Načítám počet zobrazení...
.jpg) |
Smrtí milované dcery jejich problémy nekončí, ba spíše začínají…
V prosinci roku 2005 zasáhne rodinu Palmerových tragická událost, která navždy poznamená jejich životy. Během pikniku u přehrady nedaleko australského města Ararat zmizí jejich šestnáctiletá dcera Alice. Utonula, utekla nebo šlo jen o špatný vtípek na účet ostatních? Policejní pátrání však dospěje po několika hodinách ke smutnému konci – tělo mrtvé dívky bylo nalezeno na mělčině a i poslední naděje zoufalých rodičů pomalu pohaslo. Jenže tím to pro Palmerovy ještě zdaleka neskončilo. V jejich domě se začnou dít podivné věci a napovrch vyplouvají chmurné informace ze života jejich dcery, o kterých až dosud neměli ani potuchy…
Režie: Joel Anderson
Rok výroby: 2008
Délka: 89 min
Země: Austrálie
Hrají:
David Pledger...(Russell Palmer)
Rosie Traynor...(June Palmer)
Martin Sharpe...(Mathew Palmer)
Talia Zucker...(Alice Palmer)
Steve Jodrell...(Ray Kemeny)
...a další
Nízkorozpočtový australský „duchařský“ film (dokument) se ke mně dostal jakýmsi omylem, ale jelikož mám tvorbu od protinožců docela rád, nepohrdl jsem jím a to i přesto, že to není zrovna můj šálek čaje. Ač jde o fiktivní příběh, musím uznat, že na mě do jisté míry zapůsobil. Ani tak ne svou kvalitou, jako spíše celkovými emocemi, které se režisérovi podařilo během natáčení vytvořit. A to ještě většina dialogů byla čistou improvizací najatých herců.
Ztráta dítěte je vždy pro rodiče hotovým knokautem, ze kterého se jen málokteří dokáží pořádně znovu postavit na nohy a „žít normálně dál“. Vždy jim bude prázdný pokojík, fotky a rodinné videa připomínat jejich milovanou osobu. O to horší je, když se náhle začnou dít ve vašem domě podivné věci a slyšíte děsivé zvuky. Mnohdy jde jen o vaši bujnou fantazii, ale ve filmech je potřeba většinou za vším hledat nadpřirozeno a tady tomu nebylo jinak. Což asi málokoho překvapí.
Divák se dočká řady rozhovorů se známými, sousedy, experty a hlavně rodinnými příslušníky, kteří se nám pokusí detailně popsat, jaká že Alice vlastně byla. Jenže postupem času začnou vyplouvat na povrch i tajemství, se kterým se nikdy nikomu nesvěřila a i ty zřejmě vedli k její smrti. Smůlou však je, že ač se Anderson snažil vytvořit co možná nejponuřejší a nejdepresivnější atmosféru, jeho dílo mělo velké množství slabších míst, které dost nudili a některé zvraty nepůsobili zrovna nejvěrohodněji. To ale musí posoudit každý sám za sebe. Navíc kvalita obrazu byla vážně dost mizerná – což se dá přičíst na vrub malému rozpočtu, ale to jej v žádném případě neomlouvá.
Lake Mungo má značné nedostatky a rozhodně ho nikomu nebudu doporučovat, ale našel jsem tu i několik pozitivních věcí, které nakonec rozhodly, že tomuto pseudodokumentu dám alespoň průměrné ohodnocení. Samotný příběh si dokázal získat mé sympatie, ta omáčka okolo už moc ne.
Hodnocení:
50%
Podívejte se na hodnocení Lake Mungo na Kinoboxu.
