The Surfer - Nicolas Cage na vlnách toxické maskulinity

Muž (Nicolas Cage) se po letech vra­cí na odlehlou idy­lic­kou pláž, kde vyrůs­tal a své nej­šťast­něj­ší dny tu trá­vil sur­fo­vá­ním. Svému syno­vi (Finn Little) chce dopřát to samé a spo­leč­ně tu chy­tit pár dob­rých vln. Jenže míst­ní sur­fa­ři mají jiný názor a jas­ný vzkaz: „Nežiješ tu, nesur­fuj tu!“. Konflikt, kte­rý začal jako nevin­ná roz­trž­ka, začí­ná eska­lo­vat. Ponížení se rych­le mění v agre­si. Napětí, výsměch a kru­tost ros­te stej­ně rych­le jako úmor­ná tep­lo­ta roz­pá­le­né­ho léta. Ani jed­na stra­na nehod­lá ustou­pit a vzrůs­ta­jí­cí šílen­ství muže při­vá­dí na pokraj sil. Plánovaná let­ní idy­la se stá­vá bojem o pře­ži­tí... 

Nicholas Kim Coppola AKA Nicolas Cage - drži­tel Oscara za výkon ve fil­mu Leaving Las Vegas, vel­ký komik­so­vý fan­da (své­ho syna pojme­no­val Kal-El) a pře­de­vším vel­mi spe­ci­fic­ký herec. Cage ješ­tě na kon­ci 90. let a na počát­ku 21. sto­le­tí pat­řil mezi nej­vět­ší hvězdy Hollywoodu (pře­de­vším díky fil­mům z pro­duk­ce Jerryho Bruckheimera - Skála, Con Air, 60 sekund, nebo dvo­ji­ce fil­mů Lovci pokla­dů), i když ovšem Cage vydě­lá­val vel­ké část­ky, záro­veň hod­ně utrá­cel. Několik sídel (včet­ně toho po Al Caponeovi), sou­kro­mý ost­rov, sbír­ky vzác­ných komik­sů i dino­sau­ří leb­ku (kte­rou nako­nec stej­ně musel vrá­tit Mongolsku). Všechno to utrá­ce­ní by poté bylo v pořád­ku, kdy­by kdy­by došlo k bez­pro­blé­mo­vé zprá­vě finan­cí, k roku 2009 nicmé­ně Cage dlu­žil daňo­vé­ho úřa­du zhru­ba 14 mili­o­nů dola­rů. Od 2. dese­ti­le­tí 21. sto­le­tí tak Cage začal ve vel­kém při­jí­mat role i v níz­ko­roz­počto­vých a vylo­že­ně bra­ko­vých fil­mech, prá­vě účast na těch­to pro­jek­tech mu do vel­ké míry v rám­ci jeho holly­wo­od­ské kari­é­ry sebra­la vítr z pla­chet.

V posled­ních letech to nicmé­ně vypa­da­lo, že  Cage čeká poma­lý návrat k pozi­ci uzná­va­né­ho her­ce. Můžou za to pře­de­vším chvá­le­né fil­my z posled­ních let jako Pig, Nesnesitelná tíha obrov­ské­ho talen­tu (Nicolas Cage dost mož­ná v život­ní roli sebe samé­ho!), To se mi snad zdá, nebo Longlegs. Cage poté kon­cem roku 2023 začal vyhro­žo­vat, že ho čeka­jí zhru­ba tři-čtyři fil­my před odcho­dem do herec­ké­ho důcho­du (kdy­bych dostal pět­ník pokaž­dé, když tohle něja­ká fil­mo­vá hvězda pro­ne­se...), jen v nad­chá­ze­jí­cích letech ovšem Cage čeká účast ve fil­mu Madden od Davida O. Russella, seri­á­lu Spider-Noir, pře­de­vším také pokra­čo­vá­ní Obchodníka se smr­tí s názvem Obchodníci se smr­tí, ve kte­ré by syna Cageova Yuriho Orlova měl zahrát Bill Skarsgård. Před těmi­to nad­chá­ze­jí­cí­mi pro­jek­ty je tu nicmé­ně The Surfer, kte­rý musel už kvů­li názvu Cageovi tak tro­chu udě­lat radost, Silver Surfer pře­ci jen pat­ří mezi Cageovi oblí­be­né komik­so­vé posta­vy. Ke komik­so­vé podí­va­né má nicmé­ně The Surfer poměr­ně dale­ko. Byť se tu kro­mě Cage (Ghost Rider) obje­vu­je také Julian McMahon, zná­mý také jako Victor von Doom/Doctor Doom z fil­mů Fantastická čtyř­ka (2005) a Fantastická čtyř­ka: Silver Surfer.

The Surfer reži­sé­ra Lorcana Finnegana se dočkal své pre­mi­é­ry v rám­ci Půlnoční sek­ce loň­ské­ho Filmového fes­ti­va­lu v Cannes, ze všech fil­mů s účas­tí Cage z posled­ních let poté vel­mi evo­ku­je zmí­ně­né sní­mek Pig. Především i tím, jak je vývoj udá­los­tí kra­pet nevy­zpy­ta­tel­ný a Finnegan nej­spí­še nejed­no­ho divá­ka pře­kva­pí stej­ně jako před 4 lety Michael Sarnoski. Kdo nicmé­ně čeká pro­stor pro něja­kou tu dáv­ku cage­o­vá­ní, zkla­mán nej­spí­še neo­de­jde. Po vzo­ru těch uzná­va­něj­ších Cageových fil­mů z posled­ních let ovšem pla­tí, že tu Cage záro­veň dostá­vá pro­stor doká­zat, proč se o něm v seri­óz­ních kru­zích pořád čas­to mlu­ví o dob­rém her­ci. Byť jed­no­du­še nevy­zpy­ta­tel­ném. A to jak kari­ér­ním vývo­jem, tak kre­a­ce­mi, kte­ré před­vá­dí na plát­ně.

The Surfer je poměr­ně komor­ní zále­ži­tost situ­o­va­ná na jed­nu aus­tral­skou pláž a její oko­lí. Titulní sur­fař v podá­ní Nicolase Cage tou­ží po vlnách, ces­ta k nim ovšem bude těž­ká, pro­to­že pláž obý­vá tako­vá men­ší sek­ta, kte­rá srší toxic­kou mas­ku­li­ni­tou. Stejně jako zmí­ně­né Pig se ovšem v tom­to ohle­du The Surfer nevy­dá­vá oče­ká­va­nou ces­tou a nepře­mě­ní se v akč­ní reven­ge thriller ALA odvar Johna Wicka.  Scénář Thomase Martina na to jde tak tro­chu jinak a nutí divá­ka, aby o posta­vě Cage pochy­bo­val stej­ně jako o sobě nej­spí­še pochy­bu­je on sám. A přes­ně to se dá brát jako sluš­ný základ pro psy­cho­lo­gic­ký thriller, kte­rá potě­ší nejen svou svě­žes­tí, ale i tím, jak si doká­že hrát s divác­kým napě­tím. Když už se jeden zvrat mož­ná zdá až pří­liš pro­kouk­nu­tel­ný, při­chá­zí  rych­lé vystříz­li­vě­ní, pro­to­že se scé­nář Martina nevy­dá­vá ces­tou, ke kte­ré zdán­li­vě smě­řu­je. A dohro­ma­dy dává záži­tek, kte­rý se vstře­bá­vá doce­la těž­ko, přes­to je v nejed­nom ohle­du uspo­ko­ji­vý.

Postava Cage se sice vra­cí do své milo­va­né oblas­ti z mlá­dí, komu­ni­ta toxic­ky mas­ku­lit­ních sur­fa­řů  je pro něj ovšem novin­kou a Cage se s ní setká­vá stej­ně jako divák. Komunita odmí­tá při­jmout koho­ko­liv, kdo do ní nepat­ří, posta­va Cage přes­to odmí­tá ode­jít. Postupně při­chá­zí o všech­no, včet­ně rozu­mu. Právě poma­lé pro­pa­dá­ní se do šílen­ství dodá­vá Cageovi dosta­tek pro­sto­ru, aby pro­ká­zal, jak je ochot­ný se do role pono­řit a ihned se dá urči­tě říct, že jde o jeden z nej­vý­raz­něj­ších výko­nů v kari­é­ře Cage mini­mál­ně za posled­ní roky. Vyložené cage­o­vá­ní se poté sice neko­ná, fanouš­ci přes­to nepři­jdou o pár těch momen­tů, kte­ré evo­ku­jí staré­ho dob­ré­ho šíle­né­ho  Cage. Minimálně dvě/tři zají­ma­vé scé­ny s kry­sou by se našly. Co přes­ně se s tou kry­sou v těch­to scé­nách děje (a v jakém sta­vu), to ať si rad­ši kaž­dý zjis­tí sám, ty scé­ny jsou totiž nepo­psa­tel­né a musí se jed­no­du­še vidět.

Místo McMahona si poté sice Doctora Dooma v nad­chá­ze­jí­cích dvou Avengers fil­mech zahra­je Robert Downey Jr., McMahon nicmé­ně doka­zu­je, že by při ide­ál­ním vede­ní vlast­ně mohl být ide­ál­ní vol­ba na Doctora Dooma. Místo zele­né tu sice McMahon nosí rudé rou­cho, mix Andrew Tatea a Tanka Evanse z Divokých vln mu ovšem jde. Působí jako cha­risma­tic­ký vůd­ce, kte­rý doká­že být mani­pu­la­tiv­ní, záro­veň se ovšem snad­no věří, že to asi nemá úpl­ně v pořád­ku a toxic­ká mas­ku­li­ni­ta mu vylo­že­ně leze na mozek.  Stejně jako jeho oveč­kám, kte­ré jsou ztě­les­ně­ním vše­ho, co toxic­ká mas­ku­li­ni­ta sym­bo­li­zu­je. Agresivita hra­je prim, chla­pi vlád­nou svě­tu, chla­pi neplá­čou. Chvílemi je vlast­ně doce­la ško­da, že se The Surfer nevy­dá oče­ká­va­nou ces­tou reven­ge thrille­ru, pro­to­že přát těm­to nesym­pa­tic­kým zmet­kům něja­ký kru­tý osud je poměr­ně snad­né.

Na kame­ru Radosława Ładczuka se krás­ně kou­ká i v momen­tech, kdy není nej­pří­jem­něj­ší sle­do­vat to, co se děje na plát­ně. Střih Tonyho Cranstouna je oči­vid­ně vel­mi kre­a­tiv­ní a má nesku­teč­nou vyří­dil­ku, že je až pře­kva­pi­vé, jak šikov­ně pra­cu­je s uvá­dě­ním detai­lů a jen upev­ňu­je atmo­sfé­ru jis­tých momen­tů. Zmínky o surre­a­lis­tic­kém fil­mu nelha­ly, mož­ná prá­vě pro­to zamr­zí, že si ten­to nádech film nepo­ne­chá­vá celou dobu a na kon­ci se vydá­vá až pří­liš oče­ká­va­ným smě­rem, kte­rý těž­ce dodá­vá tu pra­vou satis­fak­ci, mini­mál­ně po tom všem, co film sli­bo­val.

Kdyby se někdo zamýš­lel nad tím, kte­rý film ozna­čit za podob­ný Surfařovi, lec­ko­mu by jis­tě na mysl při­šel Slunovrat Ariho Astera, kdy se ovšem Aster neod­klo­nil od momen­tů, kte­ré k vrcho­lu fil­mu jas­ně smě­řu­jí. Film před­sta­ví finá­le, kte­ré se snad­no nabí­zí a moh­lo by smys­lu­pl­ně fun­go­vat jako teč­ka, jako­by ovšem koho­ko­liv napadlo, že je dob­rý nápad při­jít s dodat­kem v té podo­bě, ve kte­ré dora­zí. Po celou dobu je The Surfer vel­mi fajn podí­va­nou, kte­rá zvlád­ne být ve svých nej­lep­ších chví­lích vylo­že­ně psy­chic­ky nepří­jem­ná a dodat Cage v herec­ké for­mě, kte­ré má poten­ci­ál mno­hým při­po­me­nout, proč se jed­ná o tak spe­ci­fic­ké­ho a oblí­be­né­ho her­ce. Vyvrcholení vlast­ně dojmy nikterak zásad­ně nesrá­ží, v kon­tex­tu smě­řo­vá­ní ovšem přes­to dojmy lehce sha­zu­je. Přesto uspo­ko­ji­vé, jen film, kte­rý se těž­ko dopo­ru­ču­je tře­ba voli­čům Filipa Turka, kte­ří by se moh­li ve fil­mu najít a a těž­ko říct, jak by to dopadlo. Kdo ví, ten ví.

The Surfer je vel­mi fajn podí­va­ná, Nicolas Cage potvr­zu­je, že si v posled­ní době vybí­rá ale­spoň čás­teč­ně svě­ží pro­jek­ty. Za ten jde The Surfer ozna­čit bez pro­blé­mů, pro­to­že jde sku­teč­ně o film, kte­rý se nevy­dá­vá před­ví­da­tel­nou ces­tou a potě­ší mini­mál­ně všech­ny ty, pro kte­ré byl Julian McMahon své­ho času super vol­ba na Doctora Dooma, byť tady zele­nou vymě­nil za čer­ve­nou.  Nicolas Cage poté doka­zu­je, proč je tak spe­ci­fic­kým her­cem a proč bude jed­ním z těch her­ců, u kte­ré­ho bude pří­pad­ný herec­ký důchod urči­tě bolet...

Verdikt: 70%

---