Ferda Mravenec: Nostalgie s trpkou příchutí

Photo © European Cartoon Production

Animovaný seri­ál Ferda Mravenec, inspi­ro­va­ný legen­dár­ní­mi kníž­ka­mi Ondřeje Sekory, pat­ří k iko­nám dět­ské zába­vy, kte­ré si pama­tu­jí celé gene­ra­ce. Přestože si zacho­vá­vá základ­ní rysy zná­mých posta­vi­ček, němec­ká pro­duk­ce a moder­ní zpra­co­vá­ní čas­to ztrá­ce­jí kouz­lo původ­ní čes­ké poe­ti­ky. Dabing v růz­ných ver­zích nabí­zí zají­ma­vé herec­ké výko­ny, ale záro­veň vyvo­lá­vá roz­por­né reak­ce. Hudba a ani­ma­ce půso­bí někdy nevy­vá­že­ně, což ovliv­ňu­je cel­ko­vou atmo­sfé­ru seri­á­lu. Pro někte­ré divá­ky je to nos­tal­gic­ká jíz­da, pro jiné zkla­má­ní z nevy­u­ži­té­ho poten­ci­á­lu.

Herecké výko­ny dabé­rů jsou jed­ním z mála prv­ků, kte­ré seri­á­lu při­dá­va­jí na život­nos­ti. Marek Eben jako Ferda či Karel Heřmánek coby brouk Pytlík v původ­ním dabin­gu z 90. let doká­za­li pře­nést do postav šarm a vtip, kte­ré si divá­ci pama­tu­jí dodnes. V původ­ním čs. dabin­gu z 80. let zase zazá­řil Vlastimil Brodský jako vypra­věč, jehož hlas dodá­val pří­bě­hům hře­ji­vý tón. Na dru­hou stra­nu však nověj­ší dabin­gy čas­to půso­bí nevý­raz­ně a někte­ré posta­vy, napří­klad Beruška, býva­jí divá­ky kri­ti­zo­vá­ny za pře­hna­nou pří­mo­ča­rost a nedo­ta­že­nost cha­rak­te­rů. Přesto zůstá­vá Ferda díky svým přá­te­lům a dob­ro­druž­stvím sym­pa­tic­kou posta­vou, kte­rá se sna­ží pomá­hat a řešit pro­blémy s vti­pem a nad­hle­dem.

Režie a scé­nář seri­á­lu bohu­žel čelí kri­ti­ce za vyprázd­ně­nost a odklon od původ­ní lite­rár­ní před­lo­hy. Příběhy jsou čas­to redu­ko­vá­ny na základ­ní kost­ru bez hlub­ší hra­vé poe­ti­ky, kte­rou si Ondřej Sekora vybu­do­val. Německá pro­duk­ce, byť tech­nic­ky kva­lit­ní, neza­chy­ti­la ducha čes­ké ani­mo­va­né ško­ly, což vede k poci­tu, že Ferda ztra­til svou jedi­neč­nost a jem­ný humor. Dialogy a situ­a­ce mís­ty postrá­da­jí šťá­vu a půso­bí spíš jako odby­tá ruti­na než dob­ro­druž­ství srd­cem. Přesto seri­ál doká­že udr­žet pozor­nost dětí svou barev­nos­tí a jed­no­du­chos­tí, i když víc zába­vy by si zaslou­ži­li i dospě­lí divá­ci.

Kamera a výtvar­ná strán­ka seri­á­lu se sna­ží napo­do­bit Sekorův styl, což je patr­né v cha­rak­te­ris­tic­ké kresbě postav a pří­rod­ních moti­vů. Ovšem ani­ma­ce půso­bí mís­ty stro­je­ně a zjed­no­du­še­ně, což někte­ří divá­ci ozna­ču­jí za zkla­má­ní. Hudba, kte­rou tvo­ři­li Miloš Holeček či Jiří Svoboda, je pří­jem­ná a lehce zapa­ma­to­va­tel­ná, ale melo­die se rych­le omr­zí, zvlášť pokud se opa­ku­jí v jed­not­li­vých dílech. Vizuální i zvu­ko­vá strán­ka tak vytvá­ří nos­tal­gic­kou, avšak občas nevy­rov­na­nou atmo­sfé­ru, kte­rá se sna­ží oslo­vit nové gene­ra­ce, ale nará­ží na srov­ná­ní s původ­ní čes­kou kla­si­kou.

Celkově Ferda Mravenec ve své němec­ké ani­mo­va­né podo­bě před­sta­vu­je směs nos­tal­gie a zkla­má­ní. Pro fanouš­ky původ­ních kní­žek a sta­rých dabin­gů může být milou při­po­mín­kou dět­ství, avšak ti, kte­ří hle­da­jí hloub­ku a humor, jaký Sekora doká­zal vykouz­lit, mohou být zkla­má­ni. Seriál je vhod­ný pro malé děti, kte­ré oce­ní jed­no­du­ché pří­běhy a barev­né posta­vič­ky, méně však pro dospě­lé, kte­ří si pama­tu­jí původ­ní kouz­lo a jem­nost před­lo­hy. Milovníci čes­kých ani­mo­va­ných kla­sik by měli sáh­nout radě­ji po ori­gi­nál­ních ver­zích, zatím­co rodi­ny s malý­mi dět­mi mohou Ferdu vidět jako nená­roč­nou zába­vu plnou přá­tel­ství a dob­ro­druž­ství