gagy, vtip­ný­mi kon­ver­za­ce­mi mezi ústřed­ní­mi posta­va­mi a sem tam i akcí, pokud na ni dojde řada. Perfektními pří­kla­dy budiž titu­ly Howard The Duck, Star-Lord: Grounded nebo Peter Parker: The Spectacular Spider-Man, v nichž jsou výše uve­de­né prv­ky patr­né na kaž­dé strán­ce. V rám­ci své tvůr­čí kari­é­ry se však Zdarsky posou­val dál a dál. Postupně si začal uvě­do­mo­vat, že nemá zapo­tře­bí se jak­ko­liv limi­to­vat. Nemusí se držet zaběh­nu­tých kole­jí a může tro­šič­ku zaex­pe­ri­men­to­vat. A tak pře­šel k váž­něj­ší­mu tónu, kte­rý se napl­no pro­je­vil v úspěš­ném Daredevilovi z ini­ci­a­ti­vy Fresh Start (recen­zi na prv­ní díl s podti­tu­lem “Know Fear” si může­te pře­číst pří­mo zde). Následně se začal podí­let i na řadě drob­ných pří­bě­hů u kon­ku­renč­ní­ho DC Comics. A aby toho neby­lo málo, stři­hl si i něko­lik vlast­ních, ryze autor­ských pro­jek­tů. Na jeden z nich, uza­vře­nou mini­sé­rii “The White Trees”, se v dneš­ní recen­zi podrob­ně podí­vá­me.     

Ať už Zdarskyho vní­má­te jak­ko­liv - jako šprý­ma­ře, jehož cílem je nejen odvy­prá­vět solid­ní pří­běh, ale záro­veň čte­ná­ře poba­vit, nebo jako hlou­ba­vé­ho pisál­ka s cílem co nej­vě­ro­hod­ně­ji popsat vnitř­ní poci­ty roze­rva­né­ho, vnitř­ně nejis­té­ho, věč­ně zadu­ma­né­ho hrdi­ny - nelze mu upřít jeho talent na prá­ci s cha­rak­te­ry postav. Svým hrdi­nům dává pat­řič­ný pro­stor, a nejen to. Dokáže vykon­stru­o­vat zají­ma­vou záplet­ku, v níž dává pro­stor posta­vám jeví­cím se zpo­čát­ku rela­tiv­ně oby­čej­ně. Ovšem jak se čte­nář postup­ně pro­kou­sá­vá dějem, začí­ná si uvě­do­mo­vat, že lid­ští hrdi­no­vé mají něco do sebe a dove­dou zaujmout. Tohle přes­ně pla­tí i v pří­pa­dě autor­ské­ho fan­ta­sy pro­jek­tu “The White Trees” z roku 2019. 

Děj nás při­vá­dí do fik­tiv­ní magic­ké říše jmé­nem Blacksand. Sledujeme tři stat­né nebo­jác­né hrdi­ny, kte­ří na začát­ku pří­bě­hu před­stou­pí před moc­né­ho krá­le Pheracka. Ten jim sdě­lí, že jejich děti zčis­ta­jas­na zmi­ze­ly a nejsou nikde k nale­ze­ní. Trojice odváž­ných, při­pra­ve­ných a řád­ně vyzbro­je­ných bojov­ní­ků je tak nuce­na se sjed­no­tit a vydat na nebez­peč­nou výpra­vu, kte­rá roz­hod­ně nebu­de pro­cház­kou růžo­vým sadem. 

Scénář je vskut­ku pou­ta­vý. Zdarsky má stá­le čím pře­kva­po­vat a někte­ré scé­ny, pře­de­vším tedy v dru­hé polo­vi­ně, vás dove­dou pěk­ně šoko­vat. Jindy vás nao­pak dove­dou ohro­mit svým zpra­co­vá­ním. Ať už jde o kra­tič­kou potyč­ku s dra­kem, scé­ny sexu­ál­ní­ho raže­ní (nebu­du blí­že upřes­ňo­vat) nebo o jiné čás­ti pří­bě­hu, čiší z nich tvůr­čí hra­vost, což záplet­ce jen a jen pomoh­lo. Sluší se však také říci, že sce­náris­ta mys­lí i na hrdi­ny. Dává jim dosta­teč­ný pro­stor na to, aby se co nej­ví­ce pro­je­vi­li, a co víc, píše je lid­sky. Poukazuje na jejich sil­né strán­ky i na sla­bi­ny, díky čemuž s nimi mohou lidé více sym­pa­ti­zo­vat. Zejména vou­sa­tý bojov­ník Krylos si mě doká­zal zís­kat. Nicméně, jeho spo­leč­ní­ci také vůbec neza­os­tá­va­jí.  

Pochválit musím rov­něž výtvar­nou strán­ku, kte­rou si vzal na paškál zku­še­ný kres­líř Kris Anka. Vyřádil se, jak jenom mohl, což se do výsled­né­ho pro­duk­tu oprav­du pro­mít­lo.   Výrazné lin­ky umoc­ňu­jí­cí desig­ny ústřed­ních hrdi­nů se skvě­le hodí k barva­mi hýří­cí­mu colo­rin­gu. Opomenout tak­též nesmím do detai­lu pro­kres­le­né sce­né­rie, ani hra­vé, lec­kdy i dyna­mic­ké pane­lo­vá­ní, jež napl­no vynik­ne ve zbě­si­lej­ších pasá­žích. Co bych mož­ná osob­ně mír­ně vytknul, je zakon­če­ní. Konec není špat­ný, prá­vě nao­pak (mně osob­ně napří­klad pře­kva­pil), ale nemo­hu se zba­vit dojmu, že by si posled­ní sešit zaslou­žil ješ­tě pár strá­nek navíc. Přece jenom, po epi­lo­gu má člo­věk div­nou pachuť v puse. Říká si, že kdy­by sce­náris­ta měl mož­nost si napsat ješ­tě jeden sešit, urči­tě by to cel­ko­vé­mu vyprá­vě­ní pomoh­lo. Některé čás­ti fikč­ní­ho svě­ta by totiž moh­ly být popsá­ny více do detai­lu, jin­dy by nao­pak neuško­di­lo vyu­ži­tí více fan­ta­sy postav. Zkrátka a dob­ře, kdy­by měl Zdarsky ješ­tě vět­ší pro­stor, urči­tě by si mohl dovo­lit při­dat mno­hem více, než co nám bylo naser­ví­ro­vá­no. Tento fakt jed­no­du­še zamr­zí, i přes­to ovšem nejde o nega­ti­vum, kte­ré by výsled­ný záži­tek ze čte­ní kazi­lo.   

Minisérie “The White Trees” mě ohro­mi­la. Ano, čekal jsem pří­jem­nou fan­ta­sy podí­va­nou, to při­zná­vám bez muče­ní. Nicméně, vůbec bych nepřed­po­klá­dal, že dosta­nu sviž­nou, pří­mo­ča­rou, a záro­veň kva­lit­ně napsa­nou povíd­ku, o níž budu bás­nit v super­la­ti­vech. Sympatičtí, výbor­ně napsa­ní hrdi­no­vé, dob­ře ucho­pe­ná záplet­ka, kte­ré nechy­bí spád, ani klid­něj­ší momen­ty, slou­ží­cí pri­már­ně k roz­vi­nu­tí cha­rak­te­rů jed­not­li­vých postav, a bojo­vé sek­ven­ce, jimž nechy­bí dra­vost. To všech­no zao­bal­te do půso­bi­vé­ho pes­t­ro­ba­rev­né­ho magic­ké­ho hávu Krise Anky a dosta­ne­te čti­vé dob­ro­druž­ství, jež dove­de zaujmout jak skal­ní fanouš­ky fan­ta­sy, tak i ty žánrem nepo­lí­be­né. Zdarsky doká­zal, že když má tvůr­ce plnou kre­a­tiv­ní kon­t­ro­lu a může své pří­běhy vydá­vat u komik­so­vé­ho nakla­da­tel­ství, jakým je Image Comics, doká­že z ori­gi­nál­ní­ho nápa­du vytě­žit maxi­mum. Jen ško­da dél­ky. Jeden sešit navíc by urči­tě neuško­dil.