Postav hlídku je pokračováním úspěšné knihy Jako zabít ptáčka. Dalo by se říct, že se jedná sice o jakýsi druhý díl, ale zajímavé je to, že Postav hlídku autorka Harper Lee napsala již před vydáním Jako zabít ptáčka.
Příběh se odehrává dvacet let poté, co se s námi Harper Lee ve velkém rozloučila u první knihy. Nyní je Čipera neboli Jana Luisa Finchová dospělá, šestadvacetiletá žena, která má věk na vdávání. Z rušného New Yorku se vrací do poklidného Maycombu, svého rodného místa, kde má rodinu a prožila tam celé dětství. Setkává se s otcem, ke kterému celý život vzhlížela. Ale po nějaké době zjišťuje, že lidé okolo ní se změnili. Měli k tomu jak osobní, politické, tak i rasové motivy a důvody. To, na co byla zvyklá v dětství… na to může leda tak vzpomínat. Ale vzpomínat nestačí – Jana Luisa se musí postavit přítomnému momentu a popasovat se s životními překážkami – a to ať už s nejistým vztahem k otci, s jejím přítelem Henrym, jehož manželkou se má stát, ale musí se také naučit žít a přijmout Maycomb samotný takový, kým se stal, jak se vyvinul a jaký nyní je.
Upřímně jsem vůbec nevěděla, co od Postav hlídku očekávat. Nějak jsem si nedovedla představit, o čem by Harper Lee psala dál… druhý díl mi prostě nějak nešel k srdci. Ale Harper Lee opět nezklamala a krásně navázala na předchozí titul. Kvalitou nešetřila, stejně jako politickými myšlenkami a rasistickými spory a problémy. Téma černí-bílí, politické změny, soudní řešení a spravedlnost v Americe devatenáctého století. Amerika, kterou si já představuji jen právě díky Harper Lee.
Myšlenky a problémy v obou knihách stále platí a přetrvávají. Nemusí se jednat o černochy, kteří jsou utlačovaní „čistšími“ bělochy. Ale o lidskou rasu obecně. Žijeme sice ve 21. století, ale málokdo asi může tvrdit, že jsou si všichni lidi rovnocenní a mají stejná práva. Postav hlídku je stejně jako Jako zabít ptáčka stále nadčasové a nad knihami by se každý mohl zamyslet a vzít si nějaké poučení.
Uvítala jsem, jak byly na příběhu popsány změny – a to přesně takové, jaké jsou. Někdy se stane něco náhle, změna je převratná, radikální a všimne si jí každý občan. Někdy ale změna pomaličku vzniká, roste, a jde si ji povšimnout až za několik let. Postav hlídku je důkazem toho, jak se každý neustále mění, ale zároveň zůstáváme stejní. Ano, tyto slova si protiřečí, ale já si stojím za tím, že to takhle opravdu je, když nad tím chvíli uvažujeme.
Jana Luisa mi byla sympatická a ráda jsem sledovala, jak se vyvíjel a měnil vztah s jejím otcem. To, že ho měla po celý svůj život za Boha, a když zjistila, že i on dělá chyby a není dokonalý, je úsměvné, ale smutné zároveň. Kromě poučení a spoustě myšlenek, které nám nenechají chladnou hlavu, si u knihy můžeme užít i srandu. A to díky vzpomínkám na dětství, které nám popisují rošťárny a problémy „malých“ dětí. Tyto střípky z minulosti mě moc bavily a dodávají knize jinačí rozměr. A to v dobrém slova smyslu.
Postav hlídku je určitě povinností pro čtenáře, kterým se líbilo Jako zabít ptáčka. A mě nezbývá, než doporučit Harpeřiny knihy každému, jelikož v nich najdeme něco z historie, současnosti, případy (ne)spravedlnosti a mnohem více… a to vše krásně vyprávěné prostřednictvím venkovského života obyčejných lidí.
- Vydavatel/výrobce:Mladá fronta
- Počet stran:232
- Vazba:Pevná bez přebalu lesklá
- Rozměry:140 x 210
- Kód:9788020439949
- EAN:9788020439949
- ISBN:978-80-204-3994-9
- Rok vydání:2016
Kniha ke koupi na Kniha.cz.
Nejnovější komentáře