#1924: Thorgal 19-23: Neviditelná pevnost - 80 %

Thorgal 19-23: Neviditelná pev­nost

Série „Thorgal“ u nás vychá­ze­la tak jak je to stan­dard­ní ve fran­ko­fon­ních zemích - tedy seši­to­vě. On Thorgal původ­ně vychá­zel na pokra­čo­vá­ní v krat­ších úse­cích, ale i u něj se násled­ně ustá­li­lo vydá­vá­ní v seši­tech, kte­ré mají 46 stran. Díly, kte­ré u nás vychá­ze­ly, tak měly vždy podo­bu seši­tu, i když jeho veli­kost je růz­no­ro­dá, stej­ně jako pro­ve­de­ní. Egmont se sna­žil o to, aby kva­li­ta byla dob­rá, tak­že seši­to­vé pro­ve­de­ní neva­di­lo. Jenže jako kdy­by ani na rela­tiv­ně pra­vi­del­né vychá­ze­ní čte­ná­ři moc nesly­še­li a Egmont musel při­kro­čit k zají­ma­vé­mu kro­ku. Místo, aby vydal čís­la 19 až 23 jed­not­li­vě, vydal je ve spo­leč­né sbír­ce, kde jsou všech­ny pěk­ně svá­za­né v pev­ných des­kách. Před kaž­dým dílem je zde ješ­tě něja­ká ta zají­ma­vost, kte­rá se k sérii váže. Kniha „Thorgal 19-23: Neviditelná pev­nost“ obsa­hu­je kon­krét­ně násle­du­jí­cí seši­ty:

• Neviditelná pev­nost (La Forteresse Invisible, 1993)
• Znamení vyhnan­ců (La Marque des Bannis, 1995)
• Ogotajova koru­na (La Couronne d’Ogotaï, 1995)
• Obři (Géants, 1996)
• Klec (La Cage, 1997)

Tohle už je pořád­ná nálož pří­bě­hů a vy si uži­je­te Thorgala sku­teč­ně napl­no. Navíc tohle je pří­běh, kte­rý je uza­vře­ný. A poprav­dě je to dob­ře pro­to­že zrov­na tohle jsou peri­pe­tie, kte­ré osob­ně v pří­bě­zích nemi­lu­ji. Nejen, že je tu ztrá­ta pamě­ti - když už nich jiné­ho má ale­spoň tro­chu hlub­ší, až myto­lo­gic­ký smy­sl - navíc je zde ješ­tě ces­to­vá­ní v čase - a vlast­ně i pro­sto­ru - což mě pros­tě neba­ví. Když se to vez­me kolem a kolem, tak díl „Ogotajova koru­na“ by se klid­ně mohl vyne­chat, jen by bylo potře­ba upra­vit konec před­cho­zí­ho dílu. Dějově jsou zde prv­ky, kte­ré mě tolik neba­vi­ly, při­šlo mi, že už si Jean Van Hamme doce­la vymýš­lí, jako kdy­by už nevě­děl, co by, ale naštěs­tí je tu Grzegorz Rosiński, kte­rý dove­de nakres­lit sku­teč­ně coko­li a v jeho podá­ní vás baví i ty slab­ší čás­ti děje. Docela mě udi­vi­lo, že v jeho podá­ní je parád­ní i prázd­ný panel. A že to má sak­ra pořád­ný efekt, když jste zvyklí na boha­tou mal­bu, navíc vel­mi barev­nou.

Když dočte­te a zavře­te kni­hu „Thorgal 19-23: Neviditelná pev­nost“, mohou se obje­vit něja­ké názna­ky nespo­ko­je­nos­ti z toho, kam pří­běh smě­řo­val, respek­ti­ve kudy vedl, ale musí se uznat, že se to nako­nec dosta­lo tam, kde jste ho chtě­li mít. Teď je otáz­kou, co bude dál. To je oprav­du ote­vře­né a může e dít coko­li. Snad Egmont dosta­ne pro­stor k tomu, aby pokra­čo­val ve vydá­vá­ní, ať už těmi­to sbor­ní­ky, ane­bo zase jed­not­li­vě. Před sebou máme ješ­tě dva tří­díl­né cykly, kte­ré ješ­tě psal Jean Van Hamme, tak­že je roz­hod­ně na co se těšit. A „Thorgal“ dál pokra­ču­je, tak snad se poda­ří, aby pokra­čo­val i u nás. Nakladatelství Egmont ČR pat­ří dík, že se série aktu­ál­ně uja­lo a že se sna­ží dostat dal­ší díly mezi nás. Tímhle sbor­ní­kem se to poved­lo měrou vrcho­va­tou!