Karate Kid - Tři fáze franšízy Karate Kid v jednom filmu

Zázračný kung-fu talent Li Fong (Ben Wang) je po rodin­né tragé­dii vytr­žen z domo­va v Pekingu a nucen se s mat­kou (Ming Na-Wen) pře­stě­ho­vat do New Yorku. Li se sna­ží zapo­me­nout na svou minu­lost, zatím­co se sna­ží zapad­nout mezi své nové spo­lu­žá­ky, a přes­to­že nechce bojo­vat, zdá se, že pro­blémy si ho najdou všu­de. Když jeho nový kama­rád  Victor (Joshua Jackson) potře­bu­je pomoc, při­hlá­sí se Li do sou­tě­že v kara­te - ale jeho schop­nos­ti samy o sobě nesta­čí. Liho uči­tel kung-fu pan Han (Jackie Chan) požá­dá o pomoc původ­ní­ho Karate Kida Daniela LaRussa (Ralph Macchio) a Li se nau­čí nové­mu způ­so­bu boje, kte­rý spo­jí jejich dva sty­ly v jeden a dojde k ulti­mát­ní­mu sou­bo­ji bojo­vých umě­ní...

Před ujas­ně­ním toho, jak nej­no­věj­ší Karate Kid film s podti­tu­lem Legendy zapa­dá do kom­pli­ko­va­né his­to­rie této fran­ší­zy, neuško­dí men­ší shr­nu­tí růz­ných obdo­bí této znač­ky, kte­ré jde shr­nout do tří fází:

Fáze č. 1-  Původní Karate Kid do kin dora­zil v roce 1984, Pat Morita se v něm popr­vé před­sta­vil jako Mr. Miyagi, mezi klí­čo­vé posta­vy poté pat­ří Daniel LaRusso v podá­ní Ralpha Macchia a Johnny Lawrence v podá­ní Williama Zabky. Původní Karate Kid stál pou­ze 8 mili­o­nů dola­rů, přes­to jich zvlá­dl utr­žit 130,8 mili­o­nů dola­rů. V roce 1986 tak došlo na film Karate Kid II (roz­po­čet: 12,5 mili­o­nů dola­rů, trž­by: 130 mili­o­nů dola­rů), v roce 1989 poté na film Karate Kid III (roz­po­čet: 12,5 mili­o­nů dola­rů, trž­by: 38,9 mili­o­nů dola­rů). Na původ­ní tri­lo­gii se poté v roce 1994 poku­sil navá­zat film Nový Karate Kid, ve kte­rém si Pat Morita zopa­ko­val roli Miyagiho, Macchia poté nahra­di­la Hilary Swank pro kte­rou se jed­na­lo o fil­mo­vý debut. Film při roz­počtu 12 mili­o­nů dola­rů zvlá­dl utr­žit 15,8 mili­o­nů dola­rů a dvoj­ná­sob­ná drži­tel­ka Oscara by dle vše­ho byla nej­rad­ši, kdy­by na ten­to nepo­ve­de­ný pokus celý svět zapo­mněl. Pat Morita nicmé­ně zemřel v roce 2005 a jaké­ko­liv šan­ce na návrat kla­sic­ké­ho Karate Kid byly poklá­da­né za nulo­vé.

Fáze č. 2 - Rok 2010 - Karate Kid s Jackie Chanem a Jadenem Smithem. Karate Kid v režii Howarda Zwarta byl kon­ci­po­ván jako rema­ke, ve kte­rém Los Angeles nahra­di­la Čína a titul­ní kara­te nahra­di­lo... kung-fu! Remake z roku 2010 se ovšem jinak poměr­ně držel dějo­vé­ho sché­ma­tu původ­ní­ho fil­mu a něja­kou tu dobu se počí­ta­lo s rea­li­za­cí pokra­čo­vá­ní (film s roz­poč­tem 40 mili­o­nů dola­rů pře­ci jen glo­bál­ně utr­žil 359,1 mili­o­nů dola­rů). Na pokra­čo­vá­ní nicmé­ně ve finá­le nikdy nedo­šlo, ať už za to moh­la neschop­nost při­jít s funkč­ním scé­ná­řem či sta­hu­jí­cí se smyč­ka kon­tro­ver­zí oko­lo Jadena Smitha.

Fáze č. 3 - V roce 2018 se uve­de­ní dočkal seri­ál Cobra Kai, kte­rý vsa­dil na návrat Ralpha Macchia a Williama Zabky do rolí z původ­ní­ho fil­mu. První dvě série seri­á­lu se dočka­ly uve­de­ní na YouTube Red (dneš­ní YouTube Premium), po dru­hé sérii se nicmé­ně seri­ál pře­stě­ho­val na Netflix, na kte­rém se mu defi­ni­tiv­ně poda­ři­lo stát divác­ky úspěš­ným hitem, kte­rý se nako­nec dočkal cel­kem 6 sérií.

Jak to vlast­ně všech­no zapa­dá dohro­ma­dy? Karate Kid: Legendy sází na návrat nejen Ralpha Macchia, ale také Jackieho Chana. V novém fil­mu totiž dochá­zí k ret­co­nu a film z roku 2010 již není rema­kem původ­ní­ho fil­mu, nýbrž se ode­hrá­vá ve stej­né kon­ti­nu­i­tě. Ano, v pod­sta­tě to půso­bí dojmem, že si stu­dio Sony vší­ma­lo čísel ve sle­do­va­nos­ti, kte­ré pra­vi­del­ně gene­ro­va­lo Cobra Kai a náh­le jim došlo, že se jim na skla­dě pořád válí poten­ci­o­nál­ně cen­né zla­to. I přes­to, že se tvůr­ci Cobra Kai na novém fil­mu nepo­dí­le­li a samot­ný výsled­ný film uká­že, že kam­paň na účast Chana a Macchia láká více, než by bylo zdrá­vo. Ano, zní to jako bor­del. Stačí to ovšem na dob­rý film?

Těžko vlast­ně říci, zda v tako­vé for­mě může Karate Kid: Legendy uspět ale­spoň u své fanouš­kov­ské cílov­ky. Už něja­ká sna­ha o to zapo­jit do šir­ší­ho kon­tex­tu zesnu­lé­ho Moritu/Miyagiho půso­bí spí­še jako vaře­ní z vody, než něja­ká sna­ha o poctu legen­dě, bez kte­ré by původ­ní Karate Kid nebyl Karate Kid. Celý hrubý náčrt děje půso­bí, že by se dal napsat za hodi­nu, včet­ně náro­ky na sva­či­no­vou pau­zu. Svěží je nový Karate Kid ale­spoň v tom, že titul­ní Karate Kid není úpl­ný začá­teč­ník. Casting hlav­ní role v tom­to pří­pa­dě pro­bí­hal pře­de­vším na zákla­dě sku­teč­né zruč­nos­ti bojo­vých umě­ní jeho poten­ci­o­nál­ní­ho před­sta­vi­te­le a výsled­ně obsa­ze­ný Ben Wang se musí mini­mál­ně sluš­ně hýbat a má zřej­mou fyzič­ku, kte­rou by mu závi­děl lecja­ký kole­ga i v jeho gene­ra­ci.

Z úvo­du v Číně (lek­ce s bun­dou je tím nej­bliž­ším pomrk­nu­tím na Jadena Smitha a jeho Dreho Parkera, kte­rý ten­to film nabíd­ne) se děj rych­le pře­mís­tí do New Yorku a pří­běh hlav­ní­ho hrdi­ny Liho se začne poměr­ně rych­le odví­jet dle oče­ká­vá­ní. Skutečně nepři­ná­ší nic nové­ho a půso­bí čis­tě jako ten film, kte­rý musel vznik­nout, aby se ješ­tě nějak rych­le zvlá­dl vytě­žit úspěch zmi­ňo­va­né­ho Cobra Kai (finá­le závě­reč­né série tu pře­ci jen bylo tepr­ve v úno­ru 2025).Těžko reál­ně říct, zda se najde něja­ký fan­da fran­ší­zy, kte­rý bude ze setká­ní Jackieho Chana a Ralpha Macchia reál­ně nad­še­ný a půjde pro něj o stej­nou extá­zi jako pro mno­hé byla napří­klad kon­fron­ta­ce tří gene­ra­cí Spider-Manů ve Spider-Man: Bez domo­va. Z pro­po­je­ní dvou doteď zdán­li­vě roz­dě­le­ných svě­tů se ovšem neda­ří vytě­žit něco extra, je to při­nej­lep­ším sna­ži­vý mar­ke­tingo­vý tah, jeho opod­stat­ně­ný smy­sl se ovšem hle­dá těž­ko.

Scénář Roba Liebera (Králíček Petr) je pito­mouč­ký. Ano, nikdo nej­spí­še od nové­ho Karate Kid fil­mu neo­če­ká­vá poten­ci­o­nál­ní útok na Oscara za Nejlepší adap­to­va­ný scé­nář, to nej­lep­ší co se o něm vlast­ně ovšem dá říct je, že je přes­ně tak pito­mouč­ký jako béč­ka z 80. let, kon­krét­ně fil­my jako Karate Tiger: Neustupuj, nevzdá­vej se. Děj fil­mu je zby­teč­ně kom­pli­ko­va­ný a pře­pl­něn růz­ný­mi pod­zá­plet­ka­mi, kte­ré ve finá­le nepro­spí­va­jí pře­de­vším posta­vám a jejich před­sta­vi­te­lům. Hlavní hrdi­na se kvů­li trau­ma­tu sna­ží vyvo­lat bojo­vá­ní, je pro­to nut­né vymys­let za vla­sy při­ta­že­né opod­stat­ně­ní, aby se děj fil­mu začal ubí­hat něja­kým smě­rem. Karate Kid: Legendy sku­teč­ně půso­bí jako film z jiné­ho svě­ta, ve kte­rém není moc pro­sto­ru pro logi­ku,  smys­lu­pl­né cho­vá­ní či uva­žo­vá­ní postav, v pod­sta­tě pro nic. A při­tom všem se pořád musí nový Karate Kid držet něja­kých těch ste­re­o­ty­pů před­cho­zích fil­mů (lás­ka, rival, vyš­ší zlo...). Legendy jsou zce­la oči­vid­ně sna­hou o něja­kou aktu­a­li­za­ci, jsou ovšem přes­ně tou aktu­a­li­za­cí, kte­rá postrá­dá něja­ký hlub­ší smy­sl. A sku­teč­ně za pocho­du více a více půso­bí dojmem, že jde o film, kte­rý vzni­kl čis­tě díky úspě­chu Cobra Kai.

Karate Kid: Legendy by lépe fun­go­val mož­ná i v pří­pa­dě, kdy­by v cen­t­ru byl buď­to samot­ný Macchio, nebo samot­ný Chan. Dávat je dohro­ma­dy ovšem svým způ­so­bem postrá­dá smy­sl. Ano, pří­tom­nost obou může doká­zat, že název fil­mu Karate Kid z roku 2010 není úpl­ně mimo, pro­to­že mezi kung-fu a kara­tem vlast­ně není zase tak zásad­ní roz­díl, přes­to to celé půso­bí dojmem tako­vé­ho šíle­né­ho kre­a­tiv­ní­ho nápa­du, kte­rý občas něko­mu ve stu­diu pro­le­tí hla­vou, jen s tímhle nápa­dem to holt zašlo až pří­liš dale­ko. A reži­sér Jonathan Entwistle (pro zatím seri­á­lo­vé­ho tvůr­ce se jed­ná o celo­ve­čer­ní debut) pros­tě z lej­na bič neu­ple­te.

Je to deri­vát, pře­de­vším poměr­ně zby­teč­ný deri­vát. Takový, kte­rý je zábav­ný pře­de­vším v těch momen­tech, kdy má člo­věk uvě­řit tomu, že by Ralph Macchio doká­zal reál­ně držet krok s Jackie Chanem. Samotnému fil­mu chy­bí jaká­ko­liv kre­a­ti­vi­ta  a vlast­ně i pořád­ná ener­gie. Filmu nej­ví­ce pomá­ha­jí prá­vě ty momen­ty, kdy se sna­ží držet na vlast­ních nohách, těch je ovšem ve finá­le poměr­ně málo. A tře­ba cameo Williama Zabky je poměr­ně dis­ku­ta­bil­ní (v sou­bo­ji herec­tví mezi Zabkou a Macchiem Zabko vyhrá­vá na KO), stej­ně tak fakt, že film zby­teč­ně ztrá­cí čas, aby násled­nou pří­pra­vu na finá­le zby­teč­ně urych­lil ve vel­mi směš­né mon­tá­ži. Vypadá to jako Karate Kid, chut­ná to jako Karate Kid, ale není to Karate Kid.

Ben Wang se oprav­du umí uhá­nět, moc na tom ovšem nezá­le­ží, pro­to­že se těž­ko bude vzpo­mí­nat na něja­kou půso­bi­vou akč­ní pasáž.  Karate Kid z roku 2010 je dodnes v jis­tých kru­zích vysmí­va­ný pře­de­vším díky své­mu dis­ku­ta­bil­ní­mu názvu, i po letech má ovšem ten­to (ješ­tě 15 let zpět) rema­ke něja­kou hloub­ku a oprav­do­vé srdíč­ko. A byť se nový Karate Kid zřej­mě sna­ží úto­čit na emo­ce, vůbec se mu to neda­ří. Především i díky fak­tu, že je pořád až pří­liš před­ví­da­tel­né, jak moc se nej­no­věj­ší Karate Kid inspi­ru­je u svých před­chůd­ců a jak tak bude při­stu­po­vat k růz­ným trau­ma­tům z minu­los­ti, nepřá­te­lům či milost­ným vzta­hům. Chybí tomu inven­ce, chy­bí tomu cit, coko­liv, co by zvládlo obhá­jit nový pokus s tou­to znač­kou na stří­br­ném plát­ně. Karate Kid je pořád dílo své doby, jed­ním z důvo­dů, proč se nava­zu­jí­cí seri­ál Cobra Kai dočkal tako­vé­ho úspě­chu, byla zřej­má for­ma sebe­re­flexe. A prá­vě ta nové­mu celo­ve­čer­ní­mu Karate Kidovi chy­bí.

Je tak radost vidět Jackieho Chana opět v roli pana Hana (jed­na z jeho nej­lep­ších rolí) a ale­spoň vzdá­le­ně si díky němu při­po­me­nout jeden z důstoj­ných momen­tů kari­é­ry Justina Biebera. Pokus o spo­je­ní tří fází této fran­ší­zy do jed­no­ho fil­mu ovšem v pra­xi selhá­vá. Nejedná se o vylo­že­ný prů­švih a mini­mál­ně Ben Wang půso­bí jako šiku­la, o kte­rém by ješ­tě moh­lo být sly­šet.  Jinak ovšem nový Karate Kid selhá­vá v tom být smys­lu­pl­nou novou kapi­to­lou pop­kul­tur­ní fran­ší­zy a vlast­ně nazna­ču­je, že fran­ší­za Karate Kid už nemá stří­br­né­mu plát­nu coko­liv dát. Zároveň se ovšem nejed­ná o tak vylo­že­ný prů­švih, aby se jed­na­lo o výraz­nou čer­nou kaň­ku za celou fran­ší­zou. Spíše jenom pokus, kte­rý se nevy­da­řil a prav­dě­po­dob­ně nikdo si na něj už za pár týd­nů jen tak nevzpo­me­ne.

Karate Kid: Legendy je zřej­mou sna­hou vytě­žit úspěch seri­á­lu Cobra Kai, bohu­žel si ovšem jinak moc svou exis­ten­ci obhá­jit nedo­ká­že.  V rám­ci série nepři­dá­vá nic nové­ho a nefun­gu­je na něm prak­tic­ky nic stě­žej­ní­ho. Sympatický Ben Wang a návrat Jackieho Chena do jed­né z jeho nej­lep­ších holly­wo­od­ských rolí jed­no­du­še nesta­čí. Snaha o spo­je­ní tří růz­ných fází celé fran­ší­zy půso­bí jako šíle­ný nápad z prů­měr­né­ho bra­in­stor­min­gu, kte­rý se nako­nec dostal nebez­peč­ně dale­ko. Podivný ret­con tak nedo­stá­vá pořád­né odů­vod­ně­ní a výsled­kem je vel­mi pod­prů­měr­ná podí­va­ná, kte­rá sice nedě­lá fran­ší­ze vylo­že­nou ostu­du, jed­no­du­še ovšem už bylo lépe...

PS: I přes dodr­že­ní Lukáše Hlavicy na Jackieho Chana (sho­da s fil­mem z roku 2010) si čes­ký dabing díky obsa­ze­ní Vojtěcha Hájka na Ralpha Macchia zaslou­ží tech­nic­ké KO.

---

Verdikt: 40%