(zatím nehodnoceno)
Loading...Michael Lee Aday (narozen jako Marvin Lee Aday; 27. září 1947 - 20. ledna 2022), známější jako Meat Loaf, byl americký zpěvák a herec. Byl známý svým silným, široce rozkročeným hlasem a teatrálními živými vystoupeními. Jeho trilogie Bat Out of Hell - Bat Out of Hell, Bat Out of Hell II: Back into Hell a Bat Out of Hell III: The Monster Is Loose - se celosvětově prodalo více než 65 milionů alb. Více než čtyři desetiletí po vydání se prvního alba stále prodává odhadem 200 000 kopií ročně a v hitparádách se udrželo více než devět let, což z něj činí jedno z nejprodávanějších alb v historii.
Po komerčním úspěchu alb Bat Out of Hell a Bat Out of Hell II: Back Into Hell a získání ceny Grammy za nejlepší sólový rockový vokální výkon za píseň „I’d Do Anything for Love“ měl Meat Loaf přesto určité potíže při budování stálé kariéry ve Spojených státech. To mu však nezabránilo v tom, aby se stal jedním z nejprodávanějších hudebních umělců všech dob s celosvětovým prodejem více než 100 milionů nahrávek. Klíčem k tomuto úspěchu bylo udržení jeho kultovního statusu a popularity v Evropě, zejména ve Spojeném království, kde v roce 1994 získal cenu Brit Award za nejprodávanější album a singl, v roce 1997 se objevil ve filmu Spice World a v roce 2006 se umístil na 23. místě v počtu týdnů strávených v britské hitparádě. V žebříčku „100 Greatest Artists of Hard Rock“, který sestavuje VH1, mu patří 96. místo.
Aday se objevil ve více než 50 filmech a televizních pořadech, někdy jako on sám nebo jako postavy připomínající jeho pódiovou postavu. Mezi jeho filmové role patří Eddie ve filmu The Rocky Horror Picture Show (1975) a Bob Paulson ve filmu Klub rváčů (1999). Jeho raná divadelní práce zahrnovala dvojroli v původním broadwayském obsazení The Rocky Horror Show a objevil se také v muzikálu Hair, a to jak na Broadwayi, tak mimo ni.
Raný život
Aday se narodil 27. září 1947 v texaském Dallasu jako jediné dítě Wilmy Artie (rozené Hukelové), učitelky a členky gospelového kvarteta Vo-di-do Girls, a Orvise Wesleyho Adaye, bývalého policisty, který se svou ženou a přítelem začal podnikat v prodeji podomácku vyrobeného léku proti kašli pod názvem Griffin Grocery Company. Pokud jde o jeho narození, Meat Loaf v jednom rozhovoru uvedl, že byl „jasně červený a zůstal tak několik dní“, že jeho otec řekl, že vypadá jako „devět liber mletého masa“, a že přesvědčil nemocniční personál, aby na jeho postýlku dali jméno „Meat“. Jeho otec byl alkoholik, který několik dní v kuse holdoval alkoholu, což začalo, když byl za druhé světové války ze zdravotních důvodů propuštěn z americké armády poté, co ho zranily střepiny z minometného granátu. Aday doprovázel svou matku při objíždění všech barů v Dallasu, aby otce našel, a často pobýval u své babičky.
V roce 1965 Aday absolvoval střední školu Thomase Jeffersona a účinkoval ve školních divadelních představeních, například ve hrách Where’s Charley? a The Music Man. Aday hrál fotbal na pozici obránce jako člen týmu Rebels a vysloužil si přezdívku „M.L.“, ale když se jeho váha zvýšila, byla tato změněna na „Meatloaf“. Po studiu na Lubbock Christian College přestoupil na North Texas State University (nyní University of North Texas). Poté, co získal dědictví po matčině smrti, si pronajal byt v Dallasu a tři a půl měsíce se izoloval, dokud ho nenašel přítel. Krátce nato se vydal na letiště a chytil nejbližší letadlo do Los Angeles.
Kariéra
Raná kariéra
V Los Angeles Aday založil svou první kapelu Meat Loaf Soul podle přezdívky, kterou mu vymyslel jeho fotbalový trenér kvůli jeho váze. Okamžitě mu byly nabídnuty tři nahrávací smlouvy, které všechny odmítl. První koncert Meat Loaf Soul se konal v roce 1968 v Huntington Beach v klubu Cave, kde předskakovali Van Morrisonově skupině Them a Question Mark and the Mysterians. Při předvádění coververze písně Howlin“ Wolf „Smokestack Lightning“ se z kouřostroje, který používali, příliš kouřilo a klub musel být vyklizen. Později kapela předskakovala v Cal State Northridge skupinám Renaissance, Taj Mahal a Janis Joplin. Kapela pak prošla několika změnami hlavních kytaristů a pokaždé změnila název kapely. Mezi nové názvy patřily Popcorn Blizzard a Floating Circus. Jako Floating Circus předskakovali skupinám Who, The Fugs, The Stooges, MC5, Grateful Dead a Grease Band. Jejich regionální úspěch je přivedl k vydání singlu „Once Upon a Time“, podpořeného skladbou „Hello“. Poté se Meat Loaf připojil k losangeleské produkci muzikálu Hair. Meat Loaf později prohlásil, že největším životním bojem, který musel překonat, bylo to, že ho v hudebním průmyslu nebrali vážně. Své zacházení přirovnal k zacházení s „cirkusovým klaunem“.
Stoney a Meat Loaf (1971)
Díky publicitě, kterou vyvolaly Vlasy, byl Meat Loaf pozván k nahrávání u společnosti Motown. Navrhli mu, aby natočil duet se Shaunem „Stoneym“ Murphym, který s ním vystupoval v Hair, s čímž souhlasil. Produkční tým Motownu, který měl album na starosti, napsal a vybral písně, zatímco Meat Loaf a Stoney přišli pouze složit vokály. Album nazvané Stoney and Meatloaf (s chybně napsaným jedním slovem Meat Loaf) bylo dokončeno v létě 1971 a vydáno v září téhož roku. Singl vydaný v předstihu před albem, „What You See Is What You Get“, se dostal na šestatřicáté místo v žebříčku nejprodávanějších soulových singlů (stejný žebříček se nyní jmenuje Hot RandB/Hip-Hop Songs) a na jedenasedmdesáté místo v žebříčku Billboard Hot 100. V roce 1971 byl singl vydán jako první. Na podporu svého alba absolvovali Meat Loaf a Stoney turné s Jake Wade and the Soul Searchers, na kterém předskakovali Richiemu Havensovi, The Who, The Stooges, Bobu Segerovi, Alici Cooperovi a Rare Earth. Meat Loaf odešel brzy poté, co Motown nahradil jeho a Stoneyho vokály z jediné písně, která se mu líbila, „Who Is the Leader of the People?“, novými vokály Edwina Starra. Po pozdějším úspěchu Meat Loafa bylo album znovu vydáno, přičemž Stoneyho vokály byly odstraněny. Vyšla i Meat Loafova verze písně „Who Is the Leader of the People?“, album se však neprodávalo dobře.
V prosinci 1972 hrál Meat Loaf v původní mimobroadwayské inscenaci Rainbow v divadle Orpheum v New Yorku.
More Than You Deserve
Po skončení turné se Meat Loaf vrátil k obsazení hry Hair, tentokrát na Broadwayi. Poté, co si najal agenta, se zúčastnil konkurzu do inscenace More Than You Deserve v Public Theater. Během konkurzu se Meat Loaf seznámil se svým budoucím spolupracovníkem Jimem Steinmanem. Zazpíval jeho oblíbenou Stoneyho a Meatloafovu píseň „(I’d Love to Be) As Heavy as Jesus“ a následně získal roli Rabbita, maniaka, který vyhazuje do vzduchu své spolubojovníky, aby mohli „jít domů“. V seriálu hráli také Ron Silver a Fred Gwynne. V létě mezi dílenskou produkcí představení (duben 1973) a plnou produkcí (listopad 1973 - leden 1974) se objevil v představení Shakespeare in the Park ve hře Jak se vám líbí s Raulem Juliem a Mary Beth Hurt.
Nahrál singl „More Than You Deserve“, na jehož B straně byla coververze „Presence of the Lord“. Podařilo se mu zachránit pouze tři kopie, protože nahrávací společnost nepovolila jeho vydání. Nahrál ji znovu (1981) s poněkud drsnějším hlasem. The Rocky Horror Show a The Rocky Horror Picture Show
Na konci roku 1973 byl Meat Loaf obsazen do původního obsazení The Rocky Horror Show v L.A. Roxy, kde hrál role Eddieho a Dr. Everetta Scotta. Součástí tohoto obsazení byli i další dva herci z filmu More Than You Deserve: Graham Jarvis (hrál Vypravěče) a Kim Milford (hrál Rockyho). Úspěch muzikálu vedl k natočení filmu The Rocky Horror Picture Show, ve kterém Meat Loaf hrál pouze Eddieho, což podle jeho slov způsobilo, že film nebyl tak dobrý jako muzikál. Přibližně ve stejné době začali Meat Loaf a Steinman pracovat na filmu Bat Out of Hell. Meat Loaf přesvědčil vydavatelství Epic Records, aby natočilo videoklipy ke čtyřem písním: „Bat Out of Hell“, „Paradise by the Dashboard Light“, „You Took the Words Right Out of My Mouth“ a „Two Out of Three Ain’t Bad“. Poté přesvědčil Lou Adlera, producenta filmu Rocky Horror, aby klip k písni „Paradise“ spustil jako upoutávku na tento film. Posledním divadelním představením Meat Loafa v New Yorku byl muzikál Gowera Championa Rockabye Hamlet. Představení bylo uzavřeno dva týdny po svém prvním uvedení. Meat Loaf se později příležitostně vracel, aby zahrál píseň „Hot Patootie - Bless My Soul“ na speciálním srazu nebo sjezdu Rocky Horror a zřídkakdy na svých vlastních živých vystoupeních (jedno vystoupení vyšlo v roce 1996 na CD Live Around the World).
Během nahrávání soundtracku k filmu Rocky Horror nahrál Meat Loaf další dvě písně: „Kinga) a „Clap Your Hands“. Zůstaly nevydány až do roku 1984, kdy se objevily jako B-strany singlu „Nowhere Fast“.
V roce 1976 Meat Loaf nahrál hlavní vokály pro album Teda Nugenta Free-for-All, když stálý zpěvák Nugenta Derek St. Holmes dočasně opustil kapelu. Meat Loaf zpíval hlavní vokály v pěti z devíti skladeb alba. Stejně jako na albu „Stoney and Meatloaf“ byl v poznámkách k albu „Free-for-All“ uveden jako Meatloaf (jedním slovem).
Bat Out of Hell (1977)
Meat Loaf a Steinman založili skupinu Bat Out of Hell v roce 1972, ale vážně se jí začali věnovat až koncem roku 1974. Meat Loaf se rozhodl opustit divadlo a věnovat se výhradně hudbě. Tehdy se na Broadwayi otevřela show National Lampoon Lemmings, která potřebovala dubléra pro Johna Belushiho, blízkého přítele Meat Loafa od roku 1972. Právě v Lampoonově show se Meat Loaf seznámil s Ellen Foleyovou, spoluhráčkou, která s ním nazpívala písně „Paradise by the Dashboard Light“ a „Bat Out of Hell“ na albu Bat Out of Hell.
Po skončení Lampoonovy show strávili Meat Loaf a Steinman nějaký čas hledáním nahrávací smlouvy. Jejich přístupy byly jednotlivými nahrávacími společnostmi odmítány, protože jejich písně neodpovídaly žádnému konkrétnímu uznávanému stylu hudebního průmyslu. Nakonec předvedli písně Toddu Rundgrenovi, který se rozhodl album produkovat a také na něm hrát na sólovou kytaru (svůj hudební talent propůjčili i další členové Rundgrenovy skupiny Utopia). Poté desku prodávali, ale stále neměli zájemce, dokud se Cleveland International Records nerozhodli zariskovat. V říjnu 1977 byl Bat Out of Hell konečně vydán.
Meat Loaf a Steinman založili skupinu The Neverland Express, která jela turné na podporu Bat Out of Hell. Jejich prvním koncertem bylo předskakování Cheap Trick v Chicagu. Celostátní publicitu získal jako hudební host v Saturday Night Live 25. března 1978.
Bat Out of Hell se celosvětově prodalo odhadem 43 milionů kopií (z toho 15 milionů ve Spojených státech), což z něj činí jedno z nejprodávanějších alb všech dob. Jen ve Velké Británii se s prodejem 2,1 milionu kusů umístilo na 38. místě. Přestože se v roce 1981 dostalo na 9. místo a v první desítce strávilo pouze dva týdny, v žebříčku UK Albums Chart strávilo již 485 týdnů (květen 2015), což je číslo, které překonalo pouze album Rumours od Fleetwood Mac se 487 týdny. V Austrálii sesadilo z prvního místa Bee Gees a stalo se nejprodávanějším albem všech dob v této zemi. V britské hitparádě Bat Out of Hell strávilo k prosinci 2020 v Top 200 celkem 522 týdnů.
Bad for Good a Dead Ringer (1981)
V roce 1976 se Meat Loaf objevil v krátce trvající broadwayské inscenaci rockového muzikálu Rockabye Hamlet.
Steinman začal v roce 1979 pracovat na albu Bad for Good, které mělo být pokračováním Bat Out of Hell z roku 1977. V té době Meat Loaf v důsledku kombinace turné, drog a vyčerpání ztratil hlas. Bez zpěváka a pod tlakem nahrávací společnosti se Steinman rozhodl, že na Bad for Good zazpívá sám a napíše pro Meat Loafa nové album; výsledkem byl Dead Ringer, který vyšel později, v roce 1981, po vydání Steinmanova Bad for Good.
Po ztvárnění role Travise Redfishe ve filmu Roadie se Meat Loafovi vrátil hlas a v roce 1980 začal pracovat na novém albu. Steinman napsal pět nových písní, které vedle skladby More Than You Deserve (kterou Meat Loaf zpíval ve stejnojmenném divadelním muzikálu) a přepracovaného monologu tvořily album Dead Ringer, které produkovali Meat Loaf a Stephan Galfas, doprovodné skladby produkovali Todd Rundgren, Jimmy Iovine a Steinman. (V roce 1976 se Meat Loaf objevil ve skladbě „Keeper Keep Us“ ze stejnojmenného alba Intergalactic Touring Band, které produkoval Galfas). Skladba „Dead Ringer for Love“ byla vrcholem alba a vystřelila Meat Loafa k ještě většímu úspěchu poté, co se dostala na 5. místo ve Velké Británii a v UK Singles Chart se udržela 19 týdnů. Hlavní ženský zpěv v písni obstarala Cher.
K vydání alba Dead Ringer byl natočen komediálně-dokumentární film, který napsali a produkovali Meat Loafovi manažeři David Sonenberg a Al Dellentash. Meat Loaf v něm hrál dvě role: sebe a fanouška Meat Loafa, „Marvina“. Sonenberg přesvědčil CBS, aby poskytla zálohu na natáčení filmu, který byl promítán na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu a získal několik příznivých recenzí.
Album se dostalo na první místo britského žebříčku alb a byly z něj vydány tři singly: “
Midnight at the Lost and Found (1983)
Po sporu se svým bývalým textařem Jimem Steinmanem byl Meat Loaf smluvně zavázán vydat nové album. V časové tísni, a když se zdálo, že řešení jeho sporů se Steinmanem není na obzoru (nakonec se vzájemně zažalovali), byl nucen hledat autory písní, kde se dalo. Výsledkem bylo album Midnight at the Lost and Found.
Podle slov Meat Loafa mu Steinman pro toto album dal písně „Total Eclipse of the Heart“ a „Making Love Out of Nothing at All“. Nahrávací společnost Meat Loafa však odmítla za Steinmana zaplatit. Verze písně „Eclipse“ od Bonnie Tyler a verze písně „Making Love“ od Air Supply se společně dostaly na vrchol hitparád a po určitou dobu v průběhu roku 1983 se držely na prvním a druhém místě.
Meat Loafovi se připisuje, že se podílel na vzniku některých skladeb na albu, včetně titulní písně „Midnight at the Lost and Found“.
Titulní skladba později pravidelně tvořila součást Meat Loafových koncertů a jako jedna z mála písní 80. let se objevila na hitovém albu The Very Best of Meat Loaf z roku 1998. Jednalo se o poslední album Meat Loafa, které vyšlo u vydavatelství Epic. Bylo to také jeho poslední album vydané u Sony Music až do roku 2011, kdy vyšlo Hell in a Handbasket.
prosince 1981 byli Meat Loaf a Neverland Express hudebními hosty pořadu Saturday Night Live, kde spolu s bývalým hereckým kolegou z Rocky Horror Picture Show Timem Currym předvedli scénku znázorňující One-Stop Rocky Horror Shop. Později Curry předvedl „The Zucchini Song“ a Meat Loaf and the Neverland Express zahráli „Bat Out of Hell“ a „Promised Land“.
Arista Records a Bad Attitude (1984)
V roce 1984 odjel Meat Loaf do Anglie, aby natočil album Bad Attitude; to vyšlo ještě téhož roku. Obsahuje dvě Steinmanovy písně, obě nahrané již dříve. Bylo to menší úspěch s několika komerčně úspěšnými singly, z nichž nejúspěšnější byl „Modern Girl“. Americké vydání u RCA Records se uskutečnilo v dubnu 1985 a obsahovalo mírně odlišný seznam skladeb a také alternativní mixy některých písní. Titulní skladba obsahuje duet se zpěvákem skupiny Who Rogerem Daltreyem. „Modern Girl“ byla prvním singlem pořízeným z tohoto alba, ale v evropských hitparádách zaznamenala jen mírný úspěch.
V roce 1986 začal s autorem písní Johnem Parrem nahrávat nové album Blind Before I Stop. V roce 1985 se Meat Loaf zúčastnil několika komediálních skečů ve Velké Británii s Hughem Lauriem. Meat Loaf si také vyzkoušel stand-up komedii, několikrát vystoupil v Connecticutu.
Blind Before I Stop (1986)
Blind Before I Stop vyšlo v roce 1986. Jeho produkci, mixáž a celkové ovlivnění má na svědomí Frank Farian. Meat Loaf tímto albem znovu zkusil psát písně a složil tři z písní na albu. Jako singl (ve Velké Británii) vyšla skladba „Rock „n“ Roll Mercenaries“, která byla duetem s rockovým zpěvákem Johnem Parrem. Dalším singlem vydaným ve Velké Británii byla skladba „Special Girl“.
Meat Loaf nazpíval skladbu „Thrashin“ pro soundtrack ke skateboardovému filmu Thrashin“ z roku 1986 (režie David Winters, v hlavní roli Josh Brolin).
Virgin Records a Bat Out of Hell II (1993)
Po úspěchu Meat Loafa na turné v 80. letech začali se Steinmanem během Vánoc 1990 pracovat na pokračování Bat Out of Hell. Po dvou letech byl dokončen film Bat Out of Hell II: Back into Hell. Umělcův tehdejší manažer Tommy Manzi později pro HitQuarters uvedl, že lidé z hudebního průmyslu byli myšlenkou návratu zcela nenadšeni a projekt považovali za „vtip“. Okamžitý úspěch alba Bat Out of Hell II znamenal prodej více než 15 milionů kopií a singl „I’d Do Anything for Love (But I Won’t Do That)“ se dostal na první místo ve 28 zemích. Meat Loaf získal v roce 1994 cenu Grammy za nejlepší rockový vokální výkon, sólo, za píseň „I’d Do Anything for Love“. Tato píseň se udržela na prvním místě britské hitparády sedm týdnů po sobě. Na singlu se podílela zpěvačka, která byla uvedena pouze jako „Mrs. Loud“. Paní Loudová byla později identifikována jako Lorraine Crosbyová, interpretka z Anglie. Meat Loaf píseň propagoval s americkou zpěvačkou Patti Russo, která s ním na turné zpívala hlavní ženské vokály. V Německu byl Meat Loaf komerčně úspěšný po vydání alba Bat Out of Hell II.
V roce 1994 také zazpíval americkou hymnu „The Star-Spangled Banner“ na All-Star Game baseballové Major League. Vydal singl „Rock and Roll Dreams Come Through“, který se ve Spojených státech dostal na 13. místo.
Welcome to the Neighborhood (1995)
V roce 1995 vydal Meat Loaf své sedmé studiové album Welcome to the Neighborhood. Album se stalo platinovým ve Spojených státech a ve Velké Británii. Obsahovalo tři singly, které se dostaly do první čtyřicítky, včetně „I’d Lie for You (And That’s the Truth)“ (který dosáhl 13. místa ve Spojených státech a 2. místa ve Velké Británii) a „Not a Dry Eye in the House“ (který dosáhl 7. místa v britské hitparádě). I’d Lie for You (And That’s the Truth) byl duet s Patti Russo, která s Meat Loafem jezdila na turné a zpívala na jeho albech od roku 1993.
Z dvanácti písní na albu dvě napsal Steinman. Obě jsou coververzemi, „Original Sin“ z alba Original Sin od Pandora’s Box a „Left in the Dark“ se poprvé objevila na Steinmanově vlastním albu Bad for Good a také na albu Emotion Barbry Streisand z roku 1984. Jeho další singly „I’d Lie for You (And That’s the Truth)“ a „Not a Dry Eye in the House“ napsala Diane Warren.
Is Nothing Sacred? a The Very Best of Meat Loaf (1998)
V roce 1998 vydal Meat Loaf album The Very Best of Meat Loaf. Ačkoli se ve Velké Británii nedostala do první desítky, stala se v prosinci téhož roku platinovou a ve zbytku světa byla platinová již těsně po vydání. Album obsahovalo všechny nejznámější písně Meat Loafa, několik skladeb z jeho méně populárních alb z 80. let a tři nové písně, které Steinman napsal společně s Andrew Lloydem Webberem - dvě s Donem Blackem a jednu s Donem Blackem, „Is Nothing Sacred“, vydanou jako singl. Singlová verze této písně je duetem s Patti Russo, zatímco albová verze je sólovou písní Meat Loafa. Na albu se neobjevily žádné písně z jeho alba Blind Before I Stop z roku 1986.
Couldn’t Have Said It Better (2003)
V roce 2003 vydal Meat Loaf album Couldn’t Have Said It Better. Teprve potřetí ve své kariéře vydal Meat Loaf album, na kterém nebyly žádné Steinmanovy písně (nepočítáme-li živé bonusové skladby na speciálních edicích). Ačkoli Meat Loaf prohlásil, že Couldn’t Have Said It Better je „nejdokonalejší album [které] udělal od dob Bat Out of Hell“, nebylo tak komerčně úspěšné. Album mělo celosvětově menší komerční úspěch a dosáhlo 4. místa v žebříčku UK Albums Chart, doprovázené vyprodaným světovým turné na podporu alba a několika nejprodávanějšími Meat Loafovými singly. Jedním z takových vystoupení v rámci světového turné bylo v roce 2003 velké finále NRL v Sydney. Na albu se podílelo mnoho autorů, včetně Diane Warrenové a Jamese Michaela, kteří byli oba požádáni, aby přispěli na jeho album Bat Out of Hell III: The Monster Is Loose z roku 2006. Na albu se objevily duety s Patti Russo a Meat Loafovou dcerou Pearl Aday. Po vydání alba řekl Meat Loaf Paulu Stenningovi: „Čím víc ho objevujete, tím je pro vás deska lepší. Myslím, že jsme to udělali správně, všichni zúčastnění. Cítím to z toho, jak se deska sama udržuje bez velkého vysílání.“
Melbournský symfonický orchestr (2004)
Ve dnech 20. až 22. února 2004, během australského turné, vystoupil Meat Loaf s Melbournským symfonickým orchestrem v rámci souboru koncertů s názvem Bat Out of Hell: V rámci tohoto projektu se uskutečnil koncert s názvem Live with the Melbourne Symphony Orchestra (Živě s Melbournským symfonickým orchestrem). Součástí vystoupení byl australský chlapecký sbor, který zpíval doprovod ve skladbě Couldn’t Have Said It Better, „Testify“. Vystoupení bylo vydáno na DVD a CD s názvem Meat Loaf and The Neverland Express featuring Patti Russo Live with the Melbourne Symphony Orchestra.
listopadu 2003 během vystoupení v londýnské Wembley Areně v rámci turné Couldn’t Have Said It Better zkolaboval na následky, které byly později diagnostikovány jako Wolffův-Parkinsonův-Whiteův syndrom. Následující týden podstoupil chirurgický zákrok, který měl problém odstranit. V důsledku toho mu pojišťovna nepovolila vystupovat déle než hodinu a 45 minut.
Kromě svých nejznámějších písní Meat Loaf zazpíval i coververzi hitu „Black Betty“. Během tohoto turné také zazpíval píseň „Only When I Feel“, která se měla objevit na jeho tehdy připravovaném albu Bat Out of Hell III. Z písně se následně stala „If It Ain’t Broke (Break It)“.
Bat Out of Hell III: The Monster Is Loose (2006)
Viz také: „If It Ain’t Broke (Break It)“: />Meat Loaf a Steinman začali pracovat na třetím díle Bat Out of Hell, když Steinmana postihly zdravotní potíže, včetně infarktu. Podle Meat Loafa byl Steinman příliš nemocný na to, aby mohl pracovat na tak intenzivním projektu, zatímco Steinmanův manažer tvrdil, že zdraví není problém. Steinman si v roce 1995 zaregistroval frázi „Bat Out of Hell“ jako ochrannou známku. V květnu 2006 zažaloval Meat Loaf Steinmana a jeho manažera u federálního okresního soudu v Los Angeles a požadoval 50 milionů dolarů a zákaz používání fráze Steinmanem. Steinman a jeho zástupci se pokusili vydání alba zablokovat. V červenci 2006 bylo dosaženo dohody. Podle společnosti Virgin „oba dospěli ke smírné dohodě, která zajistila, že hudba Jima Steinmana bude nadále součástí odkazu „Bat Out of Hell“ “. Meat Loaf popřel zprávy, které se v průběhu let objevily v tisku o roztržce mezi Meat Loafem a Steinmanem, a řekl Danu Ratherovi, že se Steinmanem nikdy nepřestali mluvit a že soudní spory, o nichž se psalo v tisku, se odehrávaly mezi právníky a manažery, a nikoli mezi Meat Loafem a Steinmanem.
Album vyšlo 31. října 2006 a produkoval ho Desmond Child. První singl z alba „It’s All Coming Back to Me Now“ (s Marion Raven) byl vydán 16. října 2006. V britské singlové hitparádě se umístil na 6. místě, čímž Meat Loaf získal nejvyšší umístění v britské hitparádě za posledních téměř 11 let. Album debutovalo na 8. místě v žebříčku Billboard 200 a v prvním týdnu se ho prodalo 81 000 kopií, ale poté se ve Spojených státech neprodávalo tak dobře a nepřineslo žádný hitový singl, ačkoli bylo certifikováno zlatem. Na albu se objevily také duety s Patti Russo a Jennifer Hudson.
V týdnech po vydání alba Bat III absolvoval Meat Loaf se skupinou NLE (Neverland Express) krátké turné po USA a Evropě, známé jako Bases Loaded Tour. V roce 2007 začalo novější, větší celosvětové turné s názvem The Seize the Night Tour, na němž jako předskokan vystupovala Marion Raven, a to po celou dobu evropského i amerického turné. Části turné z února 2007 byly uvedeny v dokumentárním filmu Meat Loaf: In Search of Paradise, který režíroval Bruce David Klein. Film byl v roce 2007 oficiálně vybrán na Světovém filmovém festivalu v Montrealu. V kinech byl uveden v březnu 2008 a na DVD vyšel v květnu 2008.
Při vystoupení v Metro Radio Areně v anglickém Newcastlu upon Tyne 31. října 2007 na úvod koncertu „Paradise by the Dashboard Light“ navrhl, aby si tisícihlavý dav vystoupení užil, protože je poslední v jeho kariéře. Pokusil se zazpívat první řádek písně, ale místo toho řekl: „Dámy a pánové, mám vás rád, děkuji, že jste přišli, ale už nemohu pokračovat.“ Všichni se na něj usmáli. Sundal si sako, které měl na sobě, poděkoval publiku za 30 let, řekl „navždy sbohem“ a opustil pódium. Promotér jeho turné Andrew Miller popřel, že by to byl pro Meat Loafa konec, a řekl, že po vhodném odpočinku bude v turné pokračovat. Další dva koncerty v rámci turné, v NEC a Manchester Evening News Arena, byly zrušeny kvůli „akutnímu zánětu hrtanu“ a byly přeloženy na konec listopadu. Koncert plánovaný na 6. listopadu 2007 v londýnské Wembley Areně byl rovněž zrušen. Meat Loaf zrušil celé své evropské turné pro rok 2007 poté, co mu byla diagnostikována cysta na hlasivkách. Po vydání prohlášení uvedl: „Opravdu mi láme srdce, že nemohu odehrát tyto koncerty,“ a dodal: „Vrátím se.“
Dne 27. června 2008 se Meat Loaf vrátil na pódium v anglickém Plymouthu na prvním koncertu The Casa de Carne Tour po boku své dlouholeté duetové partnerky Patti Russo, která během jeho vystoupení debutovala jednou ze svých vlastních autorských písní. Turné pokračovalo v červenci a srpnu, kdy proběhlo dvacet koncertů v Anglii, Irsku, Německu, Portugalsku, Nizozemsku, Norsku, Švédsku, Finsku a Dánsku. V říjnu a prosinci 2008 bylo přidáno také šest amerických koncertů.
Hang Cool Teddy Bear (2009)
V květnu 2009 začal Meat Loaf pracovat na albu Hang Cool Teddy Bear ve studiu s producentem alba American Idiot skupiny Green Day Robem Cavallem a spolupracoval s autory jako Justin Hawkins, Rick Brantley, Ollie Wride, Tommy Henriksen a Jon Bon Jovi. Ačkoli toho Meat Loaf ze začátku oficiálně moc neprozradil, některé informace prozradil prostřednictvím videí, která zveřejnil na Twitteru a YouTube. Album je založeno na příběhu fiktivního vojáka, jehož „příběh“ obstarává námět. Během svého koncertu 19. března 2011, který se konal u Vancouveru v kanadské Britské Kolumbii, Meat Loaf vysvětlil, že chtěl k albu přiložit přílohu, která by vysvětlovala, jaká je premisa alba, ale prý tam bylo příliš mnoho „pípání“ politiky nahrávací společnosti, a tak se to neuskutečnilo. Dále posluchačům řekl, že jde o příběh vojáka, kterému se po zranění promítl život před očima, a písně vyprávějí příběh jeho života.
Album vzniklo na základě povídky losangeleského scenáristy a režiséra Kiliana Kerwina, zpěvákova dlouholetého přítele. Na albu účinkují Hugh Laurie a Jack Black, Laurie hraje na klavír v písni „If I Can’t Have You“, zatímco Black zpívá duet s Meatem Loafem v písni „Like A Rose“. Na albu se objevuje také duet Patti Russo a Kary DioGuardi. Na kytaru hraje Brian May ze skupiny Queen spolu se Stevem Vaiem. Album získalo pozitivní recenze od kritiků i fanoušků. První singl z alba, „Los Angeloser“, byl vydán ke stažení 5. dubna a 25. dubna 2010 se album umístilo na 4. místě v žebříčku UK Albums Chart.
Následovalo turné Hang Cool Tour ve Spojených státech, Velké Británii a Kanadě. Na turné, které pokračovalo do poloviny roku 2011, ho doprovázela Patti Russo.
Hell in a Handbasket (2011)
V květnu 2011 Meat Loaf ve videu na svém účtu na YouTube potvrdil, že právě nahrává nové album s názvem Hell in a Handbasket. Podle Meat Loafa album nahrával a produkoval Paul Crook; mix provedl Dough McKean za přispění Roba Cavalla. Album obsahuje písně s názvy „All of Me“, „Blue Sky“, „The Giving Tree“, „Mad, Mad World“ a duet s Patti Russo s názvem „Our Love and Our Souls“. Dne 6. července muselo být album dokončeno pro nahrávací společnost. Pro Austrálii a Nový Zéland ho vydali v říjnu 2011, pro zbytek světa v únoru 2012. Meat Loaf řekl: „Je to opravdu první deska, kterou jsem kdy vydal o tom, jak se cítím v životě a jak se cítím v tom, co se právě děje.“
Koncem června 2012 bylo zahájeno turné „Mad, Mad World“ spojené s albem Hell in a Handbasket. K turné Meat Loaf řekl: „Lidé, kteří chodí na koncerty Meat Loafa, vědí, co mohou očekávat. Vědí, že dostanou plno energie s nejlepší rock’n’rollovou kapelou na světě. To není názor. To je pravda.“
Vystoupení ve Velkém finále AFL 2011
Ve Velkém finále australské fotbalové ligy v roce 2011 byla hlavním bodem předzápasové zábavy dvanáctiminutová medley v podání Meat Loafa. Toto vystoupení bylo v mnoha internetových recenzích fotbalových fanoušků a australských sportovních komentátorů označeno za nejhorší v 34leté historii předzápasové zábavy Velkého finále AFL. Meat Loaf v reakci na to označil internetové kritiky za „řiťolezce“ a AFL za „blbce“ a řekl: „Každému umělci řeknu: „Nehrajte pro ně“ “. V reakci na tuto kritiku změnila AFL s platností od velkého finále v roce 2012 formát zábavy tak, aby se konala malá předzápasová show, větší poločasová show a poprvé i bezplatný koncert přístupný veřejnosti na melbournském kriketovém hřišti po skončení zápasu.
Braver Than We Are (2016)
Meat Loaf v roce 2011 uvedl, že plánuje vydat vánoční album s názvem Hot Holidays. V době jeho smrti v lednu 2022 album ještě nevyšlo.
V rozhovorech pro média, kterými propagoval své turné „Last at Bat“ v roce 2013, Meat Loaf uvedl, že bude se Steinmanem opět spolupracovat na připravovaném albu s názvem Brave and Crazy. Album vyšlo v roce 2016 pod názvem Braver Than We Are 9. září (Evropa) a 16. září (Severní Amerika). Obsahuje deset skladeb. Meat Loaf v několika rozhovorech tvrdil, že pro album nahraje přepracované verze Steinmanových písní „Braver Than We Are“, „Speaking in Tongues“, „Who Needs the Young“ a „More“ (dříve nahrané skupinou Sisters of Mercy). Kromě toho byla pro album znovu nahrána píseň „Prize Fight Lover“, původně vydaná jako bonusová skladba pouze ke stažení pro album Hang Cool Teddy Bear.
Pozdější projekty a smrt Jima Steinmana
V lednu 2020 Meat Loaf v rozhovoru pro The Mirror prohlásil: „Nejsem starý. Mám písničky na další desku a čtu si scénář.“ Všichni se na něj těšili. V únoru 2020 Meat Loaf v příspěvku na Facebooku oznámil svůj záměr nahrát nové album obsahující „čtyři nebo pět nových skladeb“, včetně Steinmanovy „What Part of My Body Hurts the Most“ (píseň, kterou si fanoušci dlouho přáli, ale dříve byla smluvně omezena pro muzikál Bat Out of Hell), spolu s původními demo nahrávkami z roku 1975 pořízenými pro album Bat Out of Hell. Dlouholetý spolupracovník Meat Loafa Jim Steinman zemřel 19. dubna 2021 na selhání ledvin.
V příspěvku na Facebooku v listopadu 2021 dále upřesnil, že se v lednu 2022 vrátí se svou kapelou do studia, aby nahráli sedm nových písní pro připravované album, které bude obsahovat i živé skladby ze 70., 80., 90. a 2000. let. Meat Loaf zemřel 20. ledna 2022, zřejmě aniž by došlo k jakémukoli nahrávání.
- Zdroj: Anglická Wikipedie
- Foto: Super Festivals ; Wikimedia Commons ; CC BY 2.0
Nejnovější komentáře