Soukromý detektiv Ben Reilly (Nicolas Cage) dostane na práci pár jednoduchých případů… dokud ovšem mafiáni, monstra a jedna tajemná femme fatale (Li Jun Li) neutkají pavučinu intrik, které ho postaví tváří v tvář jeho starému životu jediného newyorského superhrdiny: Spidera...
Nicolas Kim Coppola AKA Nicolas Cage je velký fanoušek komiksů - své umělecké jméno založil na superhrdinovi Lukeovi Cageovi, je velkým sběratelem komiksů, má několik tetování s různými superhrdiny, svého syna pojmenoval Kal-El na základě skutečného jména Supermana, sám si také několik superhrdinů zahrál. Původně si měl zahrát Supermana ve zrušeném filmu Superman Lives od Tima Burtona, přičemž tuto roli později namluvil alespoň v animáku Teen Titans Go! a jako Superman se mihl také ve filmovém Flashovi. Také si zahrál Ghost Ridera v dvojici filmů, Taťuldu v prvním Kick-Assovi a namluvil také Spider-Man Noira také v oscarovém animáku Spider-Man: Paralelní světy. Jeho Spider-Man Noir se okamžitě stal jednou z nejoblíbenějších postav celého animáku, dokonce se často začalo skloňovat, že by měl Spider-Noir dostat svůj vlastní spin-off. A na ten dokonce skutečně došlo - nikoliv nicméně v animované formě, ale v podobě hraného seriálu. Nicolas Cage si v tomto hraném seriálu zahrál tak trochu jiného Spider-Noira (na rozdíl od Paralelních světů nehraje variantu Petera Parkera), seriál je pak dostupný nejen v barevné, ale také v černobílé verzi. V obou verzích každopádně stojí za pozornost.
Spider-Noir se odehrává ve světě, ve kterém neexistuje Peter Parker, pod maskou ústředního superhrdiny Spidera se tak schovává Ben Reilly. V komiksech jde o klona Petera Parkera, který přijme jméno svého strýce Bena a rodné příjmení své tety May, následně je aktivní jako hrdina Scarlet Spider. V případě tohoto seriálu jde nicméně o soukromého detektiva žijícího v alternativních 30. letech. Po smrti ženy zahodil svůj superhrdinský vedlejšák a snaží se být aktivní především jako detektiv. I proto je ideálnější sledovat Spider-Noira v jeho černobílé verzi, protože princip tu spočívá především v poctě neo-noirovým snímkům z 30. let. Přesně proto je Spider-Noir v době, kdy se neustále mluví o přesycení superhrdinskými projekty, sympatickým zjevením. Naštěstí ovšem seriál nemusí stát pouze na své formě.
Po pětileté pauze Bena Reillyho z jeho superhrdinského důchodu vytrhne vyšetřování napojené na člověka s nadpřirozenými schopnostmi. V tomto vesmíru nakonec není možné vidět pouze variantu Spider-Mana, ale i spousty variant dalších známých postav z komiksů či filmů - Robbie Robertson, Felicia (Cat!) Hardy, Sandman, Tombstone či mafián Silvermane, který je v podání Brendana Gleesona hlavním záporákem. Postupně se navíc ukáže, že vyšetřování Bena Reillyho má jistá pojítka na jeho minulost, i proto tak musí nakonec oprášit své staré superhrdinské já. Již nějakou dobu šlo zaregistrovat zprávy o tom, že chtěl Cage hlavní postavu pojmout jako pavouka, který předstírá, že je člověk, nejen díky tomu je tak o zábavu postaráno.
Jde o klasický případ, kdy osm epizod jedné série spojuje hlavní příběh, dobové zasazení pak rozhodně nepůsobí uměle. Seriál byl natočen na černobílý filmový materiál a následně kolorován, samotná kolorizace je odvedena kvalitně a v barevném podání je seriál plný pestrých barev. Své ovšem přeci jen dělá ona černobílá verze - dopomáhá atmosféře a jde v ní najít spousty znaků toho, jak si seriál cíleně vyhrává s černobílým formátem. Všechny ty stíny, atmosféra barů, kouře i dobových přechodů mezi záběry. Dobově tu působí i práce se speciálními efekty, retro dobová atmosféra 30. let má své sympatické kouzlo, dává tak naprostý smysl dát sledování seriálu přednost v jeho černobílé podobě. S tou budou mít nejspíše problém pouze ti, kteří za každou cenu upřednostňují barvy. Kostýmům i výpravě se nicméně daří vystihnout 30. léta.
Zasazení do 30. let je ve finále dost možná tou jedinou výraznější obměnou. Spider-Noir bez toho může pořád působit jako zaměnitelný superhrdinský příběh, který může snadno evokovat spousta momentů z již existujících filmů se Spider-Manem. Stejně tak seriál tak úplně nefunguje jako detektivka, těžko nicméně říct, jak moc vlastně jako detektivka fungovat chce - v jejím centru je sice detektiv, na rozdíl od Batmana Matta Reevese ovšem tvůrci mají očividně tak trochu jiné ambice. Do velké míry spoléhají na jistotu, jenž není zaměnitelná alespoň specifickým zasazením a formátem. A Nicolasem Cagem, který tu nejen nehraje tak úplně tradičního superhrdinu, ale především na to opět jde tak trochu po svém.
Nicolas Cage se zpočátku drží stejně jako jeho hrdina zkrátka, v průběhu je ovšem patrné, že i tady dochází na formu cageování. Nicméně po delší době zase jednou povedené cageování, po kterém začne rychle dávat smysl, že se tvůrci chtějí ucházet na televizních cenách Emmy o nominace v komediálních kategoriích. Nicolas Cage zůstává jedním z těch herců, jenž zvládne do svého výkonu dát výraznou dávku energie. Od druhé poloviny je to už vyložený výkon Nicolase Cage - klasicky se vším dobrým i špatným, co si pod tím mnozí dokážou představit, Cage ovšem též za hodně dlouhou dobu konečně působí, že se v nějaké roli chce vyblbnout a přitom se do ní i nějak ponořit.
Nejzajímavější postavou je Cageův titulní hrdina i proto, že je jako jediná nějak prokreslená. To už se tak úplně nedá říct o vedlejších postavách či záporácích. Kdovíjak komplexní v podstatě není žádná z nich, Brendan Gleeson tu jako Silvermane například je za poměrně stereotypního záporáka. Neznamená to ovšem, že by herecké výkony nebyly zábavné. Především i proto, že i v rámci těchto výkonů jsou patrné jisté náznaky pokusů o přiblížení k hereckým výkonům z 30. let. Seriál se v tomto ohledu možná snaží až příliš zbytečně působit jako ztracený materiál z 30. let, který byl objeven po téměř deseti dekádách, celé je to nicméně o tom, jak se každému bude chtít na tyto pravidla přistoupit. Zábavné to je bezpochyby - každý si nicméně bude muset ujasnit, jak moc to na něj zabírá.
Mnozí jistě budou na Spider-Noira útočit kvůli tomu, že se mu 30. léta díky jistým faktorům nedokáže vykreslit tak autenticky, pořád se dá nicméně pracovat s tím, že je realita, ve které se seriál odehrává, pouze jednou z mnoha v mnohovesmíru a tudíž tak nemusí být historicky akurátní vůči nám známé historii. Za pochodu pak Spider-Noir nemusí být za každou cenu originální - stačí, že je zábavný. Svou stylizací, čitelnými poctami a ve finále také akcí i vývojem ústředního příběhu. Osmidílný seriál má možná za pochodu více vedlejších postav a dějových zatáček nežli by bylo potřeba, vše nicméně spěje minimálně k uspokojivému finále... které zároveň nepopírá, že tento svět může nabídnout i něco víc. I kdyby ovšem na 2. sérii nedošlo, první série je sama o sobě velmi zábavné žánrové cvičení. Takové, které se možná až příliš drží zajetých stereotypů a zasazení do 30. let tak v součtu používá spíše jako obhajobu, jeden takový seriál nicméně ihned strká do kapsy vše z propojeného světa Sony’s Spider-Man Universe.
Dobře, zrovna tam laťka není nastavená tak vysoko. Přijetí seriálu by však nicméně snad mohlo přispět tomu, že v Sony pochopí, že je cesta spíše tady. Spider-Man je vnímán jako nejpopulárnější superhrdina současnosti, komiksy s ním a jeho variantami pak nabízejí skoro až neomezený potenciál. Není tak skutečně nutné spoléhat jen na x verzi Petera Parkera. Už v nedávné době byly naznačené podobně další spin-offy těžící z faktu, že se s různými variantami Spider-Mana dá pracovat různorodě - po stránce žánru, pojetí i příběhů ústředních postav. I když Spider-Noir v tomto ohledu není nejideálnější materiál na příručku, dokáže alespoň ukázat, že něčeho takového jde docílit. A to je možná to nejstěžejnější.
