#DP195: Batman: Svět

rp AVvXsEjzzTD8zPpZZl0T3DbV7gK1oq4t24UJ08mpT3dkhJBfa9zGoN92wB3ubLC9PwngeN7cDXcUdBi9Nl74c84R5Eye9k vjjEDUt85UqnKPxbEemK8HhBASP HTnf3WeQTLXLSjRerj3XmJlgrfmfnbEnfjw9zS0Msy7cuTdsI9aLlW2P5GQQUJVV8RwTvs320.jpg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

 Autorem člán­ku je Daniel Palička 

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Batman: Svět je uni­kát­ní pro­jekt, kte­rý v rám­ci sou­čas­né­ho super­hr­din­ské­ho main­stre­a­mu nemá obdo­by. Na prv­ní pohled se jeví jako oby­čej­ná gene­ric­ká sbír­ka něko­li­ka batma­nov­ských poví­dek. Nic pře­vrat­né­ho, řek­ne­te si. Podobných anto­lo­gií jsme v prů­bě­hu let měli pře­hr­šel, na co vymýš­let dal­ší? Při bliž­ším zkou­má­ní však člo­věk zjis­tí, že jde o zce­la výji­meč­ný pro­dukt. Vydavatelství DC Comics se totiž ozva­lo tvůr­cům z celé­ho kou­tu svě­ta a dalo jim mož­nost napsat a nakres­lit ori­gi­nál­ní, ryze autor­ské pří­běhy, v nichž moh­li nejen pre­zen­to­vat nové poje­tí Batmanova cha­rak­te­ru, ale také uká­zat kul­tu­ru své vlast­ní země a hra­vě ji zužit­ko­vat ve scé­ná­ři. Výsledkem je šest­náct uza­vře­ných poví­dek, kte­ré svý­mi roz­ma­ni­tý­mi loka­li­ta­mi, zají­ma­vý­mi nápa­dy a pes­t­rý­mi výtvar­ný­mi sty­ly dove­dou čte­ná­ře zaujmout. Nebo taky ne? 

Když byl komiks popr­vé ofi­ci­ál­ně ozná­men, nevě­řil jsem vlast­ním očím. Antologie mezi­ná­rod­ní­ho cha­rak­te­ru? Kdo by to byl býval čekal! Nápad zněl veli­ce láka­vě, o tom žád­ná. A co víc, obál­ka čes­ké­ho kres­lí­ře Michala Suchánka, na níž je vyob­ra­zen Pražský hrad a Batman sedí­cí na soše Jana Křtitele, mě per­fekt­ně navna­di­la. O to vět­ší zkla­má­ní se dosta­vi­lo ve chví­li, kdy jsem anto­lo­gii pře­če­tl. Tolik nud­ných, nezá­živ­ných, gene­ric­kých a nijak vyční­va­jí­cích pří­bě­hů jsem již dlou­ho neče­tl. Ale nebu­du zby­teč­ně před­bí­hat.

Nejprve začnu kla­dy. Ze vše­ho nej­ví­ce musím pochvá­lit výtvar­nou strán­ku, kte­rá se poved­la na jed­nič­ku. Různorodé umě­lec­ké sty­ly nejen že per­fekt­ně pre­zen­tu­jí nála­du dané země (to je pře­de­vším patr­né v pale­tě barev), ale záro­veň jsou (ve val­né vět­ši­ně pří­pa­dů) pas­tvou pro oči. Hned prv­ní pří­běh nakres­le­ný fanouš­ky opě­vo­va­ným Leen Bermejem je pra­vým důka­zem povíd­ky, kte­rá i navzdo­ry sla­bé­mu scé­ná­ři dove­de čte­ná­ře zaujmout. 

Podobně bych se mohl vyjá­d­řit k ori­gi­na­li­tě nápa­dů, kte­ré se v povíd­kách (těch lep­ších i hor­ších) obje­vu­jí. V pří­pa­dě, že je scé­nář napros­to špat­ný, zachra­ňu­je výsled­ný dojem ale­spoň hra­vé vyu­ži­tí růz­ných prv­ků typic­kých pro danou zemi. Zmínit mohu napří­klad čes­kou povíd­ku. Ta se sice řadí k hor­ším pří­bě­hům v celé anto­lo­gii, ale nemo­hu ji upřít, že se sce­náris­ta ale­spoň tro­chu sna­žil reflek­to­vat něco z naší kul­tu­ry a his­to­rie, což se roz­hod­ně cení. Podobně bych se mohl vyjá­d­řit tře­ba k Mexiku, kte­ré mi sice v hla­vě dlou­ho neu­tkvě­lo, ovšem cel­ko­vé ucho­pe­ní děje, smě­řo­vá­ní záplet­ky, a pře­de­vším skvě­lé vyu­ži­tí zná­mých loka­lit mi vůbec nepři­šlo špat­né. 

To všech­no zní pěk­ně. Nicméně, k čemu to je, když val­ná vět­ši­na tvůr­ců napsa­la povíd­ky, kte­ré jsou nezá­živ­né, nud­né a straš­ně šab­lo­no­vi­té? A co obzvlášť nepo­bí­rám, je cel­ko­vý roz­sah. DC se z něja­ké­ho nepo­cho­pi­tel­né­ho důvo­du roz­hod­lo dát kaž­dé­mu kre­a­tiv­ní­mu týmu pou­hých deset stran na odvy­prá­vě­ní kloud­né záplet­ky. Prostor je žalost­ně malý a já doteď nepo­bí­rám, co se tím­to nelo­gic­kým kro­kem sna­ži­lo DC doká­zat. Podle mého názo­ru jde o nej­vět­ší kámen úra­zu a o sla­bi­nu, na kte­rou anto­lo­gie doplá­cí ve všech smě­rech.         

Šestnáct poví­dek bych zhod­no­til násle­dov­ně: 

• Globální měs­to (Scénář - Brian Azzarello, Kresba - Lee Bermejo)

Standardní azza­rellov­ská hlu­bo­ko­my­sl­ná povíd­ka s vět­ším pře­sa­hem, kte­rá z vypra­věč­ské­ho hle­dis­ka neu­ra­zí, ani nena­dchne. Každopádně, výtvar­ná strán­ka je na mis­trov­ské úrov­ni! Jako úvod sbír­ky, kte­rý má čte­ná­ři pre­zen­to­vat Batmanův vztah k jeho vlast­ní­mu měs­tu a k dnes již iko­nic­kým zlo­sy­nům, fun­gu­je “Globální měs­to” na jed­nič­ku.    

• Paříž (Scénář - Mathieu Gabella, Kresba - Thierry Martin)

Francie vsa­di­la na znač­ně jed­no­du­chý výtvar­ný styl s jem­ný­mi lin­ka­mi, výraz­ně zjed­no­du­še­ný­mi desig­ny postav a svět­lej­ší pale­tou barev, ze kte­ré sice dýchá Francie kaž­dým cou­lem (to je hlav­ně poznat při stí­no­vá­ní v jed­not­li­vých pane­lech), ale mně osob­ně vůbec nese­dl. A co se týče scé­ná­ře, ten sice má něko­lik svět­lých momen­tů a pěk­nou poin­tu, ale o zázrak v žád­ném pří­pa­dě nejde. 

• Zavřeno, dovo­le­ná (Scénář a kres­ba - Paco Roca)

Jedno z nej­vět­ších pře­kva­pe­ní sbír­ky. Odpočinkový pří­běh, kte­rým nám Paco Roca uká­zal, že si Batman občas musí dát dovo­le­nou. Jak se na něm ovšem pode­pí­še, je věc dru­há. Líbilo se mi, že se záplet­ka drže­la hod­ně při zemi a že si sce­náris­ta nesna­žil hrát na nic vel­ko­le­pé­ho. Zároveň se mi zamlou­va­lo jed­no­duš­ší výtvar­no, kte­ré mi k vyzně­ní pří­bě­hu sed­lo. Závěr urči­tě mohl být roz­ve­den mno­hem více, ale beru v potaz pro­stor, kte­rý tvůr­ci dosta­li, pro­to jsem výji­meč­ně při­mhou­řil oči. 

• Janus (Scénář - Alessandro Bilotta, Kresba - Nicola Mari)

Nezáživný zápo­rák, nesym­pa­tic­ké posta­vy a myš­len­ky, kte­ré měly v scé­ná­ři své opod­stat­ně­ní, ale míje­ly se účin­kem. Tak by se dal shr­nout “Janus”, kte­rý pat­ří k jed­něm z nej­slab­ších poví­dek celé sbír­ky. Aspoň kres­ba Nicoly Mariho za něco stá­la.  

• Lepší zít­řek (Scénář - Benjamin von Eckartsberg, Kresba - Thomas von Kummant)

Naprostý odpad. Mohlo jít o krás­ný napí­na­vý atmo­sfé­ric­ký pří­běh s mra­zi­vou, dovo­lil bych si říct až lehce horo­ro­vou atmo­sfé­rou. Místo toho mi bylo naser­ví­ro­vá­no jed­no vel­ké úmor­né mora­li­zo­vá­ní o ochra­ně život­ní­ho pro­stře­dí, kte­ré se samo­zřej­mě neo­be­šlo bez rádo­by hlu­bo­kých myš­le­nek. Proboha, proč?!! Opět ovšem musím pochvá­lit vizu­ál. Thomas von Kummant odve­dl solid­ní kus prá­ce. 

• Rudá masa (Scénář - Štěpán Kopřiva, Kresba - Michal Suchánek)

Další otřes­ná povíd­ka. Vážně? Proč musí Češi doko­la recyklo­vat pří­běhy o komu­nis­tech? Já chá­pu, že chtě­jí upo­zor­nit na špat­nou ide­o­lo­gii, se kte­rou se osob­ně nezto­tož­ňu­ji a kte­rá naší zemič­ce doce­la zato­pi­la, ale už to začí­ná být trap­né a lehce ubo­hé. Nicméně, co si bude­me poví­dat, výtvar­ná strán­ka je na vyso­ké úrov­ni. Michal Suchánek se vyřá­dil, jak jen mohl!  

• Můj Bat-Man (Scénář - Kirill Kutuzov a Egor Prutov, Kresba - Natalia Zaidava)

Komorní, emo­tiv­ní, dojem­né, úžas­ně napsa­né a výborr­ně vypoin­to­va­né. To všech­no je “Můj Bat-Man, povíd­ka, při jejímž čte­ní jsem měl pocit, že všech­no do sebe krás­ně zapadlo a vytvo­ři­lo funkč­ní celek, jenž by hra­vě zafun­go­val i sám o sobě mimo anto­lo­gii.

• Kolébka (Scénář - Ertan Ergil, Kresba – Ethem Onur Bilgic) 

Velké pře­kva­pe­ní. Sice jde o stan­dard­ní akč­ní pří­běh (veskr­ze nic ori­gi­nál­ní­ho), ale i přes­to mě doce­la dost bavil. Závěrečná poin­ta mě šoko­va­la (budu upřím­ný, vůbec jsem ji neče­kal) a výtvar­ná strán­ka, při­po­mí­na­jí­cí styl slav­né­ho Jocka, mi díky tem­ným bar­vám, výraz­né tuši a kre­a­tiv­ně vyu­ži­té­mu pane­lo­vá­ní vel­mi zamlou­va­la. 

• Obránce měs­ta (Scénář - Tomasz Kolodziejczak, Kresba - Piotr Kowalski)

Generický pod­prů­měr. “Obránce měs­ta” by se mohl ode­hrá­vat kde­ko­liv jin­de než ve Varšavě a vyzněl by úpl­ně stej­ně. Žádná inven­ce, jen nuda a šeď. Ani kres­ba Piotra Kowalskiho neza­chrá­ni­la výsled­ný dojem z čet­by. 

• Pohřeb (Scénář - Alberto Chimal, Kresba - Rulo Valdés) 

Výrazná a detail­ní kres­ba sice k pří­bě­hu “Pohřeb” sedí jak vyši­tá, ale bohu­žel to při­šlo vni­več. Scénář, přes­to­že vsá­zí na stra­ši­del­né duchov­ní téma zasa­ze­né do pro­stře­dí mexic­ké kul­tu­ry, není zají­ma­vý, ani kdo­ví­jak zapa­ma­to­va­tel­ný. Možná kdy­by Alberto Chimal dostal vět­ší pro­stor, vytě­žil by z nos­né­ho námě­tu pod­stat­ně více. 

• Kde jsou hrdi­no­vé? (Scénář - Carlos Estefan, Kresba - Pedro Mauro)

Naprosto zapo­me­nu­tel­ná povíd­ka. Myšlenky s poli­tic­kým pře­sa­hem si sice moh­li Brazilci odpus­tit, ale při­pouš­tím, že své mís­to v ději měly. Ale to je asi tak všech­no, co bych mohl říct.  

• Muninn (Scénář - Inpyo Jeon, Kresba - Jaekwang Park a Junggi Kim)

Působivou vizu­ál­ní strán­ku táh­ne ke dnu sla­bouč­ký scé­nář, kte­rý bohu­žel za moc nesto­jí. Je mi líto, Jižní Koreo, zkla­ma­la jsi.

• Batman a pan­dí hol­ka (Scénář - Su Siao-Tung a Lu Siao-Tchung, Kresba - Čchiou Kchun)

Milé pře­kva­pe­ní. Ačkoliv se může zdát, že povíd­ka “Batman a pan­dí hol­ka” je jen jeden vel­ký hloupý vtí­pek hra­ni­čí­cí s trap­nos­tí, opak je prav­dou. Scénář mě kupo­di­vu bavil a kres­ba mě uča­ro­va­la (na asij­ské kres­lí­ře si potr­pím). Nebýt kra­tič­ké­ho roz­sa­hu, dopa­dl by pří­běh mož­ná ješ­tě lépe. 

• Batman nespou­ta­ný (Scénář a kres­ba - Juiči Okadaja) 

Na závěr jsem dostal dal­ší vel­ké pře­kva­pe­ní. “Batman nespou­ta­ný” dove­de čte­ná­ře oslo­vit nejen čer­no­bí­lým vizu­á­lem při­po­mí­na­jí­cí man­gu, ale také záplet­kou, kte­rá je ozvlášt­ně­na jed­nak hlav­ním hrdi­nou v podo­bě novi­ná­ře, kte­rý při­spí­vá do míst­ních novin, jed­nak tem­pem vyprá­vě­ní a sce­náris­tic­kou ply­nu­los­tí. Pro mě osob­ně jde o dru­hou nej­lep­ší povíd­ku. Velký palec naho­ru! Japonci se s Batmanem popa­so­va­li se ctí.