Když promluvila: Zoe Kazan, Carey Mulligan sesadili Harveyho Weinsteina

Šéf Miramaxu a hollywoodský podpatek Harvey Weinstein byl nakonec díky reportáži novinářek Jodi Kantor a Megan Twohey z roku 2017 v New York Times dopaden a příběh jejich vyšetřování je věcně a často poutavě vyprávěn ve filmu She Said, který po premiéře na newyorském filmovém festivalu minulý měsíc dnes vstupuje do pražských kin.

Ačkoli Weinsteinova taktika castingového gauče byla ve filmovém průmyslu veřejným tajemstvím po celá desetiletí, přimět herečky a zaměstnance, aby promluvili a postavili se hněvu velkého filmového studia, nebyl snadný úkol. Po příběhu v New York Times (a dalším od Ronana Farrowa v New Yorkeru) se však s obviněními proti bývalému producentovi přihlásilo celkem 107 žen (Wikipedie vede užitečnou průběžnou tabulku).

Příběh Kantor a Twohey pomohl odstartovat hnutí #metoo, zatímco Weinstein byl v roce 2020 v New Yorku odsouzen na 23 let a další vyšetřování pokračují i po letech. Jak však film She Said často naráží, zatímco samotný Weinstein byl odhalen, systém, který mu umožnil zůstat u moci po celá desetiletí, zůstal z velké části nepotrestán.

V hlavních rolích filmu She Said se představí Zoe Kazanová jako Kantor a Carey Mulliganová jako Twoheyová, které se na Weinsteinovu kauzu obrátily poté, co byla zveřejněna zvuková nahrávka, na níž producent zneužívá italskou modelku Ambru Battilanu Gutierrezovou, a herečka Rose McGowanová narážela na své vlastní zkušenosti s šéfem Miramaxu. Po urovnání sporů a uzavření smluv o mlčenlivosti však ani jeden z nich nechtěl pro Timesy mluvit.

Kantor a Twohey si však brzy uvědomí, že tyto případy jsou jen špičkou ledovce, a zahájí několikaměsíční vyšetřování, které je zavede do králičí nory plné obvinění. Nakonec objeví tři jména, která by mohla být ochotna se přihlásit: bývalé asistentky, které byly v 90. letech zneužívány Weinsteinovou rukou.

Jsou mezi nimi Laura Maddenová (Jennifer Ehleová), která nikdy nepodepsala smlouvu o mlčenlivosti s Miramaxem, a Rowena Chiuová (Angela Yeohová) a Zelda Perkinsová (Samantha Mortonová), jejichž konfrontace s Weinsteinem na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1998 zamotala hlavu.

Mortonová má ve filmu Řekla to jen jednu scénu, ale krade si celý film pro sebe, když vypráví příběh Perkinsové: bývalá spolupracovnice, která se Weinsteinovi postavila, se zhroutila, když za ní Chiu přišla v slzách po pokusu o znásilnění. Perkinsová obětovala svou kariéru, aby pomohla skoncovat s Weinsteinovými praktikami, a ve spolupráci s Miramaxem se snažila o změnu, aby pak dalších dvacet let přihlížela dalším obviněním, umlčena podmínkami dohody o narovnání.

Kantor i Twoheyová jsou vykresleny hezky nuancovaně a jemně; obě jsou mladé matky, které se potýkají s různými aspekty mateřství a obětují čas strávený se svými malými dcerami, aby jim pomohly vytvořit lepší svět pro život.

Zbytek redakce Timesů ve filmu Řekla to však neuvěřitelně postrádá dramatičnost, redaktoři Dean Baquet (Andre Braugher) a Rebecca Corbettová (Patricia Clarksonová) jsou tak neuvěřitelně vstřícní, že začneme pochybovat o jejich motivech. Jejich sanitární oddělení působí skoro jako Apple Store, i když je přiznaně příjemné sledovat Braugherovu nekompromisní postavu, jak po telefonu konfrontuje Weinsteina a jeho právníky.

Podle scénáře Rebeccy Lenkiewiczové, který vychází z původního článku a později knihy Kantora a Twoheye, natočila film Řekla to Maria Schraderová (Jsem tvůj muž), sama mladá herečka 90. let, která sice neměla osobní zkušenost s Weinsteinem, ale s největší pravděpodobností se setkala s jinými jemu podobnými.

Schraderová podává film Řekla to pozoruhodně zdrženlivě a navzdory tématu film nikdy nepůsobí diletantsky. Film nechává oběti, respektive herečky, které je ztvárňují, mluvit samy za sebe a věcné podání pomáhá jejich příběhům ještě více zasáhnout.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---