Jak se (ne)učit komunikovat – Srovnávací recenze odborných knih

© Pixabay© Pixabay
🎧 Poslouchejte Kritiky.cz na Spotify a dal­ších pod­cas­to­vých služ­bách! Klikněte sem a nezmeš­kej­te žád­nou recen­zi.
Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (3 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

V dneš­ní srov­ná­va­cí recen­zi se zamě­řu­ji na šest růz­ných knih od růz­ných auto­rů, kte­ré sli­bu­jí čte­ná­ři pří­nos­né zpra­co­vá­ní téma­tu mezi­lid­ské komu­ni­ka­ce. Podívejme se spo­leč­ně, jak jed­not­li­vé titu­ly v mém hod­no­ce­ní obstá­ly.

Prvním titu­lem je Umění komu­ni­ka­ce s dět­mi od Haima Ginotta. Na prv­ní pohled líbi­vá ano­ta­ce láká na hut­ný obsah kni­hy, kde by měl čte­nář nalézt něco nad rámec zmi­ňo­va­né „lás­ky a sel­ské­ho rozu­mu“. Bohužel já osob­ně jsem byla zkla­má­na, neboť jsem oče­ká­va­la něco zce­la jiné­ho, než autor naser­ví­ro­val. Haim Ginott, občan­ským povo­lá­ním psy­cho­log, radí rodi­čům kon­krét­ní for­mu­la­ce, co mají svým dětem říkat v růz­ných situ­a­cích. Nejenže jim vklá­dá slo­va do úst, ale záro­veň jim vnu­cu­je i své vlast­ní myš­len­ky. Například v pří­pa­dě, kdy rodič „při­stih­ne dítě mastur­bo­vat,“ autor dopo­ru­ču­je přes­ná slo­va, kte­rá mají být pro­ne­se­na – mys­lím si, že pro­blé­mem není jen kul­tur­ní či nábo­žen­ská pří­sluš­nost, ale i eti­ka psy­cho­lo­ga. Já s tím­to pří­stu­pem zkrát­ka nesou­hla­sím – může vůbec někdo dru­hé­mu radit, jak se má cho­vat v tak intim­ních situ­a­cích? Ne, nikdo nesmí dru­hé­mu člo­vě­ku radit. Manipulace je nepři­ja­tel­ná, a to zvlášť od psy­cho­lo­ga s tera­pe­u­tic­kou pra­xí. I když je prav­da, že v běž­ném živo­tě čas­to čelí­me tomu­to nešva­ru – nevy­žá­da­ným radám, od odbor­ní­ka bych oče­ká­va­la spí­še vede­ní dia­lo­gu než při­ka­zo­vá­ní.  Existuje zásad­ní roz­díl mezi tím, když někdo radí, co je správ­né, a když vede ote­vře­nou komu­ni­ka­ci, kte­rá umož­ňu­je vzá­jem­nou doho­du a kom­pro­mis. Proto mě kni­ha zkla­ma­la nato­lik, že jsem ji nemě­la trpě­li­vost dočíst – stá­le jsem měla pocit mani­pu­la­tiv­ní réto­ri­ky, kte­rou bych od psy­cho­lo­ga neo­če­ká­va­la. Navíc jsem neob­dr­že­la to, co jsem hle­da­la – a to pře­hled něja­kých dost dob­rých komu­ni­kač­ních metod, kte­ré by člo­věk napl­nil obsa­hem vlast­ních slov. Kniha je vhod­ná pro čte­ná­ře, kte­ří hle­da­jí návod, co říct v té kte­ré kon­krét­ní situ­a­ci, aniž by muse­li sami pří­liš pře­mýš­let.

Druhou odbor­nou kni­hou je Empatická a aser­tiv­ní komu­ni­ka­ce od čes­ké autor­ky a psy­cho­lož­ky Olgy Lošťákové. Opět kni­ha od psy­cho­lo­ga, čili už jsem byla ostra­ži­tá vůči mož­ným mani­pu­la­tiv­ním ten­den­cím, kte­ré se někdy v této oblas­ti obje­vu­jí. Knihu jsem však nedo­čet­la celou, pro­to­že se poměr­ně roz­sáh­le věnu­je emo­cím a jejich zpra­co­vá­ní. Z toho­to důvo­du bych ji spí­še zařa­di­la do oblas­ti tera­pie emo­cí nebo zvlá­da­cích tech­nik než pří­mo pod komu­ni­ka­ci. V tex­tu jsem nena­šla to, co jsem od titu­lu s tím­to názvem oče­ká­va­la – kon­krét­ní empa­tic­ké a aser­tiv­ní komu­ni­kač­ní meto­dy a tech­ni­ky. Okřídlená rada psy­cho­lož­ky, že se máme tomu, co nás roz­či­lu­je či zra­ňu­je, jen zasmát, mi osob­ně při­pa­da­la málo účin­ná. Navíc autor­ka nezmi­ňu­je pod­stat­ný roz­díl mezi vti­pem a jíz­li­vou iro­nií a ne vše­mu se lze upřím­ně zasmát. V kni­ze mi chy­běl pře­hled kon­krét­ních a prak­tic­kých komu­ni­kač­ních nástro­jů; namís­to toho byla věno­vá­na pře­váž­ná pozor­nost teo­re­tic­ké­mu rám­ci emo­cí, což samo­zřej­mě s komu­ni­ka­cí sou­vi­sí, ale pod tím­to titu­lem bych oče­ká­va­la vět­ší zamě­ře­ní na samot­né komu­ni­kač­ní doved­nos­ti. Knihu jsem rov­něž nedo­čet­la, pro­to­že neby­la urče­na pro mě – kni­ha je vhod­ná pro ty čte­ná­ře, kte­ří se chtě­jí zabý­vat svý­mi emo­ce­mi a jejich zpra­co­vá­ním.

Třetí kni­hou je Respektovat a být respek­to­ván od čes­ké­ho psy­cho­lo­ga Pavla Kopřivy. Svého času šlo o zce­la prů­lo­mo­vé dílo v oblas­ti respek­tu­jí­cí­ho rodi­čov­ství, avšak při sou­čas­ném čte­ní, při­bliž­ně pat­náct let po prv­ním vydá­ní, už na mě kni­ha nepů­so­bí tak sil­ným dojmem. Ačkoli je čas­to pova­žo­vá­na za jakousi bib­li toho­to pří­stu­pu, nelze ji ozna­čit za bez­chyb­nou. V tex­tu jsem nara­zi­la na někte­ré pasá­že, kte­ré lze vní­mat jako mani­pu­la­tiv­ní, napří­klad pou­ži­tí čer­no­bí­lé­ho kla­mu, kte­rý je pre­zen­to­ván jako respek­tu­jí­cí pří­stup. Podobných momen­tů je v kni­ze více. Ačkoliv došlo k její­mu pře­pra­co­vá­ní a nové­mu vydá­ní, nejsem zce­la pře­svěd­če­na, zda tato pub­li­ka­ce stá­le plně odpo­ví­dá sou­čas­ným potře­bám a oče­ká­vá­ním spo­leč­nos­ti, zda je stá­le žáda­ná, nebo zda byla již pře­ko­ná­na nověj­ší­mi pří­stu­py – napří­klad kni­hou od Naomi Aldort, kte­rou lze také nazvat sou­čas­nou bib­lí sku­teč­né respek­tu­jí­cí výcho­vy, ne pou­ze té pseudo-respektující.

Čtvrtou a posled­ní kni­hou je Umění jed­nat s lid­mi 2 psy­cho­lo­ga Jaroslava Štěpaníka. Kniha je sice boha­tě dopl­ně­na cvi­če­ní­mi a úko­ly, ale v jádru pojed­ná­vá o suché teo­rii komu­ni­ka­ce bez prak­tic­kých uká­zek dia­lo­gů. Pádnější komu­ni­kač­ní tech­ni­ky jsem obje­vi­la až v samot­ném závě­ru kni­hy, a i ty mi při­pa­da­ly struč­ně poda­né a postrá­da­jí­cí hlub­ší prak­tic­ké ukot­ve­ní na kon­krét­ních pří­kla­dech, kte­ré by teo­rii názor­ně ilu­stro­va­ly. Co se mi na kni­ze líbi­lo, byly auto­ro­vy humor­né pří­běhy, kte­rým jsem se muse­la nenu­ce­ně zasmát. Za vyda­ře­nou pova­žu­ji pasáž věno­va­nou silo­vé komu­ni­ka­ci, jež byla zpra­co­vá­na poměr­ně vyčer­pá­va­jí­cím způ­so­bem. Kniha sice obsa­hu­je část věno­va­nou aser­tiv­ním tech­ni­kám, nicmé­ně uvá­dě­né pří­kla­dy, sou­stře­dě­né pře­de­vším na firem­ní pro­stře­dí, mi osob­ně nevy­ho­vo­va­ly, neboť se v nich člo­věk zkrát­ka nena­šel – já bych oče­ká­va­la spí­še ilu­stra­ce situ­a­cí v lid­ské rovi­ně, něco ze živo­ta blíz­ké běž­ným mezi­lid­ským vzta­hům. Kniha neby­la špat­ná, ale bohu­žel, cel­ko­vě jsem zde nena­šla to, co jsem hle­da­la – tedy aktu­ál­ní a prak­tic­ky vyu­ži­tel­né komu­ni­kač­ní tech­ni­ky, neboť ty uve­de­né mi při­šly spí­še tra­dič­ní a dnes už čás­teč­ně pře­ko­na­né.

Pátou kni­hou je Nenásilná komu­ni­ka­ce v pra­xi od ame­ric­ké­ho psy­cho­lo­ga Marshalla Rosenberga. Kniha není roz­hod­ně špat­ná, nao­pak bych ji ozna­či­la za poměr­ně zda­ři­lou. Zabývá se téma­tem já-výroku, byť toto téma je zpra­co­vá­no spí­še okra­jo­vě. Hlavní těžiš­tě kni­hy bych při­rov­na­la k memoá­rům auto­ra, kte­rý čte­ná­ři zpro­střed­ko­vá­vá své zku­še­nos­ti z pořá­da­ných ško­le­ní své komu­ni­kač­ní meto­dy, zážit­ky z jed­ná­ní s věz­ni ve věz­ni­cích, včet­ně popi­sů roz­ho­vo­rů s kli­en­ty, nebo nároč­ných situ­a­cí ve vlast­ní rodi­ně i hád­ky se svý­mi vlast­ní­mi dět­mi. Nahlížíme tak do sou­kro­mí psy­cho­lo­ga, kte­rý odkrý­vá prav­du, že ani on není doko­na­lý - upřím­ně při­zná­vá, že i on někdy ve výcho­vě svých dětí nara­zí na obtí­že a nejed­ná vždy v sou­la­du s ide­ál­ní­mi pra­vi­dly. Publikace obsa­hu­je pří­kla­dy dia­lo­gů, kde je já-výrok vyu­ží­ván v pra­xi, avšak postrá­da­la jsem zde sys­te­ma­tic­ké vysvět­le­ní meto­dy či kon­strukt samot­né meto­dy jako tako­vé. Rovněž mi chy­bě­ly infor­ma­ce, že exis­tu­je více­ro dru­hů já-výroku, nejen já výrok v šir­ším a užším význa­mu. Kniha mě zau­ja­la zejmé­na pro svou výprav­nou podo­bu, že jsem ji pře­čet­la celou během jed­no­ho jedi­né­ho dne, neboť se jed­ná o útlou kníž­ku. Bohužel, přes­to bych oce­ni­la, kdy­by se kro­mě jed­no­ho kon­krét­ní­ho dru­hu já-výroku věno­va­la i ostat­ním komu­ni­kač­ním meto­dám.

A posled­ní kni­hou, kte­rou zde zmi­ňu­ji, je moje vlast­ní pub­li­ka­ce 10+ komu­ni­kač­ních metod, již jsem věno­va­la své­mu syno­vi. Ráda bych před­sta­vi­la, co čte­nář v této kni­ze najde a co mne ved­lo k její­mu sepsá­ní. Kniha vznik­la z mé osob­ní potře­by nabíd­nout pře­hled šir­ší pale­ty dost dob­rých komu­ni­kač­ních metod, kte­rý­mi pod­le mých zku­še­nos­tí a pozo­ro­vá­ní běž­ně člo­věk nedis­po­nu­je – pod­ně­tem mi byly nejen mé vlast­ní pro­žit­ky, ale i zpět­ná vaz­ba od lidí z mého oko­lí či z dis­ku­sí na soci­ál­ních sítích, kde se čas­to uka­zu­je, že v oblas­ti komu­ni­ka­ce mno­ho lidí tápe (včet­ně pro­fe­si­o­ná­lů). Poměrně nová kni­ha 10+ komu­ni­kač­ních metod nabí­zí čte­ná­řům pře­de­vším pře­hled růz­ných exis­tu­jí­cích pří­stu­pů ke komu­ni­ka­ci. Odborný text, poda­ný sro­zu­mi­tel­nou a pře­hled­nou for­mou, se věnu­je násle­du­jí­cí­mu výčtu roz­lič­ných komu­ni­kač­ních metod: Asertivní tech­ni­ky, parafrá­zo­vá­ní, papouš­ko­vá­ní, zrca­dle­ní, pasiv­ní naslou­chá­ní, aktiv­ní naslou­chá­ní, já-výrok; ty-výrok; ano, ale; ano a;  NVC a dal­ší. Výhodou této nabíd­ky respek­tu­jí­cích a nená­sil­ných způ­sobů komu­ni­ka­ce je mož­nost svo­bod­né­ho výbě­ru – čte­nář si může zvo­lit pří­stup, kte­rý mu nej­ví­ce vyho­vu­je, a napl­nit jej vlast­ním obsa­hem, vlast­ní­mi slo­vy. Cílem kni­hy je inspi­ro­vat k auten­tic­ké komu­ni­ka­ci bez pod­sou­vá­ní slov či myš­le­nek a bez mani­pu­la­ce. Navíc také při­ná­ší popis závad­ných komu­ni­kač­ních sty­lů, jako jsou aro­gant­ní, ali­bis­tic­ká a silo­vá komu­ni­ka­ce, mani­pu­la­ce, agre­se a mik­ro­agre­se, pasiv­ní agre­se, pasi­vi­ta, sou­pe­ře­ní a riva­li­ta v komu­ni­ka­ci, sar­kas­mus, kri­ti­ka a komu­ni­kač­ní šum. Osobně bych tuto kni­hu uví­ta­la ve svém živo­tě již před dva­ce­ti lety – věřím, že by mi teh­dy moh­la v mno­hém usnad­nit ces­tu v oblas­ti komu­ni­ka­ce.

Autor: Jana Šintáková Michalicová
10 bylinkových pohádek
11. června 202610 bylinkových pohádekLenka Jakešová je autorka 10 bylinkových pohádek, které bych vám teď chtěla představit. Pojďte se na to společně se mnou podívat.  Jaké bylinky zde vlastně můžete najít? Sedmikrásku, meduňku, mátu, jitrocel, šalvěj, tužebník, levanduli, smetanku, majoránku…Vydáno v rubrice: Recenze knih
ČTYŘI DOHODY. MODLITBY
10. června 2026ČTYŘI DOHODY. MODLITBYJednou z mých nejoblíbenějších knih od Dona Miguela Ruize "Čtyři dohody", která stejně jako mě, ovlivnila i dalších pět milionů čtenářů pro své čtyři principy transformace života. Není tedy divu, že když jsem zahlédla knihu "Čtyři…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Z(A)TRACENÉ KLÍČE: BROUŠENÍ HRAN
9. června 2026Z(A)TRACENÉ KLÍČE: BROUŠENÍ HRANZ(a)tracené klíče III: Broušení hran je závěrečným, a tím i posledním dílem třídílné série  Z(a)atracené klíče, a rovněž i koncem příběhu o sourozencích Tederikovi, Dannym a Endemonovi.  Dlouho postrádaná vahanská trojčata Han, Kerr a Vuan už…Vydáno v rubrice: Recenze knih
JEŠTĚ BIJE
8. června 2026JEŠTĚ BIJENa knihu Dark Romance s názvem "Ještě bije " od autorky Jennifer Hartmannové jsem byla vemi zvědavá, hlavně na popisy vnitřního rozkolu hlavních hrdinů i to, jak se se svým prodělaným traumatem dokáží nakonec společně i…Vydáno v rubrice: Recenze knih
ZPÁTKY NA BALKÁN
7. června 2026ZPÁTKY NA BALKÁN"Zpátky na Balkán" od autora Eduarda Krainera, je tak trochu jiný thriller, než jsme po většinou zvyklý, neboť pojednává o návratu dvou českých veteránů zpět do Bosny a s tím spojená úskalí. Samotná kniha je rozdělená…Vydáno v rubrice: Recenze knih
DCERY KVĚTIN. ISLANDSKÉ TAJEMSTVÍ
6. června 2026DCERY KVĚTIN. ISLANDSKÉ TAJEMSTVÍ"Dcery květin. Islandské tajemství" od autorky Tessy Collins je druhým dílem bestsellerové série o lásce, síle rodiny a hledání sebe sama, nyní odehrávající se na legendami opředeném a tajuplném Islandu, kde si každého podmaní nezkrotná a…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Každý měsíc v roce jako malovaný
6. června 2026Každý měsíc v roce jako malovanýMalovaný rok je nádherně zpracovaná dětská encyklopedie, která hravou formou provede děti proměnami přírody, zvyky a barvami napříč všemi dvanácti měsíci. Nejde o klasické čtení „od začátku do konce“, ale o knihu, ke které se děti…Vydáno v rubrice: Články
Život ve 280 znacích
3. června 2026Život ve 280 znacíchKniha s názvem "Život ve 280 znacích" od autorky Alex Niesen je tak trochu úsměvná oddechovka, kterou můžete prakticky začít číst odkudkoliv, protože se jedná o jakýsi soubor rozepsaných myšlenek na dané téma, které mají jedno…Vydáno v rubrice: Recenze knih
POD ANDALUSKÝM NEBEM
2. června 2026POD ANDALUSKÝM NEBEMSkvělé oddechové čtení, které příjemně naladí na blížící se čas prázdnin a dovolených, tak o tom je kniha od Jo Thomas Pod andaluským nebem. Nechte se unést do prostředí slunného Španělska, kde spolu s hlavní hrdinkou…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Muž, který se bál žít
1. června 2026Muž, který se bál žítČas od času hledám knihy, u kterých bych si maximálně odpočinula a utříbila myšlenky. A právě takovými knihami jsou motivační knihy, které sice nemají nijak závratný děj, ale jsou plné stěžejních myšlenek, jež člověka donutí popřemýšlet…Vydáno v rubrice: Recenze knih
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené