10 minuta

Jde o zají­ma­vý námět k úva­ze či chcete-li - úva­hám. Tento krát­ko­me­tráž­ní sní­mek si od nás žádá zhru­ba deset minut živo­ta a mys­lím, že mu je může­me věno­vat.

 

 

Děj fil­mu Ahmeda Imamoviće se ode­hrá­vá v roce 1994 na dvou mís­tech záro­veň - Římě a Sarajevu. Ve Věčném měs­tě sle­du­je­me japon­ské­ho turis­tu, kterak je ital­ským signo­rem (zřej­mě maji­te­lem foto­la­bo­ra­to­ře) ujiš­ťo­ván, že jeho foto­gra­fie doká­že vyvo­lat za pou­hých deset minut. Věčně spě­cha­jí­cí Japonec nako­nec při­ky­vu­je, vychá­zí na uli­ci a snad i s leh­kou dáv­kou zvě­da­vos­ti upí­rá pohled na vel­ké hodi­ny neda­le­ko mís­ta, kde sto­jí. 

Střih.

Náhle se oci­tá­me ve stís­ně­ném bytě. Barvy z pře­de­šlé scé­ny rázem uva­da­jí a našim zra­kům se naský­tá oby­čej­ná scé­na z domác­nos­ti, kde nechy­bí pla­čí­cí dítě a uří­ce­ná mat­ka čeka­jí­cí až „táta při­jde z robo­ty“. Ne, aso­ci­a­ce čes­ké­ho divá­ka s bala­dou K.J.Erbena ten­to­krát nejsou na mís­tě! Matka posí­lá dru­hé dítě, prvo­ro­ze­né­ho, aby šel kou­pit chle­ba a zku­sil obstart něja­kou vodu. Malý kluk napros­to při­ro­ze­ně vyběh­ne ven z pane­lo­vé­ho domu - do vál­kou poni­če­né­ho oko­lí, mezi vál­kou otu­pě­lé lidi (dív­ka ven­čí­cí psa), aby ... Aby za něko­lik oka­mži­ků zažil scé­nu jako v Potomcích lidí jen s tím roz­dí­lem, že ten­to­krát dění na obra­zov­ce půso­bí mno­hem rea­lis­tič­tě­ji.

Řekli bys­te, že deset minut pro čeka­jí­cí­ho turis­tu a malé­ho chlap­ce ve váleč­né zóně budou ply­nout jinak? „Ovšemže!“ odpo­ví­te. „K čemu tako­vá otáz­ka?“ dodá­te. Protože občas je nut­né při­po­mí­nat si někte­ré věci. Abychom neza­po­mně­li -

Podle vše­ho se reži­sér a scé­náris­ta v jed­né oso­bě řídil stej­nou myš­len­kou, a ješ­tě jed­nou upo­zor­nil na děsi­vost ozbro­je­ných kon­flik­tů. Aby posel­ství bylo sro­zu­mi­tel­né, roz­ho­dl se nevy­prá­vět celý pří­běh, nýbrž nastí­nit zce­la kon­krét­ní situ­a­ci tak, aby samot­ný pří­běh začal tepr­ve po skon­če­ní sním­ku, a to v myš­len­kách jeho divá­ků. Protiválečná sna­ha nepři­šla vni­več, neboť film po prá­vu zís­kal oce­ně­ní Nejlepší evrop­ský krát­ký film za rok 2002.

P.S. I když název sta­ví na magic­ké desít­ce, sní­mek trvá asi 9:16 min. a je ke zhléd­nu­tí na www.youtube.com.

 

10 minu­ta

krát­ko­me­tráž­ní

Bosna a Hercegovina

2002

Režie: Ahmed Imamović

---