(zatím nehodnoceno)
Loading...Ruský film, který vás buď dojme a zaujme, nebo film, který vás nechá chladným. U mne platila první možnost a věřím, že u většiny z vás by to bylo zrovna tak.
Když jsem si přečetl nástin děje tohoto filmu, tak mne nesmírně zaujal, a to byl ten důvod, proč jsem se rozhodl strávit jeden z mých pondělních večerů ve společnosti tohoto filmu. A nutno říci, že to byla bezesporu volba správná. Správná byla i volba titulků na úkor dabingu. Tomuto filmu titulky slušely mnohem více, nežli dabing, jen dokreslily jeho už tak mrazivou atmosféru. A také se zde příliš příliš nemluví a komunikace je prezentována spíše neverbální formou, ale o to větší váhu mají dialogy, které tu zastávají nejdůležitější roli. Film nevolí zbytečná slova a gesta, ale o to více z něj čiší lidskost, něha a (ano, je tam, i když ji nemusíte na první pohled rozpoznat, ale víte, že tam někde je) láska. Záleží jen a jen na vás, zda a jakou lásku tam objevíte. Lásku otce k dětem či dětí k otci, lásku, která nemá naději na úspěch, lásku, která nikdy nebude vyřčena, nikdy nebude mezi zúčastněnými plně vysvětlena a správně pochopena, lásku, která zanikne s koncem života jednoho z hlavních hrdinů? Je jen a jen na vás, jakou lásku zde naleznete, ale hlavně, jakou lásku zde budete chtít vidět.
Dějem se ocitáme v současném Rusku v jedné rodině. Žijí zde společně matka a její dva synové(Ivan a Andrej), s jejichž výchovou pomáhá babička. A náhle, po deseti letech, se zde objevuje otec chlapců, jež se rozhodne vzít oba syny na několikadenní výlet. Na výlet, který změní všem zúčastněným život, což však oni netuší. Hned na začátku výletu máme možnost být svědky dialogu mezi otcem a mladším z obou synů, Ivanem. Ten zásadně odmítá říkat svému otci „tati“, a právě toto je ta scéna, v níž poznáváme, že Ivan odmítá svého otce respektovat, z čehož později budou pramenit další, mnohem vážnější a vyhrocenější roztržky. První z nich přichází už záhy. Všichni zúčastnění se dostávají do města a jdou na oběd. Ivan se však své porce ani nedotkne a zaujme vzdorovitý postoj, přičemž otec nechá být Ivana Ivanem a sám se se starším synem Andrejem plně nasytí. Protože otec chce, aby se jeho synové také něčemu naučili, předá Andrejovi peněženku na zaplacení útraty a jde telefonovat. Andrej tedy udělá, jak otec nařídil, a po zaplacení jdou oba hoši počkat na svého otce na parkoviště. Tady je však napadnou pouliční grázlové a otcovu peněženku jim ukradnou. Otec s naprosto ledovým klidem dotelefonuje, vynadá hochům, že se ani neumějí bránit proti bandě usmrkanců a odjíždí autem za zloději. Po chvíli se vrací i s oním lapkou, a právě nyní nastane chvíle, kdy poznáváme, že otec zastává neortodoxní názory a odmítá cokoliv řešit za své syny a jakkoliv je bránit, naopak, v některých scénách, které budou teprve následovat, poznáme, že své syny považuje takřka za dospělé, a podle toho s nimi tak také jedná. Nyní tedy otec postaví zloděje před své syny a chce po nich, aby mu oplatili úder pěstí, který od něj vyinkasovali. Kluci se však k ničemu nemají, otec je prohlásí za sraby a zloděje propouští. V průběhu filmu jsme pak svědky ještě mnoha incidentů, a
všechny pocházejí z Ivanovy strany, a tak v jedné scéně uštědří otec Ivanovi důmyslnou lekci, a to tehdy, kdy ho po mnoha prupovídkách a reptání, ve kterém dává najevo svou nespokojenost prakticky se vším možným, vysadí na mostě, i s autem a s Andrejem odjede pryč a pro Ivana se vrací až po několika hodinách. Tato scéna či spíše situace je jakýmsi mezníkem ve vztahu všech zúčastněných, ale hlavně na Ivanovi lze pozorovat pocit ponížení a hořkosti z chvil právě prožitých.
Děj se poté přesouvá na jakýsi ostrov, kam všichni odplouvají na ručně vyrobené loďce. Ostrov je neobydlený a kromě nich tří tam nikdo není. Na první pohled mne napadlo, že tento ostrov, tak nádherný a zajímavý, je ideálním místem ke sblížení. Ale jak jsem se mýlil. To bychom museli být v romantické komedii a ne v ruském dramatu. Každému, kdo uvažuje stejně jako já, uštědří scénáristé pěkný políček. Propast mezi Ivanem a jeho otcem se zde jen a jen zvětšuje a zdá se, že se blíží nevyhnutelná katastrofa, něco, co se už dalo do pohybu a nelze to žádným způsobem zastavit. Vše vyvrcholí v okamžiku, kdy kluci odjedou na lodi rybařit a otce nechají na ostrově. Vracejí se totiž déle, než zněla domluva mezi jimi a otcem. Ten za to zfackuje staršího syna Andreje, což nelibě nese Ivan, který utíká kamsi do dáli. Otec pochopí, že tady se něco zlomilo, nenechá Ivana jen tak běžet a nemávne nad tím rukou, prostě se nechová tak neortodoxně jako dosud, ale naopak poprvé za celý film máme možnost vidět jeho lidskou tvář, v jeho tváři se zračí strach z toho, že by se mohlo Ivanovi něco stát, že by si mohl ublížit, a proto utíká ihned za ním. Ivan v nouzi vyleze na jakousi vyhlídkovou věž, která se uprostřed ostrova tyčí, a na tuto věž svého otce nepustí. Otec se tedy snaží dostat na věž vnější stranou, po které se pokouší vylézt až za Ivanem. Když už se chystá přelézt po okraji, zradí ho jeden ze ztrouchnivělých dřevěných trámů. Otec spadne a umírá. Po této scéně je asi zbytečné cokoliv psát, může se zdát, že toto je konec celého filmu, ovšem já se pokusím dovyprávět příběh až do konce. Po této scéně tedy sledujeme oba chlapce, jak dotáhnou otcovo tělo k lodi a s lodí odplouvají nazpět. Když už jsou na břehu, tak jdou otevřít kufr auta s tím, že do něj dají otcovo tělo a odvezou ho domů. Dříve však, než stačí tělo svého otce přemístit, tak se jejich člun potápí a scénou na potápějící se otcovo tělo končí i celý film.
Ačkoliv se podle pochmurného děje a tragiky hlavních postav může zdát film stresující a depresivní, ve skutečnosti je laskavý a v jistém slova smyslu i pochopitelný. Těžko říci, co chtěl režisér z tohoto filmu udělat. Zdali chtěl ukázat problematičnost vztahů, tak se mu to určitě povedlo s nádhernou citlivostí. Onu citlivost můžeme najít například v několika záběrech na otce, který se snad ani netváří uzurpátorsky, ale jeho výraz je většinou plný pochopení. Každopádně velmi depresivně zde působí tmavé barvy. Celý film je totiž laděn do modra, veselých barev je zde opravdu jako šafránu, což jen dokresluje ponurost snímku, tyto scenérie a kolority však mají velký vliv na vnímání filmu jako celku. Musím přiznat, že jakmile jsem zhlédl i poslední záběr a na obrazovce naskočily závěrečné titulky, zůstal jsem ještě notnou dobu zírat na televizi s otevřenou pusou. Tento film rozhodně stojí za to vidět, a to nejen kvůli zajímavému ději, ale rozhodně i kvůli výtečným hereckým výkonům, hlavně přestavitel otce Konstantin Lavronenko je ve filmu prostě excelentní a právě na jeho postavě můžete pozorovat gradaci celého příběhu, jeho herecký výkon vám určitě utkví v paměti nejen na krátkou, ale naopak na velmi dlouhou dobu. Stejně tak vzpupný obličej Ivana, kterého si vystřihl mladý ruský herec Ivan Dobronvavov, vám utkví na hodně dlouho ve vaší hlavě. Co se týče Andreje, jehož herecké ztvárnění dostal za úkol další mladý ruský herec Vladimir Garin, tak tam je to mnohem horší, což však rozhodně není chyba herce, nýbrž scénáře, který mu nedával ve filmu dostatečný prostor. Tomuto snímku by se také mohlo přezdívat jako snímek tří herců. Celkový dojem je prostě výtečný a je radost vědět, že i bez zvláštních efektů a velkých nákladů může vzniknout takovýto milý film, který pohladí po duši. Na tomto filmu mne také velmi zaujalo to, že mnohé zůstalo nevyřčeno a já měl po jeho skončení na jazyku mnoho otázek. Co mělo znamenat toto, proč se tam objevilo tohle, mělo to něco symbolizovat? Na tyto otázky nedal odpovědi v žádném z rozhovorů ani samotný režisér filmu Andrej Zvjagincev, a tak se to patrně nedozvíme ani my, diváci chtiví informací, proto nám nezbývá, než si jen domýšlet, jaký balíček si otec vyzvedl na ostrově, proč vlastně na ten ostrov vyjeli, proč vzal s sebou na tuto cestu otec svoje syny, proč se vrátil po tak dlouhé době, na to všechno se nedozvíme odpověď. Závěrem bych tedy řekl, že pro vás, co jste si nepřepli v pondělí 15. ledna ve 21:45 na stanici ČT2 je to škoda, že jste tento film neviděli, protože já mám nádherný filmový zážitek na hodně dlouhou dobu. No, a vy, co jste si tento snímek vyhlédli v programové skladbě, vy si můžete gratulovat, protože jste zhlédli významné filmové dílo, které se stalo festivalovou senzací roku 2003 a posbíralo několik cen, za všechny jmenuji třeba vítězství na filmovém festivalu v Benátkách, ale cen bylo mnohem více. Proto vám velmi doporučuji sledovat program České televize, protože by se v něm film mohl znovu objevit. Doufám, že můj článek ve vás vzbudil alespoň nepatrný zájem o tento film, a že až se někde setkáte s filmem Návrat, budete vědět, o jaký film jde, o čem je, a vybavíte si tento článek.
Nejnovější komentáře