Popisované dílo je kvalitní ukázkou japonského anime od uznávaného animátora Hayao Miyazakiho. Většina animací je ručně kreslená s minimem počítačových zásahů. Před páky se otevírá bohatý svět inspirovaný japonským folklórem. Magický svět mnoha odstínů a kontrastů.
Jednoho dne je poklidná vesnice ležící v japonském vnitrozemí napadena obrovským kancem, který je posedlý zlým duchem. Do cesty zmutované bestii se postaví mladý bojovník Ashitaka, avšak jeho následné vítězství má hořkou příchuť, neboť zabitím tvora na sebe přivolá kletbu. Jelikož Ashitaka nemá co ztratit, vydává se na dlouhou cestu do posvátného lesa, odkud prokleté zvíře pocházelo, v naději, že najde způsob, jak tuto kletbu zvrátit.
Během putování naráží na samurajské pány bojující s vládkyní Eboshi, jež kvůli obraně a posílení vlastní těžební kolonie ničí okolní lesy. Takové chování se velmi nelíbí tamním lesním božstvům a jedné pohledné lidské princezně Mononoke adoptované vlčí bohyní. Ashitaka se nechtěně ocitá uprostřed konfliktů a začíná se pokoušet o urovnání neshod mezi všemi znepřátelenými stranami. Jenomže kletba působí a postupně mění hrdinu ve stvůru. Ať už se rozhodne udělat cokoli, musí počítat s tím, že má jen omezené množství času.
Obecně se japonské filmy a japonské PC hry vyznačují pro Evropana trochu zvláštním přístupem k hrdinům. Špatný konec vůbec není překvapením. Pokud jde o podobný přístup v evropské kultuře, napadá mě jenom Antika. Není překvapením, kdy po zdolání mnoha těžkostí v samotném závěru hrdina jednoduše umře. Jenom tak…tiše…a někdy i zbytečně. O to víc páka potěší, že Princezna Mononoke trochu vybočuje z řady.
Další věcí, kterou můžeme na filmu Princezna Mononoke obdivovat, je takřka absence vyhraněného dobra a zla tolik typického pro normální západní pohádky. Všechny postavy jsou nejednoznačné, přestože jejich jednání není nepochopitelné. Osobně takový přístup oceňuji, je blízký jednání člověka v běžném životě. Teprve teď si začnete klást otázky typu: „Je to dobré, nebo špatné?“ „A pokud ano, tak co je vůbec dobré či špatné a hlavně pro koho?“ Zkrátka žádná obecně přijatelná odpověď.
Specifikem japonských anime obecně je určité poselství. Princezna Mononoke se ani této položce nevyhýbá. Každý z vás může vnímat poselství, jaké chce, ale máme-li se shodnout, půjde tu především o ekologii. I když kromě vztahu člověka k přírodě a lidského technologického pokroku na úkor té samé přírody, můžeme spatřovat poselství rovněž ve varování před ozbrojenými konflikty a nebezpečím dobře známého práva silnějšího.
Abych ovšem nehýřil přílišným positivismem, zdůrazním dvě věci, které se mi pro změnu nelíbily. První je osada Paní Eboshi, čímž mám na mysli vztah tamějších pracujících žen k mužům, který je Paní Eboshi podporován. Možná jsem ale nepochopil správně, co tím bylo myšleno... . A za druhé ten konec. Zdá se mi prostě nereálný. Celou dobu sledujeme postavy, jejichž jednání se velmi blíží skutečnému životu, avšak později se dočkáme smířlivého a veskrze pohádkového závěru.
Ze všeho napsaného je vám, jistě, zřejmé, že Princezna Mononoke není pohádkou pro děti, kde budou cosi žvatlat roztomilá zvířátka a pár nenásilných zvratů zakončí jednoznačný happy end. Tento dvou a čtvrt hodinový film je určen především těm starším, kterým nabídne zajímavý příběh a hezké animace.
Proto nevidím důvod váhat a Princeznu Mononoke všem doporučuji.
Photo © Miramax Films
Nejnovější komentáře