Od broukání k povídání - Návod na rozvoj komunikace a řeči dítěte

Foto: Karolína Černá & Grada Publishing, a.s.

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Publikace „ Od brou­ká­ní k poví­dá­ní“ nava­zu­je na obsah inter­ne­to­vých strá­nek, kte­ré pro­vo­zu­je Lenka Theodora Ficová. Kniha nabí­zí kom­plex­něj­ší teo­re­tic­kou část věno­va­nou roz­vo­ji ver­bál­ní komu­ni­ka­ce od naro­ze­ní do kon­ce před­škol­ní­ho věku dítě­te. Své pozi­tiv­ní zku­še­nos­ti a dopo­ru­če­ní pak autor­ka for­mu­lo­va­la do samo­stat­ných kapi­tol. Kromě toho autor­ka uvá­dí v pří­kla­dech z pra­xe také mož­né chy­by a nedo­ro­zu­mě­ní, kte­rých se při roz­ví­je­ní dět­ské řeči mohou rodi­če nebo vycho­va­te­lé dopus­tit.

Autorka při psa­ní vychá­zí ze své logo­pe­dic­ké pra­xe a prá­ce s dět­mi a jejich rodi­či. Popisuje situ­a­ce a roz­ho­vo­ry rodi­čů s dět­mi, kte­ré pak komen­tu­je a pou­ka­zu­je na mož­né chyb­né jed­ná­ní a jeho důsled­ky. Postřehy z pra­xe se mi líbí a dáva­jí také smy­sl kapi­to­lám „Jak dítě neod­ra­dit“, „Jak být dob­rým prů­vod­cem“ a „Jak pod­po­řit roz­voj komu­ni­ka­ce“. Autorka při vzá­jem­né komu­ni­ka­ci mezi dítě­tem a dospě­lým zvý­raz­ňu­je nut­nost klad­né­ho vzta­hu a pod­po­ře sebe­vě­do­mí dítě­te. S tím lze jen sou­hla­sit. Velký důraz na soci­a­li­zač­ní funk­ci řeči však výraz­ně upo­za­dil dal­ší dopo­ru­če­ní pro roz­voj řeči. Zcela schá­zí námě­ty pro roz­ho­vo­ry, vyu­ži­tí dět­ských říka­del, pís­ni­ček a dět­ských her. Přes všech­ny pro­gra­my, kte­ré posky­tu­je tele­vi­ze, inter­net nebo pro­gra­mo­vé apli­ka­ce, jsou tex­ty sdě­lo­va­né dospě­lým stá­le dobrou ces­tou k roz­vo­ji komu­ni­kač­ních schop­nos­tí a řeči u dětí před­škol­ní­ho věku. Autorka také nepo­pi­su­je kon­krét­ní meto­dic­ké postu­py při výcho­vě výslov­nos­ti jed­not­li­vých hlá­sek. Uvádí pou­ze cvi­če­ní pro roz­voj moto­ri­ky a vyu­ži­tí logo­kost­ky. Dále pak jsou do tex­tu zařa­ze­ny návrhy pra­cov­ních lis­tů k nácvi­ku výslov­nos­ti někte­rých hlá­sek a cito­slov­cí. Tyto návrhy, kte­ré jsou uve­de­ny bez komen­tá­ře a meto­dic­kých poky­nů, mohou být dobrou inspi­ra­cí pro uči­tel­ky mateř­ských škol a vedou­cí dět­ských sku­pin. Je ško­da, že k vyu­ži­tí těch­to pra­cov­ních lis­tům není věno­vá­na samo­stat­ná kapi­to­la, kte­rá by obsa­ho­va­la poky­ny a dopo­ru­če­ní k jejich uží­vá­ní.

Autorka sdě­lu­je pře­de­vším své zku­še­nos­ti, názo­ry, postře­hy a sna­ží se for­mu­lo­vat obec­něj­ší dopo­ru­če­ní při komu­ni­ka­ci s dět­mi. A uve­de­ná dopo­ru­če­ní by se v mno­ha pří­pa­dech dala apli­ko­vat při roz­vo­ji i jiných lid­ských schop­nos­tí. Proto je ško­da, že pub­li­ka­ce neob­sa­hu­je více kon­krét­ních cvi­če­ní, osvěd­če­ných cvi­čeb­ních tex­tů i meto­dic­ká dopo­ru­če­ní prá­vě pro výběr slov a tex­tů pro roz­voj řeči. Je ško­da, že se autor­ka neza­mě­ři­la také na tuto oblast a neu­ved­la svá dopo­ru­če­ní, jak si vybí­rat slo­va, slov­ní spo­je­ní, tex­ty nebo pub­li­ka­ce, kte­ré se jí osob­ně osvěd­či­ly a co jí nao­pak logo­pe­dic­kou pra­xi kom­pli­ko­va­lo. Proto pod­ná­zvem pub­li­ka­ce „Návod na roz­voj komu­ni­ka­ce a řeči u dětí“ mi při­jde tro­chu pře­hna­ný.

Publikace je psá­na sro­zu­mi­tel­ným jazy­kem a je zají­ma­vá prá­vě díky pří­kla­dům z pra­xe a komen­tá­řům autor­ky. Ta má za sebou mno­ho let prá­ce s dět­mi i s jejich rodi­či a o své peda­go­gic­ké zku­še­nos­ti již něko­lik let pre­zen­tu­je na inter­ne­to­vých strán­kách, kde uvá­dí své názo­ry na někte­ré výchov­né pro­blémy sou­vi­se­jí­cí s vývo­jem řeči a gra­fo­mo­to­ri­ky. Dokáže jas­ně for­mu­lo­vat, neza­hl­cu­je text odbor­ný­mi výra­zy, je však až pří­liš struč­ná. Problematice ver­bál­ní komu­ni­ka­ce a pře­de­vším pod­po­ře roz­vo­je řeči se moh­la autor­ka věno­vat a ve vět­ším roz­sa­hu.