(zatím nehodnoceno)
Loading...Abych pravdu řekl, tahle hra mě na začátku vcelku překvapila.
Zajímavá úvodní scéna, kde vás vcucne obří fialový kámen zvaný Relicta, je celkem atmosférickým počinem, který vás dokáže vtáhnout do děje a přinutí vás položit si otázku – Co se to tady děje?
Následně jste vrženi nějaký čas před tuto událost a tím začínáte objevovat tajemství technologií a odhalovat různá politická šmelstva, která se kolem vás dějí.
Aby bylo jasno. Děj se odehrává na počátku 22. století a prvních několik minut jsem si říkal, jaká to bude paráda objevovat svět v tomhle období, nechat se vést příběhem a čekat, jak se na konci vyvrbí. Jenomže tahle hra není primárně o příběhu, ale o řešení puzzlů, což se nakonec na celém zážitku dost podepsalo. Ale pěkně postupně.
Vaše postava se jmenuje Angelica Patel a na měsíční základně Chandra Base zkoumáte novou technologii založenou na manipulaci s gravitací a magnetismem. K tomu vám slouží speciální rukavice, s nimiž ovládáte „krabice“, které potřebujete na postup kupředu.
Váš úkol je jednoduchý. Ze své základny vždy vystoupáte na povrch, překonáte daný level a opět se vrátíte na základnu, kde se vám postupně odhaluje příběh.
Zní to jednoduše, ale není.
Puzzle tu jsou řešeny zajímavým způsobem. Jak už bylo řečeno, pomocí rukavic ovládáte speciální bedny (koule spojené jakousi energií do tvaru krabice). Ty musíte umisťovat do speciálního portálu, který otevírá energetické štíty a tím in cestu dál.
Tyto energetické štíty jsou přitom několikerého druhu. Některými projít nemůžete, jinými zase ano, ale bez své bedny. Tu přitom ale taky potřebujete na druhou stranu dostat. V tu chvíli přichází na řadu to hlavní, oč tu běží.
Hrátky s magnetismem a gravitací.
Krabice se totiž dají zpolarizovat a udělat z nich prakticky plusové a mínusové objekty (modré či červené), což v praxi znamená, že se k sobě buď magneticky přitáhnou, či se od sebe dokáží odpuzovat. Velmi rychle vám přibude i schopnost kostku odhmotnit.
No a na vás je otevřít pomocí těchto hrátek otevřít energetické štíty tak, abyste se dostali zpět na základnu. K tomu vám slouží jak už zmíněné portály, tak i teleporty, které přenášejí krabice z místa na místo, správné načasování změny polarizace, páčky, různé plošiny, schopnost se na bednu postavit a nechat se jí vyzdvihnout do výše, anebo i drony, které vám pomohou v pozdější fázi hry.
Musím říct, že jsem se toho trochu bál, poněvadž podobný styl her příliš nevyhledávám, ale vcelku svižný a jednoduchý tutoriál mi poskytl jasné rady a rychle mi přišlo ovládání dost intuitivní.
Velikým plusem je postupně se zvyšující náročnost řešení levelu, kdy vám jeden úsek může zabrat až několik desítek minut. Na druhou stranu se autoři moc nevyřádili v imaginaci, a tak existuje pouze jeden správný postup, který nejde nijak obejít, ani vymyslet si svojí vlastní cestu.
Dobře, máme tu celkem náročné a dost často i zábavné puzzle (byť stále se opakující princip), co taková grafika?
No, to je rozporuplné.
Ačkoliv hra vyšla v roce 2020, vypadá to celé jako našlapaný titul na PS2, či dokonce raná fáze projektu na PS3, takže rozhodně nejde o nějaké graficky našlapané prostředí, avšak celkově spolu s atmosférou a vyobrazením světa to funguje. Svět, ve kterém se pohybujeme, je nádherný, plný rozličného prostředí a když už nic jiného, kouká se na to opravdu dobře. Jen je škoda, že nám tvůrci nedali větší možnost toto prostředí prozkoumat. Všude okolo vás je totiž energetická stěna, která vám nedovolí ani o milimetr uhnout z vytyčené trasy. Což je pro dnešní generaci hráčů jistě dost problém.
Takže máme celkem propracované puzzle a obstojné prostředí. Co tedy s příběhem?
Inu, bohužel, ten je tady spíše proto, abyste si nepřipadali tak sami a aby to vaše chození mělo aspoň nějaký smysl. Začátek vás sice do děje vtáhne, ale postupně se spíše zajímáte o to, kam si máte zatraceně stoupnout, aby se něco otevřelo, než co se s vámi stane při další návštěvě základny, kde komunikujete s ostatními jen skrze interface.
Tenhle aspekt celý zážitek spíše kazí, než aby mu dával přidanou hodnotu, byť pro nenáročného diváka a hráče to může být příjemným zpestřením. Ale jak už jsem řekl, tenhle titul je hlavně a čistě o řešení postupu v puzzlech, nikoliv o to, zda má příběh ambice na Oscara.
Sečteno podtrženo, Relicta je zajímavým počinem, které přináší do tohoto typu gameplaye nějaké nové prvky a jistě originální technologie, avšak na druhé straně není ničím převratným, co by dokázalo zaujmout na první dobrou, ani na tu druhou. Až to dohrajete, řeknete si - fajn, mám to za sebou, zvládl/a jsem to všechno vyřešit – a je konec. Což mi na dnešní dobu přijde poněkud jako ztracený potenciál. 10 let zpátky by jistě byla hra hitem, dneska je jen nevšedním doplněním do hráčské knihovny.
Hodnocení – 60 %
Foto: Mighty Polygon & Ravenscourt
Nejnovější komentáře