Dörte Hansenová: Starý kraj.

🎧 Poslouchejte Kritiky.cz na Spotify a dal­ších pod­cas­to­vých služ­bách! Klikněte sem a nezmeš­kej­te žád­nou recen­zi.
Hodnocení článku
(zatím nehod­no­ce­no)
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Místo, kde sed­lá­ci neu­mí do pěti napo­čí­tat a otlu­če­ní kre­a­tiv­ci vyrá­bě­jí jableč­né želé...

Píše se rok 1945 a z východ­ní­ho Pruska prou­dí zástu­py uprch­lí­ků. Ti, kte­ří ces­tu pře­ži­jí a usa­dí se na seve­ru Německa, táh­nou ve svých snech po zamrz­lém Labi zno­vu a zno­vu tam a zpět. Snaží se zapo­me­nout a začít zno­vu, ale něco sil­něj­ší­ho je sta­hu­je do minu­los­ti, jež ruší pří­tom­nost a ovliv­ňu­je budouc­nost. Podobně je na tom pěti­le­tá Vera, kte­rá sem při­chá­zí se svou aris­to­kra­tic­kou mat­kou. Starý kraj je přís­ný. Tvoří ho obdě­la­ná pole, domy s hrázdě­ný­mi kon­struk­ce­mi, sady plné třeš­ní a jablek. Obzvláště pak jablek. Starý kraj je nes­li­tov­ný. Nepřijímá ty, kte­ré vyhna­la nepří­zeň osu­du, neu­tě­ší je a nena­bíd­ne jim úto­čiš­tě. Pouze je tady str­pí a pořád jako­by čekal, že to snad jed­no­ho dne pocho­pí a potáh­nou dál. Starý kraj je neteč­ný. Po věky věků si žije stej­ným živo­tem napl­ně­ným zim­ním odpo­čin­kem, jar­ní nadě­jí, let­ním zrá­ním a pod­zim­ní skliz­ní.

Středobodem vyprá­vě­ní je dům. Živé bytos­ti se v něm rodí, umí­ra­jí, při­chá­ze­jí nezvá­ny, ale on pořád sto­jí dál a ve svých zdech ucho­vá­vá dáv­né osu­dy, osu­dy, na kte­ré by ti, kte­ří pře­ží­va­jí nebo doží­va­jí, rádi zapo­mně­li. A v jeho ští­tu lze roz­po­znat nápis ve sta­ré dol­ní něm­či­ně. „Tento dům je můj, a pře­ce není můj. Ten, kdo při­jde po mně, ho také pro­hlá­sí za svůj.”

Příběh utka­ný z jem­né pří­ze se mís­ty bar­ví krví boles­ti, ztrá­ty stří­da­jí obdo­bí rezig­na­ce, pře­ží­vá­ní a zdán­li­vé­ho kli­du. Přesuny v mís­tě a v čase neru­ší a boha­tý jazyk plný poe­tic­kých při­rov­ná­ní dokres­lu­je obraz, jenž se obtisk­ne do mys­li toho, kdo vní­má. Jako napří­klad ve stá­le se opa­ku­jí­cím moti­vu vyhná­ní: „Zaneslo ji to na sta­tek Idy Eckhoffové jako tro­seč­ní­ka na ost­rov. Kolem ní bylo pořád moře a Vera se té vody bála.  Proto muse­la zůstat na ost­ro­vě, na tom­to stat­ku, kde sice nedo­ká­za­la zako­ře­nit, ale aspoň moh­la při­růst ke kame­nům jako lišej­ník nebo mech. Neprospívala, nekvet­la, pou­ze vytr­va­la.” Nebo o pár kapi­tol dál: “Tento dům je můj, a pře­ce není můj… nemoh­la odsud pryč. Byla mech, kte­rý se udr­ží jen na těch­to stě­nách. Který tu nemohl růst ani pro­spí­vat, jen zůstat. Byla uprch­li­ce, jed­nou málem zmrz­la a od té doby se už nikdy neo­hřá­la. Našla si dům, lhos­tej­no kte­rý, jen aby už nemu­se­la zpát­ky do sně­hu.”

Její neteř Anna byd­lí v Hamburku, kde spě­cha­jí­cí mat­ky tla­čí “před sebou své kočár­ky jako zava­za­dla na koleč­kách,” a kde “Všechno je při­ja­tel­né, pou­ze nena­pl­ně­nost mateř­stvím zdá se být trest­ná.”

Dva roz­díl­né svě­ty, měst­ský a ven­kov­ský, se přes sna­hu o oddě­le­ní pro­lí­na­jí, stej­ně jako osu­dy hlav­ních hrdi­nů. Personifikace popi­sů pro­stup­nost jen zdů­raz­ní. „Venku na dvo­ře nata­ho­val kašta­no­vý strom vět­ve k bez­bar­vé oblo­ze. Třásly se ve vět­ru, kte­rý sem vtr­hl jako dran­cu­jí­cí vojá­ci. Za oknem v kuchy­ni drn­čel Leonův větr­ník, zapích­nu­tý do zmrz­lé­ho záho­nu.”

Motivy dob­ro­vol­né­ho útě­ku splý­va­jí s moti­vy vyhná­ní. I když mnoh­dy se útěk od vyhná­ní neli­ší. Proč bychom utí­ka­li, kdy­by nás něco nalé­ha­vě nevy­há­ně­lo? A tak se jed­no­ho dne oct­ne na ces­tě i Anna s Leonem… „Pořád ji to hna­lo někam dál, sta­la se živo­či­chem, kte­rý nechá strh­nout prou­dem, pavou­č­kem, kte­rý je uná­šen větrem, plank­to­nem v moři.” Napadne ji zakle­pat na dve­ře hrázdě­né­ho domu, na dve­ře, kte­ré se ote­vřou a nabíd­nou nena­dá­lou blíz­kost.

Autorka nabí­zí dva pohle­dy na život, vypa­dá to, že zesměšňu­je sna­hu „návra­tu k pří­ro­dě”, sna­hu před­sta­vo­va­nou výro­bou domá­cí­ho želé, pěs­to­vá­ním sta­rých jableč­ných odrůd a eko­ze­mě­děl­stvím. Představuje tak dva svě­ty, ve kte­rých ved­le sebe žijí sed­lá­ci, „co neu­mí do pěti napo­čí­tat a na svo­je ubo­hé, ubo­houč­ké stro­my tupě stří­ka­jí všech­ny ty pří­šer­né jedy”  a na dru­hé stra­ně „aka­de­mi­ci a kre­a­tiv­ci dru­hé jakos­ti, kte­ří byli na vel­ko­měst­ský sor­ti­ment pří­liš otlu­če­ní. Neprodejné zbo­ží, kte­ré chtě­lo ješ­tě jed­nou zku­sit štěs­tí na ves­nic­kém tržiš­ti.“

A jako­by i zde pla­ti­lo, že lump ane­bo hrdi­na, všich­ni jed­na rodi­na. Ať se sna­žíš dát všech­no do pucu, sta­ráš se o dědic­tví otců, nebo ho necháš chát­rat, ať se sna­žíš vycho­vat děti a udě­lat z nich své pokra­čo­va­te­le, nebo žád­né nemáš, pros­tě ať tak, nebo tak, výsle­dek je mnoh­dy stej­ný. Sedíš pak ve ztich­lé kuchy­ni, v domě plném duchů minu­los­ti a už nic neče­káš… A tepr­ve potom se může při­ho­dit zázrak a při­jít pozná­ní, že to, co vypa­dá, že je pod ledem, navždy zmrz­lé a ztra­ce­né, se dá ješ­tě zachrá­nit. „Květy byly zmrz­lé. Větve, lis­ty i kvě­ty vypa­da­ly, jako by byly zali­té ve skle, stro­my při­po­mí­na­ly lust­ry, v ran­ním slu­neč­ním svi­tu záři­ly jako v zrca­dlo­vém sále…Říká se tomu ledo­vý déšť, za chlad­ných ran­ních nocí to sed­lá­ci dělá­va­jí, postří­ka­jí kvě­ty roz­pra­šo­va­čem, voda se v noč­ním mra­zu pro­mě­ní v ten­kou ledo­vou vrst­vu. Ledový kabát pro kvě­ty, ochra­na před mra­zem zle­do­va­tě­ním.”

V děra­vých kapsách pro­mrz­lých kabá­tů
Nenajdeš tep­lo, co hle­dáš
Dvě sta­ré tra­kén­ské Klisny
Unaveně sklá­ní hla­vy
Ke zbyt­kům zele­né trá­vy
Tam na bře­hu Labe…

Dörte Hansenová stu­do­va­la jazy­ky - gael­šti­nu, fin­šti­nu, baskič­ti­nu - a zís­ka­la dok­to­rát z lin­gvis­ti­ky. Poté se věno­va­la žur­na­lis­ti­ce, něko­lik let byla redak­tor­kou Severoněmeckého roz­hla­su NDR. V sou­čas­nos­ti pra­cu­je jako novi­nář­ka. Bydlí poblíž Hamburku. Starý kraj (2013) je jejím prv­ním romá­nem. Kniha se sta­la best­selle­rem.

 

HANSEN, Dörte. Starý kraj. Přeložil Viktorie HANIŠOVÁ. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-588-8.

Překládám. Tlumočím. Blogguju. Píšu básničky. Čtu...
VRAŽDA NA PALUBĚ
17. listopadu 2026VRAŽDA NA PALUBĚMáte-li rádi historické detektivky, stejně jako já, a navíc s příslibem tajemna, kde se potkává atmosféra viktoriánské Anglie a zločin, jež na první pohled připomíná scénu ze starověkého Egypta, tak si určitě nenechte ujít novinku od…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Dešifrování pohádky O statečném kováři
16. listopadu 2026Dešifrování pohádky O statečném kovářiTři kováři, tři kamarádi, tři cesty, tři zkoušky a tři princezny – číslo tři zde zaznívá jako pohádkový refrén. Filmová adaptace Petra Švédy O statečném kováři (1983) čerpá z báchorky Neohrožený Mikeš od Boženy Němcové (1845-1847),…Vydáno v rubrice: Recenze knih
ÚŽASNÝ ŽIVOT A LÁSKY NELLY CARTEROVÉ
15. listopadu 2026ÚŽASNÝ ŽIVOT A LÁSKY NELLY CARTEROVÉKniha "Úžasný život a lásky Nelly Carterové" od americké spisovatelky Brionni Nwosu je příběhem, která nám má tak trochu připomenout to, že život je příliš krátký a vzácný na to, abychom jej jen přežívali.  Co kdyby…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Viktimologie pro forenzní praxi
15. listopadu 2026Viktimologie pro forenzní praxiStali jste se někdy obětí trestného činu? Pracujete s lidmi v oblasti kriminologie? Jste studenti práv, či sociálních oborů? Hledáte zajímavé informace ohledně vědy o obětech trestného činu, čímž se zabývá viktimologie? Autorkou je Ludmila Čírtková,…Vydáno v rubrice: Recenze knih
DĚS od autora Roberta Bryndzy
11. listopadu 2026DĚS od autora Roberta BryndzyKnihy od autora Roberta Bryndzy mám moc ráda, a proto není divu, že jsem si nenechala ujít jeho novinku "Děs" , v níž autor vsadil na novou sérii s novým detektivem, a tak trochu odlišnou atmosférou,…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Démanty noci
10. listopadu 2026Démanty nociKniha Démanty noci od autora Arnošta Lustiga je souborem povídek odehrávajících se během druhé světové války, jejichž stěžejním pilířem je velmi silný lidský příběh, který i na pouhých několika málo stránek dokáže zasáhnout velmi širokou škálu…Vydáno v rubrice: Recenze knih
POPEL VE VLASECH
9. listopadu 2026POPEL VE VLASECH"Válka je zastihla dřív, než stačili dospět. A usadila se tak hluboko, že nedokázali zapomenout", tak to je velmi lákavý ač smutný podtitul knihy Popel ve vlastech od české autorky Markéty Práškové.  Jsou knihy, které nás…Vydáno v rubrice: Recenze knih
TAJEMNÝ: ZNOVUZROZENÝ
7. listopadu 2026TAJEMNÝ: ZNOVUZROZENÝPokud máte chuť na žánr, jenž se rozhodně nesnaží zapadnout do škatulky české klasické fantasy, určitě si přečtěte knihu "Tajemný: Znovuzrozený" od Amona Vegy, neboť na vás čeká příběh, v němž se obyčejný život otevírá světu,…Vydáno v rubrice: Recenze knih
KULATÉ HISTORKY
4. listopadu 2026KULATÉ HISTORKYKulatý míč, velká dobrodružství a nezapomenutelné příběhy, které mají co dětem říct, tak to tom je kniha Kulaté historky od autorky Lucie Boudové. Možná si říkáte, co všechno se dá kolem jednoho míče vymyslet, ale věřte,…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Generace: Epizoda 4: Invaze z říše snů
3. listopadu 2026Generace: Epizoda 4: Invaze z říše snůVesmír bývá nekonečný, tajemný a plný neznámých hrozeb. Jenže co když to největší nebezpečí nepřichází z temnoty za okny kosmické lodi, ale z něčeho mnohem méně uchopitelného? Z něčeho, co se dokáže dostat až do samotné…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené