dyž před některými lidmi prohlásíte, že to, na co se budete dívat je asijský film, začnou ohrnovat nos, že nejsou zvědaví na neustále mlácení lidí přes kebuli. Jenže tituly jako Tygr a drak nebo Hrdina dokázaly, že i když mají silný akční nádech, jejich dokonalé vizuální ztvárnění a zajímavý příběh mohou zaujmout i pacifisty. Tak abych to zkrátil (ať žije Válka Roseových), pokud jste milovníky bojových umění, tak to vás samozřejmě Klan létajících dýk nemůže minout, ale jestliže máte raději komorní dramata se silným příběh, tak ani v tomto případě bych vás neodkázal jinam.Neujdu tomu, abych se několikrát nezmínil o Hrdinovi. Klan létajících dýk je od stejného režiséra (Yimou Zhang), takže je to vcelku logické. Ale překvapivě, tyto dva projekty si nejsou až tak podobné. Respektive podobné jsou, ale ne až tak, jak by se dalo očekávat. Zatímco Hrdina měl sice zajímavý, ale silnější city postrádající děj (samozřejmě až na jednu mileneckou dvojici), Klan létajících dýk je v podstatě romancí v akčním kabátě. Určité rozdíly jsou i v obrazovém pojetí. Druhý jmenovaný projekt totiž není tak striktně barevně rozdělený. Tedy, každá kapitola nemá svou vlastní barvu, jak tomu bylo v Zhangově předchozím díle. Tím jsem ale nechtěl říct, že by nebylo na co koukat. Vlastně téměř každá scéna připomíná obraz malířského mistra. Boj v bambusovém lese, finální střet na zasněžené louce, každý moment má velmi atraktivní a umělecky dokonale zvládnuté ztvárnění. To ale slouží k tomu, aby pomáhalo nastínit emoce hlavních hrdinů a ne k tomu, aby zcela potlačilo do pozadí děj (to se u mnoha filmů stává). Ten je plný romantiky a citů, ale rozhodně nejde o klasické „dojáky“, kterých už má stejně většina z nás plné zuby.
Ústředními charaktery jsou tři lidé. Dva důstojníci císařské armády Leo (Andy Lau) a Jin (Takeshi Kaneshiro), kteří se snaží chytit nového vůdce jedné z mnoha skupin rebelů nazvané Klan létajících dýk. Trojici uzavírá slepá tanečnice Mei (Zhang Ziyi). Jejím sledováním je pověřen Jin, protože se zdá, že by mohla být se zmíněnou skupinou spojena. Jenže, Jin i Mei jsou mladí krásní lidé. Netrvá dlouho a začíná se mezi nimi něco dít. Jenže vůbec není jisté, zda nejde o součást plánu. Každý z nich má své instrukce a rozkazy. A to jejich vztah komplikuje.
Děj rozhodně není narýsován tak, že byste za pět minut věděli, jak to skončí. Díky scénáristickým smyčkám je pro nás připraveno pár překvapení. Hlavní postavy jsou pro nás nastíněny možná trošku jinak, než bychom čekali (rozhodně si nemyslete, že ústřední hrdina mrkne na ústřední hrdinku a už obdivujete jejich dokonalá těla). Mentalita Asiatů je mírně odlišná a je to vidět i na filmu. Jsou o něco uzavřenější, nedávají své pocity tak najevo. Přesto jsou více než očividné, protože herecký trojlístek byl vybrán na výbornou. Nejen, že mají velký talent, ale Takeshi Kaneshrio a Zhang Ziyi určitě zajmou i svým obrovským charismatem a fyzickým vzhledem (pro nás navíc ještě umocněnou dávkou exotiky).
Stále jsem toho ale moc neřekl o akci. Choreografie bojových scén je precizní a obrazově unikátní. Možná není tak dechberoucí jako v Hrdinovi (lépe řečeno není tak monumentální), ale má své kouzlo. Ještě zmínku o hudbě. Uslyšíte jen několik málo nástrojů, ale protože se jich ujali skuteční mistři, tak z nich vyloudí takové tóny, že se z muziky stává lahoda pro uši.
Hledat zápory na tomto filmu je zaprvé těžké a za druhé se mi do toho ani nechce. Na prví pohled očividné nejsou, takže není důvod snažit se je najít za každou cenu. Silný příběh, úchvatné vizuální zpracování, vynikající hudba a skvělé herecké výkony. A to jde v podstatě o akční film. I když bych spíše řekl, romantický příběh a akčním nádechem.
