Před shlédnutím snímku jsem slyšel nejeden záporný komentář na tento film, který měl navíc až příliš nápadně připomínat Sex ve městě. Začátek, kdy vidíme několik záběrů na ženské nohy v lodičkách, by pro změnu skvěle zapadl do filmu Ďábel nosí pradu. Nepochybně se dá najít spousta dalších věcí, které Ženy pojí s těmito filmy a nejen s nimi. Přesto první celovečák již šedesátileté Diane English nakonec vystupuje v některých ohledech spíše samostatně.
Nejvýraznější odchylkou od výše zmíněných, tematicky podobných filmů, je nepřítomnost mužských postav, stejně jako tomu bylo ve stejnojmenné předloze George Cukora z roku 1936. Poprvé tak mohou jedinci, jenž náruživě hledají chyby v každém záběru, považovat za hrubku, když se před kameru (nedej bože) připlete nějaký muž. Ale podobně jako nejde žít bez žen, nelze (troufám si říct) žít ani bez mužů a tak i ti mají v příběhu jistou roli. Byť existují pouze ve formě vnějšího hybatele dějem. Jsou často zmiňováni v dialozích, nebo dokonce se ženami telefonují, ale na plátně je zkrátka neuvidíte. Tedy až na jednoho, ale zato toho nejnevinnějšího muže, jakého si jen dokážete představit. A tím je novorozeně.
Nechybí zde samozřejmě vtípky a narážky, které hlavní představitelky pálí do mužských řad. Jako příklad může posloužit rozhovor, ve kterém Edie oznamuje kamarádkám své těhotenství, „Nepřestanu, dokud to nebude muž“. „Copak jich není dost?“ A někdy se strefují i nepřímo, třeba když Sylvia mluví o své zamilovanosti, „Měla jsem znovu ten pocit, jako když jsem si v útulku vybírala štěně.“
Zápletka se točí okolo Mary, jejíž manžel právě prožívá románek s tzv. „parfume bitch.“ Jako první to zjistí její kamarádky Edie, Alex a Sylvia. Tím začíná nekonečné a stokrát obehrané dilema, zda tuto nevěru své nejlepší kamarádce oznámit, či nikoliv. A tento neřešitelný problém se ve filmu odehrává na několika úrovních, „Ty to víš a nic si nám neřekla?“ „Ty víš, že to víme?“ „A ví to tvůj manžel?“ Mimo partnerské problémy a zradu od nejlepší kamarádky příběh rozvíjí také vztah matka – dcera. Tím se vytváří obrovské pole pro moudra a vtěrně poučné poznámky všeho druhu, jež postavy beze zbytku využívají.
Ve třicátých letech měl tento film bez mužů jistě velký ohlas, dnes už to ale neplatí. A tuto nevýhodu oproti předloze, způsobenou zubem času, Diane English ničím nevyrovnává. A právě proto její film zaplouvá do vod průměrnosti. Přesto se však děj obejde bez trapných momentů a myslím že návštěvu kina v tomhle případě přežije i leckterý mužský divák.
Diane English dokazuje, že nikdy není pozdě začít s režírováním celovečerních filmů. A nutno dodat, že mnoho debutantů dopadlo i hůř. Necelé dvě hodiny dlouhý snímek Ženy vás tak naladí na ženskou vlnu, na které se ještě pár okamžiků ponesete. Ale brzo zapomenete. Velice brzo.
Naše hodnocení:
5
Podobné články
Recenze: Doba ledová 3: Úsvit dinosaurů
Recenze: Koralína a svět za tajnými dveřmi
Recenze: Noc v muzeu 2
Recenze: Andělé a démoni
Recenze: Dvojí hra
Recenze: Krvavý Valentýn
Recenze: Pátek třináctého
Recenze: Gran Torino
Recenze: Rychlí a zběsilí
Recenze: JCVD
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
8. November 2008 - 8:41 — Vítězslav Chovanec
Nejnovější komentáře