Smrtelné zlo: Probuzení (Evid Dead Rise) – Recenze – 70 %

Photo © Warner Bros.

Americký horor Smrtelné zlo: Probuzení je novým tema­tic­kým návra­tem ke kul­tov­ní­mu sním­ku Evil Dead, kte­rý nato­čil v roce 1981 reži­sér Sam Raimi, jenž v něm vyprá­věl o par­tě přá­tel, kte­ří si vyje­li na cha­tu v lesích, našli tam sta­rou pro­kle­tou kni­hu a nechtě­ně z ní vyvo­la­li smr­tí­cí zlo. Tentýž námět při­tom oprášil už v minu­lé deká­dě reži­sér Fede Alvarez, jehož sní­mek Lesní duch z roku 2013 se též sna­žil o zno­vuvzkří­še­ní a moder­ni­za­ci Raimiho díla, aniž by se při­tom pokou­šel jak­ko­li ctít jeho psy­che­de­lic­kou, legrač­ně vyši­nu­tou a mani­a­kál­ní poe­ti­ku. Namísto toho se sna­žil se vší seri­óz­nos­tí zapů­so­bit pře­hlíd­kou expli­cit­ních bru­tál­ních krva­vých výje­vů, čímž pádem nena­va­zo­val ani tolik na tra­di­ci komic­kých splat­te­rů z 80. let, jako spíš na moder­něj­ší vlnu extrém­ních horo­rů z počát­ku tisí­ci­le­tí, kte­ré se vyží­va­ly v rea­lis­tic­kém sadis­mu a vyna­lé­za­vé destruk­ci lid­ských těl.

Photo © Warner Bros.

Novinka Smrtelné zlo: Probuzení, kte­rou nato­čil coby svůj dru­hý celo­ve­čer­ní film reži­sér a sce­náris­ta Lee Cronin, je v tom­to smě­ru téměř stej­ná. Svou atmo­sfé­rou i cel­ko­vým vyzně­ním je tím pádem mno­hem podob­něj­ší prá­vě Alvarezovu Lesnímu ducho­vi než Raimiho své­byt­né­mu polo-amatérskému poči­nu, v němž bylo nási­lí spí­še gro­tesk­ní a vtip­ně sty­li­zo­va­né, k čemuž vydat­ně při­spě­ly laci­né prak­tic­ké efek­ty. Ve Smrtelném zlu: Probuzení je nási­lí nao­pak natu­ra­lis­tic­ké, prvotříd­ně tech­nic­ky rea­li­zo­va­né, fyzic­ky nepří­jem­né na pohled a nato­če­né záměr­ně tak, aby divá­ky šoko­va­lo a zne­chu­co­va­lo. V celém fil­mu při­tom není ani špet­ka humo­ru nebo nad­hle­du, mož­ná jen s výjim­kou scé­ny, v níž někdo něko­mu vykous­ne oční bul­vu, kte­rá po vypliv­nu­tí vle­tí do úst pře­kva­pe­né­ho při­hlí­že­jí­cí­ho. Avšak ani ten­to vděč­ný „gag“ vlast­ně není nato­čen tak, aby vyvo­lá­val pri­már­ně komic­ký efekt.

Očekávat tudíž od fil­mu podob­ný záži­tek, jaký ský­ta­la Raimiho původ­ní Evil Dead série (pře­de­vším její sebe-parodický dru­hý a tře­tí díl), je pro­to ve výsled­ku kon­tra­pro­duk­tiv­ní, jeli­kož Lee Cronin se stej­ně jako Fede Alvarez sna­ží o moder­ní váž­ný pří­stup, jenž má uspo­ko­jit pře­de­vším fanouš­ky sou­čas­ných horo­rů, niko­li fanouš­ky Sama Raimiho (kte­rý Smrtelné zlo: Probuzení kopro­du­ko­val). S ori­gi­nál­ním Evil Dead má tak sní­mek spo­leč­ný jen námět o pro­kle­té kni­ze a něko­lik vizu­ál­ních odka­zů (pohyb kame­ry pro­lé­tá­va­jí­cí mezi stro­my, moto­ro­vá pila, bro­kov­ni­ce…), ale tím to v pod­sta­tě kon­čí. Došlo i ke změ­ně loka­ce – na cha­tě v lesích se totiž ode­hrá­vá jen krát­ký pro­log, zatím­co celý zby­tek fil­mu je zasa­zen do pro­stře­dí vel­ko­měs­ta, a to kon­krét­ně do staré­ho byto­vé­ho domu, jemuž se v nad­chá­ze­jí­cích týd­nech blí­ží demo­li­ce.

Právě sem se vydá tři­ce­ti­le­tá hrdin­ka Beth (Lily Sullivan) na návště­vu za svo­jí star­ší sestrou Ellie (Alyssa Sutherland), kte­rá je spo­lu se svý­mi tře­mi dět­mi (ve věku cca osm až pat­náct let) po nedáv­ném odcho­du part­ne­ra jed­nou z posled­ních nájem­ní­ků, kte­ří se ze zašlé a roz­pa­da­jí­cí se budo­vy ješ­tě stá­le nevy­stě­ho­va­li. Po krát­ké expo­zi­ci a nena­dá­lém zemětře­se­ní najde jed­no z dětí v nově vznik­lé prů­r­vě pod pod­zem­ním par­ko­viš­těm tajem­nou kryp­tu a při­ne­se si z ní domů suve­ný­ry – děsi­vě vyhlí­že­jí­cí kni­hu váza­nou v lid­ské kůži a něko­lik gra­mo­fo­no­vých desek, na nichž jaký­si kněz odří­ká­vá tem­né zaklí­nadlo. Netrvá to dlou­ho a s Ellie se začne dít něco vel­mi podiv­né­ho…

To, co pak nasta­ne, je zejmé­na díky pev­ně ucho­pe­né režii a kva­li­tě zpra­co­vá­ní spe­ci­ál­ních efek­tů dost inten­ziv­ní horo­ro­vá jíz­da, jejíž tem­po až do kon­ce prak­tic­ky nepo­le­ví. Film nepra­cu­je nijak zvlášť s napě­tím nebo s atmo­sfé­rou stra­chu a obav z nad­při­ro­ze­né­ho nezná­ma, ale o to víc to dohá­ní zne­po­ko­ji­vý­mi a řád­ně šťav­na­tý­mi scé­na­mi, v nichž není nou­ze o vše­li­ja­ká řezná pora­ně­ní, pene­tra­ce lebek nej­růz­něj­ší­mi ost­rý­mi před­mě­ty nebo poly­ká­ní skle­ně­ných stře­pů a podob­né chu­ťov­ky. Snímek v tom­to smě­ru při­ro­ze­ně gra­du­je, kaž­dým dal­ším krva­vým výje­vem pokaž­dé trumf­ne ten před­cho­zí a ta nej­vět­ší jat­ka si pocho­pi­tel­ně scho­vá­vá na závěr, v němž se pocti­vě utrh­ne ze řetě­zu.

Lee Cronin se naštěs­tí vyva­ro­val chyb, jimiž trpěl Alvarezův Lesní duch, zejmé­na co se týče tupo­sti a nepři­mě­ře­né nai­vi­ty postav. Tu nyní vystří­da­la depre­siv­ní bez­na­děj, s níž se musí hlav­ní hrdin­ka a tro­ji­ce sil­ně trau­ma­ti­zo­va­ných dětí posta­vit nad­při­ro­ze­né­mu abso­lut­ní­mu zlu ve vlast­ním domo­vě, z nějž iro­nic­ky nemo­hou unik­nout (v důsled­ku nejed­né sce­náris­tic­ké ber­lič­ky). Croninovi se daří vytě­žit mno­hé z here­ček i z ponu­ré atmo­sfé­ry staré­ho domu, sem tam pře­kva­pí neotře­lým nápa­dem (viz scé­ny natá­če­né přes dveř­ní kukát­ko) a občas­né díry ve scé­ná­ři nebo nedo­ta­že­né nápa­dy s pro­mr­ha­ným poten­ci­á­lem povět­ši­nou úspěš­ně zacpá­vá mimo­řád­nou dyna­mič­nos­tí a zda­ři­lou řeme­sl­nou strán­kou, k níž se kro­mě pou­ží­vá­ní nezvyk­lých kame­ro­vých úhlů řadí i prá­ce s hud­bou a se zvu­kem.

Fanoušci gore-hororů si tak při­jdou roz­hod­ně na své, neb film Smrtelné zlo: Probuzení je co do úrov­ně krva­vých jatek bru­tál­něj­ší a úder­něj­ší než vět­ši­na sou­čas­né žánro­vé kon­ku­ren­ce. Od prv­ní chví­le chyt­ne a nepus­tí a kon­zis­tent­ně při­tom stup­ňu­je úro­veň fyzic­ké­ho i psy­chic­ké­ho tero­ru, jenž je na divá­ky zpro­střed­ko­va­ně pře­ná­šen z hlav­ních postav. Všechno jeho nási­lí slou­ží pří­bě­hu, tak­že nepů­so­bí samo­ú­čel­ně, a je jed­nou z nedíl­ných slo­žek, díky nimž má film vlast­ní výraz­nou tvář a nepů­so­bí jen jako dal­ší z mno­ha sou­čas­ných horo­rů, ale jako cosi oso­bi­té­ho a výluč­né­ho. Doporučení však pla­tí pou­ze pro ty, kte­ří si věří, že jim z toho v kině nebu­de špat­ně.