John Sturges zahájil svou režisérskou kariéru u společnosti Columbia Pictures, kde v letech 1946-49 pracoval na „12denních zázracích“ (béčkové filmy natáčené ve 12denním cyklu). Odtud přešel do MGM, kde dalších šest let režíroval další „béčkové“ snímky, i když s větším rozpočtem. V roce 1959 založil nezávislou produkční společnost, která vydávala filmy prostřednictvím United Artists. V letech 1960-67 pracoval na základě smlouvy pro United Artists. Jeho prvním velkým hitem byl western „Bad Day at Black Rock“ (1955) (oblíbený projekt šéfa produkce MGM Dora Scharyho), který natočil za pouhé tři týdny a prakticky všechny scény natočil na jeden záběr. Jeho motto znělo: „Vezměte si jednu za spontánnost.“
Sturges byl za tento film nominován na Oscara za nejlepší režii, ale cenu místo něj získal Delbert Mann za film „Marty“ (1955).
Podle jednoho životopisce Spencera Tracyho scénář původně nepočítal s tím, že by hlavní postava byla jednoruká. Producenti chtěli Tracyho získat, ale nemysleli si, že by o to měl zájem, a tak dali postavě toto postižení s tím, že žádný herec neodolá hrát postavu s tělesným postižením.
Ernest Borgnine ve filmu sám provedl náraz do dveří a očekával, že se dveře otevřou, když jimi proplul na ulici. Sturges však bez hercova vědomí dveře přibil. Moment hybnosti je vytrhl z pantů a ty nakonec visely na pochopitelně šokovaném Borgninovi jako rám obrazu, což poskytlo herci žádoucí přirozenou reakci. „Borgnine mi to nikdy neodpustil,“ vzpomínal Sturges.
Sturges se již přesunul ke svému dalšímu filmu „Šarlatový plášť“ (1955), a tak se natáčení úvodu filmu „Zlý den v Black Rock“ ujal Herman Hoffman. V plánu bylo natočit vlak řítící se směrem k divákům, téměř jako v trojrozměrném filmu, ale pokus o manévr s vrtulníkem do cesty řítící se lokomotivě by byl smrtelně nebezpečný. Kaskadér Paul Mantz nabídl dokonalé řešení: nechat vlak jet pozpátku, přeletět s helikoptérou nad ustupující lokomotivou a pak promítnout záběry v opačném směru. „Je to pekelný záběr,“ řekl později Sturges, „ale nepodařilo se mi ho natočit.“ (IMDb)
Všechno nejlepší k narozeninám, Johne Sturgesi!
17. července 2025 Divia – strážkyně zeleného věku Letos jsem opět zavítala do Karlových Varů na Mezinárodní filmový festival – a podařilo se mi na poslední chvíli koupit pár volných lístků – mezi nimi i Divia, ukrajinsko-polsko-nizozemský […] Posted in Filmové recenze
17. července 2025 Perla – psychologická miniatura Právě dnes, uprostřed léta – času prázdnin a dovolených – jsem byla vyslána do pražského kina Atlas na novinářskou projekci filmu Perla režisérky Alexandry Makarové. Snímek měl světovou […] Posted in Filmové recenze
17. července 2025 Tajemství loňského léta 3 Opět se vrací tajemný rybář se svým ostrým hákem. Snad už naposledy! Colorado: V jednom malém městečku se právě konají oslavy 4. července. Skupinka přátel se rozhodne oživit pověru o […] Posted in Retro filmové recenze
15. července 2025 Tajemství loňského léta 2: Rok poté Vyhraná dovolená na Bahamách se nebude vyvíjet přesně podle jejich představ. Vrah z minulosti je zpět, aby dokonal to, co před rokem začal. Julie stále prožívá i po roce noční můry, ve […] Posted in Retro filmové recenze
15. července 2025 Tajemství loňského léta Když už někoho přejedete autem tak se přesvědčte, že je opravdu mrtvý! 4. července se v malém přímořském městečku v Severní Karolíně koná maturitní večírek, kde se studenti loučí ze […] Posted in Retro filmové recenze
15. července 2025 Superman Nemyslel jsem, že to řeknu tak brzy, ale už jsem asi starý. Anebo spíš svět je už překomiksovaný. Kino bylo prázdný. Doba, kdy se lidi cpali na každého nového hrdinu v pláštěnce, je prostě […] Posted in Filmové recenze
Nejnovější komentáře