Sto let před událostmi Hry o trůny žili Ser Duncan Vysoký (Peter Claffey) a jeho panoš Egg (Dexter Sol Ansell)...
Dodnes nedodělaná knižní sága Píseň ledu a ohně se v roce 2011 dočkala seriálové adaptace pojmenované dle první knihy – Hra o trůny. Seriál běžící v letech 2011–2019 patří mezi nejoblíbenější seriály 21. století, nic na tom nezměnilo ani kritičtější přijetí posledních sérií, které se již muselo obejít bez zdrojového materiálu George R. R. Martina. Ten již roky odkládá vydání dvou posledních dílů sedmidílné série, tvůrcům tak tehdy nezbývalo nic jiného než se vydat vlastní cestou. Diváci přesto na svět Západozemí očividně nezanevřeli, jasným důkazem byl fakt, že i druhý seriál ze stejného světa s názvem Rod Draka se stal seriálovým hitem, který se letos dočká třetí série. HBO tak i na svět Hry o trůny do budoucích let spoléhá, dle samotného Martina by se aktuálně mělo chystat rovnou šest dalších spin-offů, v plánu je navíc i celovečerní film, který by měl dorazit do kin. Ještě před nimi ovšem dostal přednost třetí seriál ze světa Západozemí. Dějově je zasazen mezi události Rodu Draka a Hry o trůny, sleduje poté příběhy dvou postav, které sám Martin označuje za své oblíbené – rytíře Dunka a jeho panoše Egga. Jak se povedla seriálová adaptace?
Rytíř Sedmi království je tak trochu jiný seriál ze Západozemí. Především i proto, že je výrazně komornější. Nejde tu o osud kontinentu ani o dynastickou válku, ale jen o příběh jednoho potulného rytíře. Mocenské souboje tady sice probíhají, jsou ovšem v podstatě na vedlejší koleji. Své navíc dělá i to, že se draci v tomto období světa nepohybují, v případě tohoto seriálu se konkrétně objevují maximálně jako loutky. Rytíř Sedmi království tak může v tomhle ohledu fungovat jako ta ideální ukázka toho, že se každý příběh tohoto světa nutně nemusí točit v kruhu a nepůsobit jako odvar z ohraných konceptů. Ty nejzajímavější a nejkomplexnější světy se snadno poznají tak, že v něm existují prostory pro vyprávění krapet odlišných příběhů. A seriál Rytíř Sedmi království dokazuje, že to skutečně jde.
V hlavní roli Dunka se objevuje Peter Claffey. Jedná se o bývalého profesionálního hráče rugby, který ukončil sportovní kariéru, aby se věnoval herectví, při obsazování do role Dunka poté velkou roli určitě hrála i jeho výška. Claffey měří 196 centimetrů, což pořád nestačí na knižního Duncana (sedm stop odpovídá zhruba 210–215 centimetrům), daleko důležitější je nicméně to, že Claffey dokazuje, že by ho jenom pro rugby byla škoda. Dokáže totiž Dunka vystihnout přesvědčivě – jako muže, kterému nechybí kuráž, přeci jen je ovšem naivní a upřímně také není nejostřejší tužkou v Západozemí. I proto ostatně silní hrdinové jako Dunk potřebují společníka, který sílu hrdinů jako Dunk vyváží mozkovnou. A někoho takového Dunk nalézá v podobě svého panoše Egga v podání Dextera Sol Ansella. Spíše než o kooperaci hlupáka a génia jde nicméně o komplementární kooperaci – dva různé typy, které se vzájemně doplňují. A v rámci seriálu to funguje nejen díky tomu, že se Ansell vykreslí jako schopný dětský talent, ale především i proto, že mezi Claffeym a Eggem funguje přesvědčivá chemie. Taková, které se snadno věří, že mezi dvěma hlavními postavami skutečně započne přátelství, které jim oběma může vydržet až do konce jejich životů.
Je to přitom pořád ten starý známý svět ze Hry o trůny i Rodu Draka, tedy svět, který má daleko k pohádkovosti. Nedrží se zpátky a dokáže být velmi brutální. Pokud někdy skutečně dojde na adaptaci videohry Kingdom Come: Deliverance, mohla by vypadat alespoň takhle. Tvůrci se pořád musí držet nějakého zavedeného vykreslení ze dvou předchozích seriálů a neplatí to jen o známých prostředích; generace Targaryenů vykreslená v tomto seriálu tak například snadno evokuje své předky z Rodu Draka. Zároveň se ovšem tvůrci (kteří nemají se Hrou o trůny ani Rodem Draka společné) snaží trochu jít svou cestou. Už dynamika dvou hlavních hrdinů ostatně svádí k tomu, že je tenhle seriál ze Západozemí vlastně variací na buddy komedie; na humor se tu ostatně občas tlačí až příliš, především v úvodu 1. série, který na ústřední hudební motiv Hry o trůny a Rodu Draka od Ramana Djawadiho doslova kálí (Dan Romer naštěstí ke svému soundtracku přistupuje po svém). Přesto dokáže být seriál v těch stěžejních momentech vážný a přesvědčivě prodat i emoce. A vykreslit, že i když je svět Západozemí plný pochybných osob, najdou se v něm i dobří muži. A to dokonce i v rodech, u kterých si mají bohové při každém narození házet korunou. Nejednoznačnost rodu Targaryenů ostatně ilustruje každý stěžejní člen tohoto rodu, který se v 1. sérii objeví.
Knižní předloha je oproti knihám ze ságy Písně ledu a ohně komorní (i komiksový přepis má jen 176 stran), tomu odpovídají kratší epizody, které se pohybují kolem půl hodiny. Seriál je v kontextu dosavadních západozemních seriálů specifický i v tom, že jeho hlavní postavou je člověk z prostého lidu, který doufá, že se stane rytířem, aby měl za celý seriál dost možností poznat, že svět rytířů a šlechticů je do velké míry naleštěnou bídou. Jen je problém, že pořád není nejostřejší tužkou v penále, aby mu něco takového došlo. A i proto právě někdo jako on potřebuje Egga, který je sice malý chlapec, ze specifických důvodů ovšem ví o politice mnohem víc, než kdy bude vědět Dunk. Ti dva se navzájem potřebují. A seriál přitom všem často spoléhá na vykreslení důležitých nuancí bez dialogů, ale skrze vizuál. Je to vyobrazení klasického „Show, don’t tell“ (ukazujte, nevyprávějte) v té nejsympatičtější podobě. A dá se tak věřit, že ať už se v 2. sérii Rytíře Sedmi či Devíti království vydají Dunk a Egg kamkoliv, adaptace jejich příběhů je minimálně na základě 1. série v dobrých rukou.
Rytíř Sedmi království ukazuje, že svět Západozemí není jen o válkách a intrikách. Seriál se soustředí na osobní cestu Dunka a jeho panoše Egga, přináší odvahu, přátelství a morální otázky do popředí a dokazuje, že i obyčejní lidé mohou zažít hrdinská dobrodružství. Díky přesvědčivému hereckému obsazení, silné chemii mezi hlavními postavami a vizuálně působivému vyprávění je adaptace nejen věrná duchu knihy, ale také svěží a poutavá. Dunk a Egg tak nejsou jen postavy z fantasy světa – jejich příběh dokáže diváky zaujmout a zanechat dojem, že i menší příběhy mohou být velké…
