The Amazing Spider-man [80%]

Touha stu­dií po dal­ším ždí­má­ní zave­de­ných zna­ček při­ná­ší dal­ší ovo­ce. Poté, co Raimimu u Columbie zru­ši­li čtvr­tý díl jeho série o pavou­čím muži, roz­hod­li se hla­vou­ni pro kom­plet­ní restar­to­vá­ní série. A když restart, tak pěk­ně od pod­la­hy. Spider-Man je totiž nejen u nás dosta­teč­ně vel­ká znač­ka na to, aby sní­mek utáh­la i s kom­plet­ně novým obsa­ze­ním jak před tak i za kame­rou. Režijní otě­že tak u nové­ho pavou­čí­ho muže pře­bral Marc Webb, kte­rý svým celo­ve­čer­ním debu­tem 500 dní se Summer oslo­vil a pře­kva­pil nejed­no­ho divá­ka. Dobrodružství mas­ko­va­né­ho ochrán­ce však nejsou jen roman­tic­ké momen­ty ústřed­ní dvo­ji­ce. Jak si tedy pora­dil s komiksár­nou, kte­rá tak tro­chu zůsta­la letos ve stí­nu dale­ko hla­si­těj­ších kole­gů? Z pat­ra musím říci, že dale­ko lépe, než jsem se odvá­žil oče­ká­vat.    

Příběh Petera Parkera není zrov­na tím nej­šťast­něj­ším. Jako malé­mu mu za záhad­ných okol­nos­tí zemře­li oba rodi­če při doprav­ní neho­dě a on, v sou­čas­né době ješ­tě ško­lou povin­ný, nyní byd­lí u své­ho strý­ce a tety. To co po svých rodi­čích, věd­cích, zdě­dil, je mimo­řád­ně bys­trý mozek. Když tak jed­no­ho dne náho­dou obje­ví otco­vy doku­men­ty, kte­ré byly scho­va­né v taj­né při­hrád­ce jeho pra­cov­ní taš­ky po celé roky, roz­hod­ne se je pro­vě­řit. Dokumenty jej dove­dou až do labo­ra­to­ří Oscorpu, kde jeho rodi­če spo­lu­pra­co­va­li s dok­to­rem Curtem Connorsem na revo­luč­ním léku. Cílem jejich výzku­mu bylo vyu­žít DNA zví­řat k vylé­če­ní závaž­ných cho­rob u lidí, nebo i fyzic­kých nedo­stat­ků. Právě při Peterově pát­rá­ní po labo­ra­to­ři jej ovšem kous­ne jeden z pokus­ných pavou­ků. Netrvá pak pří­liš dlou­ho, než sám Peter začne poci­ťo­vat změ­ny. Zatímco on se sezna­mu­je se svý­mi nový­mi schop­nost­mi, výzkum ješ­tě­rů Dr. Connorse v labo­ra­to­řích Oscorpu je před­čas­ně ukon­čen a on jako jedi­né výcho­dis­ko, jak lék zdo­ko­na­lit a docí­lit tak séra, kte­ré mu pomo­cí mani­pu­la­ce s DNA pomů­že zre­ge­ne­ro­vat jeho chy­bě­jí­cí ruku, vidí poku­sy na lidech, kon­krét­ně sám sobě. Sérum sice fun­gu­je, nicmé­ně s tako­vý­mi­to ved­lej­ší­mi účin­ky ani sám Connors nepo­čí­tal.     

Ono je cel­kem snad­né nadá­vat na stu­dia, že doslo­va dojí znač­ky dokud z nich kape něja­ký pro­fit. Kdo by se jim taky divil. Ale prá­vě The Amazing Spider-man je ukáz­kou toho, že i z této sna­hy do nás cpát ově­ře­né znač­ky může čas od času vze­jít něco dob­ré­ho. Nebudu tu samo­zřej­mě tvr­dit, že původ­ní Raimiho ver­ze a její dru­hý díl (tře­tí bych si dovo­lil brát hod­ně s rezer­vou) jsou špat­ný­mi fil­my, spí­še nao­pak. Ale pokud mám porov­nat prá­vě na ost­rý sou­boj původ­ní­ho a nové­ho Spider-mana, doce­la váhám, kte­ré­ho z nich vybrat. Ať už totiž vol­ba hlav­ní­ho zápo­rá­ka coby Lizarda, obsa­ze­ní Andrewa Garfielda coby pavou­čí­ho muže nebo už jen samot­ný Webb na režij­ní ses­li zní poně­kud nevě­ro­hod­ně, výsle­dek je přes­ně opač­ný. Pokud jste (tak jako já) fanouš­ky seri­á­lo­vých nebo pří­mo komik­so­vých eska­pád toho­to mas­ko­va­né­ho hrdi­ny, bude­te po shléd­nu­tí poně­kud na váž­kách. A to pros­tě a jed­no­du­še z toho, že ačko­liv v někte­rých ohle­dech Webb za Raimim co se týče fil­mo­vé­ho řemes­la poně­kud zao­stá­vá ( ale jen oprav­du mini­mál­ně),  celý film je nao­pak dale­ko komik­so­věj­ší a Spider-manovější. Možná je to jen nos­tal­gic­ká stru­na ve mně,  na kte­rou tahle inkar­na­ce zahrá­la, nicmé­ně po shléd­nu­tí jsem si jed­no­du­še při­pa­dal jako bych se po dlou­hé době viděl se sta­rým zná­mým. A tenhle pocit jsem u fil­mu dlou­ho neměl. 

Nenechte se zmást, samo­zřej­mě tu znač­nou část pří­bě­hu hra­je roman­ce mla­dé­ho hrdi­ny a objek­tu jeho zalí­be­ní s tvá­ří Emmy Stone, nicmé­ně roz­hod­ně bych tuto diver­zi nebral jako nějak zásad­ní nevý­ho­du nové­ho Spider-mana. Přeci jen tohle do jeho pří­bě­hů, mini­mál­ně na fil­mo­vém plát­ně, vždy tak nějak pat­ři­lo a samot­ný fakt, že je ten­to pří­běh posu­nut o něco dří­ve než Raimiho ver­ze, není důvo­dem k tomu na to zapo­mí­nat. Ono u toho­to sním­ku mož­ná více než u kte­ré­ho­ko­liv jiné­ho z dneš­ní­ho léta pla­tí ono zla­té pra­vi­dlo, nena­čí­tat moc recen­ze a posou­dit tak nějak sám s čis­tým ští­tem. 

Webb totiž ser­ví­ru­je hod­ně vybrou­še­nou komik­so­vou podí­va­nou, kte­rá nesá­zí jen na sym­pa­tic­ké obsa­ze­ní kte­ré vylo­že­ně sedí a to ať vez­me­me hlav­ní­ho hrdi­ny (ano, pří­mo tvr­dím, že Garfield je lep­ší Spider-man než jakým byl Maguire), jeho pro­tiv­ní­ka a vlast­ně vůbec všech­ny kte­ří se ve fil­mu mih­nou. Abych samo­zřej­mě jen neve­le­bil, musím při­znat, že sním­ku občas utí­ka­lo tem­po a atmo­sfé­ra neby­la vždy úpl­ně ide­ál­ní, nicmé­ně to jsou v tom­to pří­pa­dě jen kos­me­tic­ké detai­ly, na kte­ré rádi po pro­jek­ci zapo­me­ne­te. Jednou z dal­ších vad na krá­se se kte­rou by se mělo příš­tě tro­chu lépe nalo­žit je hudeb­ní strán­ka, ve kte­ré si vele­be­ný James Horner vybral slab­ší chvil­ku a nezvlá­dá dopo­vat adre­na­lin do žil tak, jak by se nej­spí­še slu­še­lo.    ¨

    

Jak tedy tenhle člá­nek uzavřít? Jednoduchou radou. Dejte nové­mu Spidymu šan­ci. Nemyslím, že si sní­mek tako­vých­to kva­lit zaslou­žil krčit se toto léto ve stí­nu vel­kých bloc­kbus­te­rů. Dokonce bych si dovo­lil tvr­dit, že Webbův pří­běh si udr­ží kva­li­ty i s časo­vým odstu­pem, ba co víc, pokud si stu­dio při­pra­vo­va­nou dvoj­ku (byla ohlá­še­na ješ­tě před pre­mi­é­rou jed­nič­ky) ohlí­dá a při­sy­pe něja­ký ten zlaťák navíc, Raimimu začnou kruš­né chvil­ky. Já sám teď roz­hod­ně vyhlí­žím datum 2. květ­na 2014 na dru­hou por­ci.   

Koktejl: 

35% Spider-man

15% Nadšení pro věc
20% Obsazení
20% Zábava přes­ně ve sty­lu pavou­čí­ho muže
10% Pár pře­šla­pů