To však neznamená, že by se jednalo o jednoduchý humor. Spíš naopak. S citlivostí a nadhledem využívá autor vzpomínky na situace dávno i nedávno minulé. Připomíná osobnosti z uměleckého světa i sousedy, které při svých pobytech v zahraničí potkal. Jako člověk milující psaný text stejně jako pozorování sebe a svého okolí, má dobrý pozorovací talent a schopnost postřehnout zajímavé momenty nebo paradoxy i tam, kde by je nikdo nehledal.
Připadá mi, že se autor tentokrát v duchu názvu knihy snaží jako střihač ve střižně propojit v celek různorodou směsici drobných textů, které jako by stylově patřily do několika skupin. Jednak jsou to vzpomínky na život a osobnosti uměleckého světa v socialistickém Československu (Viola, Skokan, Saturnin, Guru, Vtip, atd.). Osobně se mi líbí „Pár teček“ o režiséru Evaldu Šormovi. Další skupinu tvoří drobné příběhy, které zachycují jednání lidí různých profesí v Evropě i ve vzdálenějších destinacích (Folies Bergére, Razítko, Maďaři, atd.). I v této skupině jsou dvě krátké povídky, zachycující výstižně a vtipně charakteristické lidské vlastnosti. Jednou je „Šálek čaje“, kde paní Watsonová zosobňuje vstřícnost k emigrantům. Také mě zaujal příběh s názvem „Malý princ“, kde je popsáno setkání divadelníků se skutečným následníkem trůnu v Monaku. Uvedené příklady nejsou textově obsáhlé, ale vystihují atmosféru určité situace i jednání určité osoby. Autor je doplňuje o osobní názor a zhodnocení. Je to příjemné a optimistické čtení, které lehce pošimrá mozkové závity a naladí do pohody. Kniha však obsahuje další dvě skupiny textů, které mají trochu jiný charakter a pohodovou náladu lehce narušují. Jednak jsou tu poznámky ze zápisníku, které jsou všehochutí od komentáře až po krátký scénář cenzorského přístupu „Cenzor“. Poslední část tvoří úryvky z korespondence autora s přáteli. Tady při výběru zvolil autor ty texty, které obsahují nadhled a vtipné komentáře k událostem celkem všední reality, a to jak v socialistickém Československu, tak v zemích na jeho západní hranici (Dva dopisy, atd).
Autor v jedné z povídek říká: “Občas si promítám film. Nehrají v něm herci, kteří si vybrali svou roli. Kdykoliv zahlédnu nějaký záběr, napadá mne, co je jim společné – je to jejich poznání, že život je příliš krátký na to, aby si ho nechali seškrtat.“ Ano, s odstupem času ztrácejí smutné zážitky něco ze svého smutku a vzpomínky se zabalují do milosrdného obalu laskavé nostalgie, která spolu s přibývajícími zkušenostmi obohacuje život.
Kniha není tematicky propojená jako předchozí díla s názvy „Má žena a jiné živly“ nebo „Má rodina a jiná zemětřesení“. Jednotlivé příběhy jsou poměrně krátké, což je velmi příjemné pro ty, kdo upřednostňují stručné a výstižné vyjádření na pár stránkách před obsáhlým a květnatým popisem. Obálka s ilustrací Jiřího Slívy je vtipná, ale kdo očekává další vtipné obrázky tohoto autora, bude zklamán.
Hodnotím: 50 %
