Sin City – město hříchu

Vážně jsem se snažil ubránit srovnávání s Tarantinovými filmy, ale prostě to nedokážu. Pořád se totiž sám sebe ptám, jak by film vypadal, kdyby ho dostal do ruky právě magor z videopůjčovny, a nepůsobil u něj jen jako hostující režisér. Možná by dokázal postavy zpracovat tak, aby mi na nich aspoň trochu záleželo. Možná by dokázal vymyslet dialogy, které by mě donutily zamyslet se nad jejich důvtipem a pousmát se nad nimi alespoň jednou. Možná by příběhy propojil nějak spletitěji, víc než jen tak, že se postavy ze dvou povídek znaly. Možná, kdyby. Ale (bohužel?) film režíroval Rodriguez, který tohle, dle mého názoru, nedokázal. Přitom začátek a tak trochu i konec se mi vlastně docela líbily. Drsná, noirová jízda, která sice možná místy malinko pokulhávala, ale vcelku byla velmi solidní, Bruce Willis ji prostě utáhl a Jessica Alba ji zpříjemnila na pohled. Co se však odehrálo mezi tím zkrátka postrádalo duši a moc mě to nebavilo. Nic mi na tom vyložně nevadilo, to ne, prostě mě to ničím neuchvátilo. Marv sem tam vzbudil nějakou tu sympatii, Dwight měl nějaké to charisma, ale chyběla tomu něco poutavého. Nedokážu to lépe popsat, prostě tam něco… chybělo. Dokonce ani velice originální styl, který na filmu byl vlastně to nejlepší, jej nedokázal zachránit. Neurážlivých 60%.

---