
Skupinku tvoří poněkud nekonvenční divadelní režisérka (a skutečná režisérka filmu), spisovatel, mim (roztomile v titulkách nazývaný tělesný umělec) a žena, která prostě ví, jak vydělat peníze. Všichni do Prahy přijíždějí s nadšením misionářů, kteří zachrání zpustošené obyvatelstvo. Většina z nich kulturou, podnikatelka tím, že lidi naučí americkému úsměvu a správné péči o zákazníky. Zprvu jsou všichni nadšeni, že Praha je přesně to, co hledali, že je inspiruje, lidé, že je chápou a milují jejich díla.

Ze všech je na tom nejhůře mim, který se chce zabít a při té příležitosti provést rozlučkovou defenestraci sebe sama. Ostatní se jej pokusí zachránit trošku násilným posazením do záchranného rychlíku do Frankfurtu, odkud se prý dá dostat zpět do Ameriky. Nad faktem, že tento údajný rychlík odjíždí z Masaryčky a nápadně připomíná panťák do Kolína, se pousměje zřejmě jen české publikum. Podobně humorná je jedna ze závěrečných scén, v níž se celá skupinka snaží napodruhé dostat z Prahy a plíží se konspirativně na nádraží.

Ještě bych zapomněla vysvětlit výraz Rex-patriates. Ona se totiž tahle skupina expatriotů přeci jenom z Prahy po čase dostane, ale po dalším čase zase zjistí, že bez ní vlastně nemůže žít a zase se do Čech vrátí a žije zde spokojeně až do smrti :-).
O filmu:
Rok: 2004
Režie: Nancy Bishop
Scénář: Tony Laue
Hudba: Stephen Dirkes
Kamera: Minna Pyyhkala
V hlavních rolích: Nancy Bishop, James Babson, Alan Levy, Todd Kramer, Karel Roden, Marek Vašut, Martin Dejdar
Délka filmu: 75 minut



















(4,91 z 5)