Už někdy promlouvala vaším hlasem nějaká kreslená figurka?
Právě nedávno jsem ve zlínském studiu namluvil film Krysáci – tam dabuju tři krysy, které žijí na smetišti u Vizovic. A to je vlastně moje jediné dabingová zkušenost.
Když tedy porovnáte tyto dvě zkušenosti – co je těžší – namlouvat krysu, nebo šerifské auto?
Neznám toho herce, který šerifa v originále mluvil, ale jít v jeho stopách bylo příjemný. Jinak jsem zjistil, že kolikrát jsou postsynchrony vlastní postavy těžší – tedy trefit se sám sobě do pusy – než trefit se do auta.Tím, že je to stylizované, je to volnější.
Vašemu prostřednímu synovi Jeníčkovi jsou dva roky – tedy věk na animované filmy… Má je rád?
No a jak! Jeho miláčkem je Nemo a taky Krteček. Už se těším, jak bude koukat, až auťák promluví tatovým hlasem.To bude pro něj příjemné překvapení. Navíc jsem šerif, a kdo je víc?
A jaký jste divák animovaných filmů vy?
Já mám rád disneyovky. Třeba takové, jako Kniha džunglí. A samozřejmě ta naše česká klasika, to jsou nádherné věci. Po pátým dítěti to teprve člověk umí ocenit! Už jsem – mohu prohlásit – skoro znalec různých animovaných pohádek a večerníčků. To bych snad mohl napsat i nějakou diplomku na toto téma.
Proč si myslíte, že jste dostal právě roli šerifského vozu?
No to já nevím, původně jsem totiž měl být ten hippiesovský volkswagen ze 60. let, co pak dostal Jirka Macháček.
Pro jaká auta máte slabost ve skutečnosti?
Měl jsem štěstí, že jsem si vždycky vybral dobré auto. Potřebuju hlavně – pohodlný a přiměřeně rychlý auťák. A na farmě máme i traktor. Čas od času si na něm zajezdím. Musím, kvůli klukovi. Jet s tatou na traktoře, to je něco!
