Pro začátek bych ráda předeslala, že je mi sedmnáct let a studuju gymnázium. To není vytahování nebo naopak přiznání, souvisí to s tím, jak byl Twilight - nebo chcete-li Stmívání - představen zejména českému publiku...
Twilight je sága Stephenie Meyer: pod slovem sága si představte čtyři knihy (každou průměrně s pěti sty stránek) přičemž film je adaptací první z nich. Jedná se o vyloženě přiblblý příběh bolestně normální a průměrné Belly - člověka, a snad ještě bolestivěji nenormálního, výjimečného Edwarda - upíra. Twilight je Harry Potter pro holky, křišťálová béčkovost na nedělní večer; já to osobně Meyerové vyloženě žrala. Stejně jako Catherine Hardwicke žeru film.
Než se pustíme do nějakého rozboru koncepce, je třeba do nebes vychválit dokonalý casting - Kristen Stewart je kolikrát přesvědčivější než Bella v knize a Roberta Pattisona si budeme na pár dalších měsíců pamatovat jako ideál krásy - scéna, kterou jsem pro sebe nazvala jako Zjevení (Edward do školní jídelny vcházející), je doslova odzbrojující a z vedlejších postav se opravdu nenajde nikdo, koho byste chtěli uškrtit nebo kdo by naopak k sobě poutal příliš mnoho pozornosti - což platí i pro hlavního záporáka Jamese (Cam Gigandet), ten je prostě tak akorát zlý.
Lokace nemají chybu. Tolik zeleného jste naposledy viděli v reklamě na špenát.
Teď ke členění filmu: moc se mi líbilo, že první malá polovička snímku působí spíš jako trochu stylizovaný dokument: myšlenky hlavní hrdinky, úplně normální bistra s úplně normálními dveřmi (a to byste koukali, co to udělá!), normálně vypadající spolužáci... v kontrastu s křiklavou a přitom temnou zelení hlubokého lesa nebo supermoderním domem upíří rodinky, které přijdou na řadu později, když se Bellin svět začne prolínat s tím Edwardovým, o tolik pohádkovějším - a ano, uvěřitelnosti ubývá a ubývá, až z ní není nic. Jenže ta holka teď chodí s upírem. Nothing will be the same, eh.
Abychom se dostali k tomu, o čem jsem psala úplně na začátku: nelíbí se mi tvrzení, že Twilight je film pro třináctileté holčičky, co si pod lavicí čtou Bravíčko (fuj, jenom to slovo...) - protože to je špatně uchopená myšlenka. Twilight je naplněn existencialismem ze sedmé třídy (ale existencialismus to je), v závěru i docela solidní akcí a občas pěknými vtipy, které nepůsobí vykradeně. Je to film efektní, protože přesně ví, co chcete - například dlouhé záběry na Edwardovy oči nebo alespoň trochu sentimentu každých pět minut. Taky je to - a to v dnešní době aby čtenářodivák pohledal - adaptace, která nedělá předloze ostudu.
Na Twilight bych asi neposlala třicetiletého vzpěrače nebo někoho, kdo si zrovna nechal patentovat novou verzi vodíkového motoru, většině diváků však s tím, že to pravé umění je trochu někde jinde, ano: i kdyby jenom pro tu dotaženou baseballovou scénu se Supermassive Black Hole v pozadí nebo proto, že film nenudí. Slečny, běžte si dát pravidelnou dávku emocí, co vám nevygumuje mozek úplně a ještě vám možná zlepší angličtinu. Pánové, dopřejte to slečnám.
Naše hodnocení:
8
Podobné články
Recenze: Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů
Recenze: Koralína a svět za tajnými dveřmi
Recenze: Noc v muzeu 2
Recenze: Andělé a démoni
Recenze: Dvojí hra
Recenze: Krvavý Valentýn
Recenze: Pátek třináctého
Recenze: Gran Torino
Recenze: Rychlí a zběsilí
Recenze: JCVD
2. December 2008 - 15:07 — Linda Kerschner
Nejnovější komentáře