Odyssea – filmový Olymp nebo trojský kůň?

Photo © Melinda Sue Gordon / Universal Pictures

Hodnocení článku

(2 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Christopher Nolan nato­čil his­to­ric­kou fan­ta­sy Odyssea s mega­lo­man­ským roz­poč­tem a hvězd­ným obsa­ze­ním. Film vzbu­dil znač­nou pozor­nost, ale zatím není zřej­mé, zda se za monu­men­tál­ní výpra­vou sku­teč­ně skrý­vá stej­ně vel­ko­le­pý vel­ko­film. Do čes­kých kin vstu­pu­je od 16. čer­ven­ce 2026.

Blockbuster

S roz­poč­tem 250 mili­o­nů dola­rů je Nolanova Odyssea vel­mi výraz­ným pří­kla­dem vel­ko­roz­počto­vé­ho bloc­kbus­te­ru. K tomu se při­po­čí­tá­va­jí mar­ke­tingo­vé nákla­dy, kte­ré jsou pod­le někte­rých zpráv odha­do­vá­ny zhru­ba na 125 mili­o­nů dola­rů, tak­že cel­ko­vé nákla­dy spo­je­né s uve­de­ním fil­mu mohou být při­bliž­ně 375 mili­o­nů dola­rů. Film má navíc hvězd­né obsa­ze­ní, včet­ně Matta Damona v hlav­ní roli, Anne Hathaway, Toma Hollanda, Roberta Pattinsona a dal­ších. Jako vel­ko­le­pé loka­ce byly vyu­ži­ty Peloponéské polo­ostro­vy, oblast v západ­ní Sahaře či sicil­ský ost­rov Favignana.

Film byl nato­čen celý na IMAX kame­ry, ale pro jeho vznik byla vyvi­nu­ta a pou­ži­ta zce­la nová, revo­luč­ní tech­no­lo­gie IMAX fil­mo­vých kamer, kte­rou stu­dio Universal ozna­ču­je jako „brand new IMAX film tech­no­lo­gy“. Pro film bylo nato­če­no více než 2 mili­o­ny stop (přes 600 kilo­me­t­rů) fil­mo­vé­ho pásu, což je u vel­ko­for­má­to­vé­ho IMAX mate­ri­á­lu extrém­ní množ­ství. První ofi­ci­ál­ní trai­ler k fil­mu pře­ko­nal rekord v počtu zhléd­nu­tí za prv­ních 24 hodin, kdy nasbí­ral přes 121 mili­o­nů pře­hrá­ní, čím zdvoj­ná­so­bil debu­to­vý výsle­dek Nolanova před­cho­zí­ho sním­ku Oppenheimer.

Pojďme se podí­vat, jest­li se za tím obřím roz­poč­tem a za spek­tá­klem skrý­vá stej­ně vel­ký film.

Od Homéra k Nolanovi

Řecké mýty o jed­no­o­kém kyklo­pu Polyfémovi, čaro­děj­ni­ci Kirké či zrád­ných Sirénách oží­va­jí na vel­kém plát­ně, kte­ré si pří­mo říká o mega­lo­man­skou výpra­vu – ohlu­šu­jí­cí duně­ní kovo­vých zbra­ní, blyš­tě­ní ští­tů, akč­ní scé­ny, str­hu­jí­cí bitvy, vojen­ská stra­te­gie, fan­ta­sy mon­stra a také něja­ká ta kouz­la. Nolanova Odyssea, kte­rá má všech­no, co má vel­ký bloc­kbus­ter mít, vstou­pi­la do kin a sli­bu­je neví­da­ný záži­tek. A mož­ná prá­vě pro­to půso­bí jako troj­ský kůň – nave­nek krás­ný, nablýska­ný a monu­men­tál­ní dar, avšak uvnitř ukrý­va­jí­cí něco mno­hem oby­čej­něj­ší­ho. A zatím­co Řekové čeka­li, co z koně vyle­ze, divák čeká, zda­li se s Nolanovou Odysseou nako­nec nesta­ne totéž.

Matt Damon v hlavní roli

Odysseus (Matt Damon) byl ithac­ký král, kte­rý se nesma­za­tel­ně zapsal do bájí, legend a do dějin mužů, kte­ří se chtě­li vrá­tit domů, ale nějak se jim to neu­stá­le kom­pli­ko­va­lo. Dle bás­ní­ka Homéra se vydal na dlou­hou ces­tu plnou pře­ká­žek a nástrah – na sku­teč­nou „ody­seu“, kte­rá se sta­la námě­tem Nolanova fil­mu. Stopáž číta­jí­cí 172 minut nabí­zí mno­ho paměti­hod­ných scén, ale i neza­ne­dba­tel­nou por­ci těch zce­la všed­ních, u nichž si divák říká, zda oprav­du muse­ly být tak dlou­hé.

Byl to on, kdo vymys­lel slav­né­ho Trójského koně – důmy­sl­ný plán, jenž výraz­nou měrou pomohl Řekům obelstít obrán­ce Tróje a ukon­čit tak dlou­hé oblé­há­ní toho­to měs­ta.

Odysseus se svý­mi muži byl uvěz­něn v jes­ky­ni obra Polyféma, kte­ré­ho se mu poda­ři­lo osle­pit, aby on i se svou dru­ži­nou uprchl netra­dič­ním způ­so­bem – skryt pod bři­chy ovcí. Ano, prá­vě tak. Každé ráno totiž Polyfémos vypouš­těl ovce z jes­ky­ně na pas­tvu a Odysseus vyu­žil situ­a­ce. Když už vás chce sežrat jed­no­o­ký obr, člo­věk musí impro­vi­zo­vat. Zde samo­zřej­mě impro­vi­zo­val i Nolan a útěk Odyssea z jes­ky­ně ztvár­nil po svém.

Při své dal­ší ces­tě nara­zil na čaro­děj­ku Kirké, kte­rá pro­mě­ni­la část Odysseových mužů v pra­sa­ta. Tato část Nolanova fil­mu se mi jevi­la jako přespří­liš natu­ra­lis­tic­ká, odpu­di­vá a zby­teč­ně doslov­ná. Odysseovi se s pomo­cí bohů poda­ři­lo své muže osvo­bo­dit, a tak neby­li upe­če­ni a sežrá­ni.

Později, při plav­bě lodí po moři potkal Sirény – chtěl sly­šet jejich zpěv a odo­lat jejich vábe­ní. Aby se ochrá­nil, nechal se při­vá­zat ke stěž­ni, zatím­co svým mužům ucpal uši vos­kem, aby nepod­leh­li kou­zel­né­mu zpě­vu Sirén. Zkrátka bez­peč­nost­ní opat­ře­ní na moři, jaká se dnes pří­liš čas­to nevi­dí.

A pro­to­že na Nolanův vel­ko­film bylo v před­lo­ze málo akč­ních scén, někte­ré si sám při­dal – např. sou­boj v lese s obří­mi obr­ně­ný­mi rytí­ři, kte­ří půso­bi­li, jako by do epo­su zablou­di­li pří­mo ze Star Wars.

Po skon­če­ní bojů netou­žil Odysseus po ničem jiném než vrá­tit se domů, za man­žel­kou Pénelopé (Anne Hathaway) a synem Télemachem (Tom Holland). A prá­vě zde nastá­vá vytou­že­ný konec fil­mu, nej­lep­ší scé­na, kdy Odysseus v přestro­je­ní za žeb­rá­ka po návra­tu domů napne luk, vystře­lí šíp a pobi­je všech­ny nápad­ní­ky své ženy. Konec jsem sku­teč­ně oce­ni­la, bylo však tře­ba si na něj tři hodi­ny počkat.

Klady a zápory

Jako výraz­ný klad se jeví vizu­ál­ní strán­ka, někte­ré akč­ní scé­ny včet­ně samot­né­ho kon­ce a herec­ké obsa­ze­ní. Samotné herec­ké výko­ny vní­mám poně­kud roz­po­ru­pl­ně – osob­ně jsem posta­vy nevní­ma­la pří­liš auten­tic­ky, mís­ty spí­še kře­čo­vi­tě a rigid­ně. Jako zápo­ry může divák vní­mat pří­liš­nou dél­ku fil­mu, nevy­rov­na­né tem­po a někte­ré scé­ny, kte­ré půso­bí cha­o­tic­ky, pří­pad­ně i odklon od před­lo­hy. Přestože jde o adap­ta­ci Homérovy Odyssey, Nolan se nedr­žel před­lo­hy, ale nechal se inspi­ro­vat moder­ním pře­kla­dem britsko-americké kla­si­cist­ky Emily R. Wilson z roku 2017 a vizu­ál­ním sty­lem legen­dár­ní­ho tvůr­ce tri­ků Raye Harryhausena. Výsledkem je spí­še Nolanova vlast­ní ver­ze antic­ké­ho epo­su než jeho doslov­ný pře­pis. Právě pro­to se obje­vu­jí kri­tic­ké hla­sy upo­zor­ňu­jí­cí na někte­ré tvůr­čí licen­ce, pro­ble­ma­tic­ké strán­ky adap­ta­ce a odklon od Homérova epo­su.

Mě osob­ně v Nolanově Odysseje chy­běl sku­teč­ný antic­ký svět, olympští boho­vé a jem­něj­ší sym­bo­li­ka namís­to vřa­vy bojišť, poto­ků krve či mon­ster z jiných svě­tů. Nolanův film se mi jevil pri­már­ně jako pří­běh váleč­ní­ka a sled jeho bitev a mon­ster bez hlub­ší­ho sym­bo­lic­ké­ho význa­mu, kte­rý byl pří­to­men v Homérově Odysseje, stej­ně jako v jiných sta­rých mýtech. Já jsem bohu­žel z fil­mu necí­ti­la téma viny, tres­tu a morál­ní pro­mě­nu Odyssea, ale spí­še sled udá­los­tí jako vál­ka, mon­strum, bitva, dal­ší mon­strum, dal­ší bitva, návrat a masa­kr nápad­ní­ků.

Pro koho je snímek vhodný?

Nolanova Odyssea je vhod­ná pře­de­vším pro divá­ky, kte­ří vyhle­dá­va­jí vel­ké bloc­kbus­te­ry s hvězd­ným obsa­ze­ním, vel­ko­le­pou výpra­vou a výraz­nou vizu­ál­ní strán­kou nebo akč­ní fil­my nabi­té vřa­vou boje.

Oslovit může také někte­ré divá­ky z řad milov­ní­ků řec­ké myto­lo­gie, epic­kých dob­ro­druž­ství, váleč­ných bitev, fil­mo­vých mon­ster a pří­bě­hů, v nichž se hrdi­na vydá­vá na ces­tu, během níž se může poka­zit všech­no, co jen lze. Film si uži­jí také divá­ci, kte­ří mají rádi Christophera Nolana a jeho typic­kou vel­ko­le­post.

Čekáte-li však věr­nou adap­ta­ci Homérovy Odyssey, může­te být zkla­má­ni – Nolan si totiž s antic­kým mate­ri­á­lem moc hla­vu nelá­mal. Kdo nao­pak dou­fá, že Nolan vez­me antic­ký epos, pořád­ně s ním zatře­se a někte­ré jeho čás­ti posta­ví na hla­vu, bude prav­dě­po­dob­ně spo­ko­je­něj­ší.

Verdikt

Nolanova Odyssea je bloc­kbus­ter s mega­lo­man­ský­mi ambi­ce­mi: obrov­ský roz­po­čet, hvězd­né obsa­ze­ní, svě­tozná­má lite­rár­ní před­lo­ha, vel­ko­le­pá výpra­va a ambi­ce nato­čit film, kte­rý bude vypa­dat, jako by na něj nesta­či­lo oby­čej­né plát­no. Polyfémos mi sil­ně evo­ko­val zvět­še­né­ho Gluma. Sirény neby­ly sko­ro vůbec vidět ani sly­šet jejich svůd­ný zpěv. Z ozvu­če­ní fil­mu mi vstá­va­ly vla­sy, ježi­ly se chlu­py, zalé­ha­ly uši a bole­la hla­va. A u někte­rých scén jsem si říka­la, jest­li se Nolan prá­vě roz­ho­dl otes­to­vat, kolik myto­lo­gic­ké­ho cha­o­su divák ješ­tě vydr­ží. Po dvou hodi­nách jsem měla chuť utéct z kina stej­ně jako Odysseus z jes­ky­ně. Na můj vkus Nolan nedo­ká­zal pro­mě­nit myto­lo­gic­ký mate­ri­ál v živý mýtus. Z Nolanovy Odyssey nako­nec nevy­lezlo nic víc než vel­mi dra­hý a nablýska­ný fil­mo­vý kůň – uvnitř tro­chu prázd­ný.