Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Tokijský uklízeč záchodů pečlivě vykonává svou každodenní rutinu ve filmu Perfect Days, který měl premiéru v soutěži na letošním festivalu v Cannes a poté byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Toto meditativní pojednání o všímavosti k povaze smyslu našich životů je jedním z nejhlubších filmů režiséra Wima Wenderse a jedním z nejlepších filmů roku 2023.
Dokonalé dny hrají Kōji Yakusho (Babel, Třetí vražda) v roli Hirayamy, oddaného uklízeče, který tráví svůj den čištěním veřejných záchodků v ulicích Tokia. Jeho rutina se řídí přísným schématem: po probuzení si uklidí postel, vyčistí si zuby, zalije kytky a koupí si kávu z automatu před domem, než za svítání vyrazí do města.
Režisér Wenders tyto události v průběhu Dokonalých dnů několikrát zopakuje a pokaždé je zarámuje z trochu jiné perspektivy. Hirayama sice každý den prochází stejnou rutinou, ale režisér místo toho, aby se soustředil na její monotónnost, pečlivě sleduje každou akci každý den z jiného úhlu pohledu, což vyvrcholí hlubším pochopením jeho hrdiny.
To je metafora pro ústřední téma filmu Perfect Days: Hirayama sám je na úklid tokijských veřejných záchodků velmi hrdý a věnuje se každému aspektu své práce s plnou pozorností. Jeho všímavost při práci kontrastuje s mladším kolegou (Tokio Emoto), který vytírá a drhne, zatímco telefonuje nebo je ztracen v myšlenkách a po práci sní o setkání se svou přítelkyní (Aoi Yamada).
Hirayamův každodenní život zahrnuje i drobné radosti mimo práci, včetně oběda v parku uprostřed stromů, návštěvy lázní onsen, hospody izakaya nebo intimnější restaurace vedené matrónskou hosteskou (Sayuri Ishikawa). Na každém místě se ztratí, pozorně a převážně mlčky pozoruje lidi kolem sebe a užívá si chvíle. Werndersova kamera ho sleduje.
Rutina Perfect Days je ohrožena náhlým příchodem neteře Niko (Arisa Nakano), která zřejmě utekla z domova. Ale místo aby se její přítomnost stala rušivým elementem, Hirayama Niko otevře svůj svět a umožní jí najít v životě stejné drobné radosti jako on... pokud bude chtít.
„Příště,“ řekne Hirayama Niko při projížďce na kole, když se zeptá, jestli mohou jet k moři. „Kdy bude příště?“ zeptá se.
„Příště je příště. Teď je teď.“
Prostřednictvím krátké scény s Nikovou matkou nenápadně zjišťujeme, že v Hirayamově minulosti se pravděpodobně odehrála nějaká traumatizující událost a že nemusí uklízet tokijské záchody; jeho rodina přinejmenším podle všeho pochází z bohatství. A přesto je tady, v životě spokojený a šťastný, jak jen může být.
Dokonalé dny obsahují hluboké poselství o tom, že je třeba žít přítomností a nenechat si minulými událostmi ani možnostmi budoucnosti zatemnit radost z toho, co je tady a teď. Yakusho, který je v každém záběru filmu, ale po celou dobu většinou mlčí, tento pocit duchovního uznání zprostředkovává hlavně svým výrazem a zcela zaslouženě si vysloužil cenu za nejlepší herecký výkon v Cannes.
Možná se nebudete cítit nijak zvlášť nadšeni z vyhlídky na sledování filmu o muži, který uklízí veřejné záchody. Ale Perfect Days nabízí jednu z největších životních radostí, ocenění přítomného okamžiku, pokud se náhodou ocitnete na jeho vlně. A i kdybyste nebyli a ocitli se v kině a sledovali, jak Hirayama pečlivě drhne každou mísu, možná najdete něco zvláštně uspokojivého na jeho odhodlání věnovat se tomuto úkolu... a na odhodlání filmu představit vám ho.
Bonus: Hirayama si při jízdě mezi tokijskými záchodky pořizuje několik klasických (a údajně cenných) kazet a soundtrack Perfect Days je posetý hity od The Animals, Patti Smith, The Rolling Stones, Van Morrisona, Otise Reddinga a samozřejmě Lou Reeda, od jehož Perfect Day je odvozen název filmu.
(4,91 z 5)