Naše mysl je velmi přeplněné místo; všichni jsme obýváni mnoha osobnostmi, které musí koexistovat. Racionálními, romantickými, instinktivními, někdy i šílenými. Ale kdo je skutečně pánem situace? Snímek Bláznivě je příběhem prvního rande, rozkošnou romantickou komedií, která nás zavede do myslí dvou hlavních hrdinů, abychom odhalili tajemné mechanismy, které řídí naše jednání. Různé osobnosti protagonistů mají své vlastní hlasy i fyzickou podobu – a my sledujeme, jak se ve snaze převzít kontrolu nad situací a udělat konečné rozhodnutí hádají, bojují, radují a dojímají. ..
Italský režisér a scenárista Paolo Genovese v roce 2016 uvedl velmi úspěšnou komedii Perfetti sconosciuti/Naprostí cizinci, ani Genovese poté pravděpodobně nečekal, že se jeho hit dočká 26 předělávek po celém světě - v Řecku, Španělsku, Turecku, Francii, Jižní Koreji, Maďarsku, Mexiku, Číně, Rusku, Arménii, Polsku, Německu, Vietnamu, Japonsku, Rumunsku, Nizozemska, Izraeli, Egyptě/Spojených arabských emirátech, Norsku, Indonésii, Ázerbájdžánu, Islandu, Dánsku, Indii a československé verze Známí neznámí.
Vše poté nasvědčuje tomu, že se historie bude v případě Genoveseho nového filmu opakovat. Jeho nová komedie FolleMente s českým distribučním názvem Bláznivě už má totiž zaručené realizaci předělávek ve Španělsku, Francii a Německu, sám Genovese měl navíc začít jednat o to, že by se chopil režie americké předělávky filmu. Na rozdíl od všech předělávek u Naprostých cizinců by se poté navíc na nových verzích měli podílet producenti původní italské verze. Genoveseho novinka se navíc stala nejúspěšnějším italským filmem od počátku pandemie COVID-19, a dočkal se uvedení i v rámci letošního Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. A 4. 9. 2025 dorazí také do klasické české kinodistribuce, byla by poté škoda si nechat novinku italského hitmakera uniknout.
Se zápletkou, která snadno evokuje pixarovku V hlavě i Ctrl Emotion od Vojtěcha Kotka, přišel Genovese dle vlastních slov již v roce 2004. Točil tehdy reklamu pro veřejnoprávní italskou televizi Rai, ve které muž a žena diskutovali v autě, zatímco diváci poslouchali jejich myšlenky mimo obraz. Dává poté smysl, že se i koncept filmu Bláznivě nejspíše po vzoru Naprostých cizinců rozuteče po celém světě, opět se totiž jedná o poměrně jednoduchý koncept, který svým tématem mluví mezinárodním jazykem. Práva na koncept si sice musel Genovese kvůli úspěšné franšíze V hlavě zakoupit od Disneyho (i proto je v úvodních titulkách vidět logo Disneyho), přesto by bylo příliš zlehčující označit Bláznivé za pouhé „V hlavě pro dospělé.“ I kvůli absenci expresivní erotiky.
10 postav, tři místnosti, pravidelné dávky situačního a verbálního humoru. Přesně na tomto je postaven film Bláznivě, v jeho středu je jedno jediné rande mezi učitelem Pierem v podání Edoarda Lea a Laře v podání Pilar Fogliati, kterou živí renovace nábytku. Dělí je sice zhruba 2 dekády, naopak je spojuje fakt, že jsou oba ovládaní čtyřmi různými emocemi. V případě Piera to jsou Profesor, Valium, Eros a Romeo, v případě Lary zase Alfa, Trilli, Giulietta a Scheggia. Každá z emocí má jiné vlastnosti, přebírá vedení v odlišných momentech, průběh rande je poté založen na řadě stereotypů i momentů, ve kterých je vlastně poměrně snadné se poznat. Dává naprostý smysl, že si Genovese i v tomto případě připsal hit, minimálně ideálnější film na rande tu nebyl hodně dlouhou dobu.
Teoreticky by celý scénář mohl působit jako ideální základ pro divadelní hru, Genovese ovšem zvládá téhle komedii dodat nějakou výraznou vizuální energii, filmu dodat živost především energickým střihem, koncept svým způsobem dělá tak filmový, jak to nejspíše v takovém provedení jde. Celé se to drží při zemi, nevyhnutelně naráží na stereotypy, které občas končí i u genderové homogenizace. Po celou dobu je to ta akorát bezpečné, neprovokativní, až na drobné momenty vlastně například ani nezpochybňuje heterosexualitu hlavních postav, v podstatě ovšem nějak nechce být v čemkoliv drastičtější. Je smutné, že mnozí V hlavě odsoudí jako barevnou disneyovku, přitom pořád půjde o vyspělejší, nápaditější a sofistikovanější film nežli tahle v první řadě komediální řachanda. Nutně to ovšem nevadí.
Od počátku totiž baví chemie mezi oběma hlavními hrdiny, stejně tak interakce mezi dvěma odlišnými skupinkami emocí. Jednoduchost konceptu neuráží, protože je svým způsobem v jednoduchosti to specifické kouzlo. Stačí to na zábavných 97 minut, které pravděpodobně vyšumí příliš rychle a připomínat se film mnohým nejspíše bude v budoucích letech jen řadou předělávek, které se chystají. Mnohé pasáže i přes jasnou předvídatelnost přesto dokáží pobavit. Odlišné reakce obou skupin na stejnou událost, lítost nad následky některých rozhodnutí, nakonec i takový konec, který je adekvátně nejednoznačný i dostatečně přístupný. Genovese nechce strhnout velkolepou produkcí, ale fištrónem v rámci verbálního vyprávění a jeho následného provedení. Načasováním i prací s vykreslováním jednotlivých postav/emocí naprosto solidní.
Je tak škoda sledovat, kde přesně v rámci konceptu končí ambice tohoto tvůrce, že se tak konceptu nechopil někdo, kdo se nebál jít trochu za hranice možného, přijít s krapet zajímavějším filmem. Takovým, který by se skutečně utrhl ze řetězu, například by vsadil na takové rande, které by více evokovalo rande, které by chtěl zažít málokdo. Bláznivě se v tomto ohledu vydává až překvapivě bezpečnou cestou, kdy i poměrně zásadnější momenty zpracovává poměrně opatrně (přesto zábavně, to se nutně nevylučuje). Mnohým už to může v roce 2025 přijít jako málo, srovnávání V hlavě vlastně italskému hitu ublíží více, než by se dalo říct.
Přesto není dvakrát těžké se úspěchu filmu divit, protože svým způsobem nedělá nic zásadního špatně. Je možná prvoplánový, zřejmě se záměrně snaží nebýt kdovíjak kontroverzní, vlastně ani nemůže ničím vyloženě vytřít zrak. A přesto je to film zábavný, má poměrně sympatické hlavní postavy, kterým divák snadno bude přát krásný konec jejich rande, především nevyvolává ani chvíli pocit, že by byl hitem nezaslouženým. Sázka na jistotu nutně nemusí být sprostým slovem, v tomhle případě to tedy minimálně určitě neplatí. I proto, že svou hravostí, nadhledem a přeci jen i realistickým nádechem jde o film, který přeci jen dokáže zahřát na srdci. Minimálně tedy v ideálním rozpoložení.
Bláznivě je film, který možná nepřekvapí odvážnou formou ani radikálním pojetím, přesto je těžké pro něj nemít sympatie. Paolo Genovese dokazuje, že umí skloubit jednoduchý koncept s hravostí, nadhledem a přístupnou vizuální energií, která baví od začátku do konce. Chemie mezi hlavními hrdiny, zábavné interakce emocí a decentně vtipné situace činí z filmu příjemnou komedii. Přestože se Bláznivě vydává až příliš bezpečnou cestou, kombinace nápaditosti, lehkosti a filmové jistoty z něj činí pochopitelný hit, který se má dočkat hned několika předělávek. V ideálním rozpoložení jde o film, který dokáže pobavit i potěšit, ve finále tak téhle francouzské jednohubce bude především ubližovat (nevyhnutelné?) srovnávání s V hlavě...
