V roce 1932 získal Lionel Stander svou první filmovou roli v krátkometrážním snímku společnosti Warner-Vitaphone „In the Dough“ (1932) s Fattym Arbucklem a Shempem Howardem. V roce 1935 natočil několik dalších krátkometrážních filmů, z nichž posledním byl „Starý šedý starosta“ (1935) s Bobem Hopem. V témže roce byl obsazen do celovečerního filmu Bena Hechta „The Scoundrel“ (1935) s Noëlem Cowardem. Přestěhoval se do Hollywoodu a podepsal smlouvu s Columbia Pictures. V následujících třech letech hrál Stander v řadě filmů, zejména ve snímku Franka Capry „Pan Deeds jde do města“ (1936) s Garym Cooperem, hrál Archieho Goodwina ve filmech „Seznamte se s Nerem Wolfem“ (1936) a „Liga postrachů“ (1937) a ve filmu „Zrodila se hvězda“ (1937) s Janet Gaynorovou a Fredricem Marchem.
Stander byl silně liberální a prodělečný, hlásil se k různým sociálním a politickým tématům a byl jedním ze zakládajících členů Screen Actors Guild. V roce 1938 šéf Columbia Pictures Harry Cohn údajně nazval Standera „rudým parchantem“ a pohrozil pokutou 100 000 dolarů každému studiu, které s ním prodlouží smlouvu. Navzdory uznání kritiků za jeho výkony Standerova filmová práce prudce poklesla. Poté, co se v letech 1935 a 1936 objevil v 15 filmech, hrál v letech 1937 a 1938 pouze v šesti.
Ve filmu Není čas na vdávání (1938), který napsal člen strany Paul Jarrico, si Stander při čekání na výtah zapískal několik taktů Internacionály. Myslel si, že tuto scénu z filmu vystřihnou, ale zůstala ve filmu, protože „v Hollywoodu byli tehdy tak apolitičtí, že tu melodii nikdo nepoznal.“
V té době byl Stander v Hollywoodu tak apolitický, že mu to nikdo neřekl.
Stander se v 50. letech dostal na černou listinu, když byl během slyšení před Výborem pro neamerickou činnost Sněmovny reprezentantů odhalen jako člen komunistické strany. Marc Lawrence vypověděl, že mu Stander řekl, že vstupem do strany se stane pro ženy přitažlivějším. Ve své vlastní výpovědi před HUAC Stander odsoudil Lawrence jako psychopata a předložil dopis, v němž uvedl Lawrencovu duševní anamnézu a odhalil, že byl hospitalizován po psychickém zhroucení těsně před svou výpovědí před HUAC.
Po zařazení na černou listinu pracoval Stander jako makléř na Wall Street a vystupoval na divadelních prknech jako herecký koncipient. K filmu se vrátil ve filmu Tonyho Richardsona „Milovaný“ (1965) a svou kariéru začal znovu jako charakterní herec, který se objevil v mnoha filmech, včetně „Cul-de-sac“ Romana Polanského (1966), „New York, New York“ Martina Scorseseho (1977) a „1941“ Stevena Spielberga (1979).Standera si možná nejlépe pamatujeme díky roli Maxe v televizním seriálu „Hart to Hart“ s Robertem Wagnerem a Stefanií Powersovou, kterou si zopakoval v sérii televizních filmů „Hart to Hart“.
„Hraji v televizním programu, který je vždy mezi 20 nejlepšími, který se vysílá v 67 zemích světa, a pomáhám tak lobotomizovat celý svět.“ (Wikipedia/IMDb)
Všechno nejlepší k narozeninám, Lioneli Standere!
Nejnovější komentáře