(zatím nehodnoceno)
Loading...Delbert Mann nevěděl, koho obsadit do hlavní role svého filmu Marty z roku 1955, a tak požádal svého přítele Roberta Aldriche. Aldrich okamžitě navrhl Ernesta Borgninea. Mann byl skeptický, protože Borgnine byl známý jen jako herec těžkých postav, ale Aldrich ho přesvědčil. Borgnine pravidelně říkal, že za svou kariéru vděčí Robertu Aldrichovi.
Společnost United Artists prosadila, aby producenti Harold Hecht a Burt Lancaster obsadili do hlavní role Marlona Branda. Studio se domnívalo, že Brando je rozpoznatelnější hvězdou a film bude pro diváky atraktivnější. Hecht a Lancaster se proti tomuto návrhu ohradili a usilovali o méně známé obsazení filmu. Rod Steiger, který ztvárnil roli Martyho ve stejnojmenné televizní inscenaci, prohlásil, že roli ve filmu odmítl, protože by ho smlouva s Hecht-Lancaster Productions vázala na několik let. Harold Hecht a Burt Lancaster naopak prohlásili, že Steigera obsadit nechtěli, protože měli pocit, že by diváci nešli po stejném herci, kterého viděli zadarmo v televizi.
Scénáristu Paddyho Chayefskyho inspirovalo k napsání předlohy k tomuto filmu, když narazil na páteční večerní setkání Klubu přátelství v tanečním sále hotelu Abbey v New Yorku. Chayefsky si u vchodu do tanečního sálu všiml cedule s nápisem „Dívky, tančete s mužem, který vás požádá. Nezapomeňte, že i muži mají city.“ To mu vnuklo myšlenku na hru o mladé ženě, která se účastní takového sousedského plesu. Řekl, že chtěl napsat film o muži, který chodí do tanečního sálu, a že se rozhodl natočit Martyho „nejobyčejnější milostný příběh na světě“.
Společnost United Artists byla ochotna film vypálit jako druhý celovečerní film, ale Chayefsky trval na tom, aby měl nějakou premiéru, a tak měl premiéru v Sutton Theatre v New Yorku, kde se obvykle promítají umělecké filmy. Hecht-Lancasterův šéf newyorské propagace Bernie Kamber vedl pro film osobní kampaň, domlouval soukromé projekce a přesvědčoval významné tiskové agentury, aby o filmu pozitivně informovaly. Jeho největším úspěchem bylo přimět vlivného publicistu Waltera Winchella, aby film označil za jeden z největších „sleepers“ v historii Hollywoodu. Pozvolné zvyšování návštěvnosti začalo silnými recenzemi. Poté film získal Velkou cenu v Cannes, což přineslo další novináře a další tržby. Výsledkem bylo 39 týdnů v Suttonu, kde se film hrál většinou v plných sálech. Pro další premiéry naplánovala společnost United Artist dvoutýdenní promítání na různých trzích pro vedoucí představitele komunity, aby vytvořila pozitivní povědomí o filmu. Tento tah se vyplatil, protože ačkoli film nemohl konkurovat velkým filmovým trhákům velkých studií, při svém prvním uvedení vydělal nemalé peníze. K tomu přispěl i úspěch na Oscarech, který přiměl společnost United Artists k jeho opětovnému uvedení do 5 000 kin.
S délkou 90 minut se jedná o nejkratší ze všech filmů, které získaly Oscara za nejlepší film. (IMDb)
Všechno nejlepší k narozeninám, Erneste Borgnine!
Nejnovější komentáře