Imagine Dragons: Mercury – Act 1 – Recenze

Pop rocková kapela Imagine Dragons se letos v březnu ozvala s dvojící zcela nových skladeb – s klidnější, optimisticky laděnou písní “Follow You” a odvážným, průbojným a zcela jedinečným singlem “Cutthroat”. Obě měly předznamenat vydání studiové nahrávky Mercury – Act 1 (2021), jedné z nejočekávanějších hudebních desek roku 2021. Očekávání mezi fanoušky byla opravdu veliká. Po průměrné, nepříliš zdařilé a rozporuplně přijaté čtvrté řadové desce Origins (2018), na níž parta amerických hudebníků žánrově experimentovala a hledala nové tvůrčí cesty, bylo totiž těžké odhadnout, kudy se bude tvorba jedné z nejpopulárnějších skupin současnosti ubírat. Nicméně, kolekce třinácti skladeb, která byla vydána 3. září, se překvapivě dočkala nesmírně kladných ohlasů. O to víc jsem se nemohl dočkat, až si v pořadí pátou řadovku konečně poslechnu. Otázka ovšem zní, dokázala naplnit moje očekávání, anebo šlo o krok špatným směrem?                         

Rád bych podotknul, že Imagine Dragons bezmezně miluji. Nebýt nich, pravděpodobně bych se o hudbu nezajímal. Minimálně ne v tak velké míře. Jejich tvorbu sleduji již delší dobu a musím konstatovat, že ačkoliv si prošli výrazným hudebním vývojem, nikdy mě neomrzeli. A co víc, pořád mě mají čím překvapit. Dovedou mi dodat sílu, pozitivní energii, radost do života; svou velice výjimečnou hudbou a specifickými, o to údernějšími texty ve mně dokážou vyvolat různé emoce – smích, uspokojení, někdy i hněv a smutek. Navíc, soudě dle různých rozhovorů, článků a videí, zůstali takoví, jací byli odjakživa – milí, vstřícní, veselí a přátelští vůči komunitě, kterou v průběhu několika let dokázali úspěšně vybudovat. Možná právě proto jsem byl plný očekávání a nemohl se dočkat, až si nejnovější počin od Imagine Dragons celý poslechnu. A budu upřímný, výsledek rozhodně stojí za to. 

Mercury – Act 1 je kolekce třinácti rozmanitých skladeb, na níž se pracovalo dlouhé tři roky. Kapela se tentokrát rozhodla spřáhnout s věhlasným producentem Rickem Rubinem, kterého není třeba sáhodlouze představovat. Jde o živoucí hudební legendu, která nejen že měla nemalý podíl na popularizaci hip hopu coby mainstreamového hudebního žánru, ale také o člověka, jemuž se podařilo během své nesmírně bohaté kariéry spolupracovat s velkými tvářemi hudebního průmyslu, a to napříč různými žánry. Ostatně, produkovat desky takových ikon, jako jsou například Johnny Cash, Linkin Park, Jay-Z, Red Hot Chili Peppers nebo Metallica, si nemůže dovolit jen tak někdo a fakt, že Rubin s takovými legendami měl tu čest pracovat, o něčem svědčí. 

Skupina se také odhodlala k velké změně. Pro její tvorbu typické texty prošpikované mnohovrstevnatými metaforami a skrytými významy se tentokrát rozhodla zaměnit za údernější a mnohem jednoznačnější lyrickou stránku. Album bylo od začátku koncipováno jako velké pojednání o životě; o všech důležitých momentech, strastech a šťastných okamžicích, které jsou s ním neodmyslitelně spjaté. Právě tento faktor se výrazně projevil v tématech, která se na Mercury – Act 1 objevují. Reynolds a jeho parta se vytasila jednak s pochmurnými písněmi o tíživých tématech (deprese, smrt, ztráta blízké osoby, psychické problémy, smutek apod.), jednak s radostnými singly, jež mají člověka povzbudit a dodat mu energii (nejvíce se v nich objevují témata jako štěstí, radosti každodenního života a láska ve všech možných podobách). Oba protipóly jsou perfektně vyvážené a na desce se perfektně střídají. Ve chvíli, kdy dohraje chmurná, melacholicky laděná píseň, následuje optimistická nálož. A po ní se naopak hned vracíme zpátky k temnému tónu. Někdo by mohl namítnout, že šlo o velice riskantní krok, protože výsledný produkt může působit nekonzistentně, ale opak je pravdou. Podle mého názoru to byl krok správným směrem. Album totiž rázem působí upřímněji a má mnohem větší emocionální náboj. 

Jak jsem již naznačil, na desce se bilancuje mezi vážnou a mnohem odlehčenější atmosférou a – pro někoho zcela překvapivě – vůbec nejde o špatné rozhodnutí. Hned první skladba, vážné a emočně procítěné My Life, dokáže člověka překvapit skvělým, a zároveň zcela upřímným textem, netradiční hudební stránkou (klávesy a pomalejší tempo zkrátka dělají divy) a závěrečným kytarovým riffům, jež jsou skutečnou pastvou pro uši. Výsledný dojem z poslechu byl více než výtečný a s klidným pocitem v srdci mohu konstatovat, že jde o jednu z nejlepších skladeb na desce. Co se kvality týče, nijak výrazně nezaostává ani melodická píseň Lonely pojednávající o samotě a pocitech, které lidská osamělost obnáší. Hravý rytmus, rychlý spád a několik zajímavých hudebních nápadů jsou důvodem, proč písnička funguje na jedničku. Úderné, zajímavě uchopené a pěkně zpracované songy jsou zkrátka potřeba a Lonely je toho pravým důkazem.           

Následuje Wrecked, smutná balada inspirována nešťastným osudem Alishi Dutchi Reynolds, která podlehla rakovině. Pokud vás dokáže píseň dojmout, splnila svůj účel. Emocionálně nabitý doják je čistým klenotem; jinými slovy krásná čest památce blízké osoby, která již nemůže být mezi námi. Brilantní text a výborná hudební stránka oprávněně dělá z Wrecked jednu z nejsilnějších skladeb, jakou kdy skupina napsala, a podle mého názoru patří – podobně jako My Life – k vrcholu celého alba. 

Čtvrtá píseň, rozjuchané Monday, je Reynoldsovým vyznáním lásky své manželce Avě. Hudebně mi lehce evokuje starou tvorbu kapely. A abych byl ještě přesnější, konkrétně mi připomíná mou oblíbenou skladbu Emma. Z láskyplné skladby čiší ryzí optimismus, což se projevilo nejen do textové, ale také do hudební stránky. Jedinečné, zcela specifické pop rockové zpracování a některé konkrétní části (především tedy části v refrénu) sice nemusí vyhovovat všem, osobně si však myslím, že i navzdory tomu jde o velice solidní skladbu. Nicméně, že bych si ji měl potřebu opakovaně pustit, se říct nedá. 

#1, Easy Come Easy Go a Giants je trojice skladeb, jež mi zpočátku vůbec nesedly. Docenil jsem je až s opakovaným poslechem. Ve chvíli, kdy jsem v nich začal hledat hlubší významy a myšlenky, se mi líbily více a více, až mi nakonec přirostly k srdci. U všech musím kromě lyrické stránky vyzdvihnout i hudební zpracování. #1 (nebo “Number One”, chcete-li) vás dovede potěšit svým civilním laděním, což v kombinaci s textem o ztraceném člověku hledajícím svůj vlastní domov a smysl života vytváří skvělou kombinaci. Trumpety v závěru jsou pak pravou třešničkou na dortu. Easy Come Easy Go vám svým přízemním tónem a pěkně využitou kytarou ukáže, jak jde vytvořit jednoduchá, ale zato upřímná píseň. Co si budeme povídat, příběh o Reynoldsově nejlepším kamarádovi ze střední školy, který skončil na vozíčku a zároveň měl rakovinu kostí, se nemohl dočkat lepšího provedení. A Giants? Ta nemusí být váš šálek kávy, pakliže si nepotrpíte na rozvleklejší skladby a řvaní do mikrofonu. Pokud jí však dáte šanci, je možné, že se vám i přesto zalíbí. 

Poselství písničky It’s Ok je dost jednoznačné. Je v pohodě nebýt v pohodě. Příjemná skladba s banjem a pěkným textem. Co víc si přát? V jednoduchosti je prostě síla. Dull Knives jsou naopak rockovou bombou se zuřivými zvuky kytar, parádními vokály Dana Reynoldse a textem, s nímž se většina z nás dokáže ztotožnit. Klidnější Follow You je jedním slovem úžasná skladba, která je chytlavá, rytmická a hudebně povedená. A co se týče zuřivého Cutthroat, líbí se mi. Nicméně, je nutné dodat, že naživo zní mnohem lépe (osobně doporučuji si pustit hned několik videí na YouTube, abyste se sami přesvědčili, že studiové verzi zkrátka něco chybí). Na No Time for Toxic People jsem si musel zpočátku hodně zvykat, postupně jsem si k němu ovšem utvořil vcelku pozitivní vztah (byť musím uznat, že jde o jednu ze slabších písní na albu). Desku pak uzavírá píseň One Day, která mě zaujala už od prvního poslechu.        

Kapela Imagine Dragons vytvořila funkční, koherentní a nápaditou desku, která nabízí zajímavé skladby z pestré palety různorodých žánrů. Deska Mercury – Act 1 naplno dokazuje, že americká formace má stále co nabídnout a stále přichází s nápady, které v rámci současného amerického mainstreamu mají své místo. Nemohu se dočkat, až některé ze skladeb uslyším živě. A ano, hádáte správně, netrpělivě očekávám Mercury – Act 2. Snad se povede…

---

Foto: Wikimedia Commons | Drew de F Fawkes | CC BY 2.0

---