Krampus: Táhni k čertu | Krampus [65%]

Už se poma­lu blí­ží čas vánoč­ní a atmo­sfé­ra nej­vět­ších svát­ků v roce již je cítit ve vzdu­chu. Na roz­díl od čes­kých tra­dic rados­ti a poho­dy však i u našich již­ních sou­se­dů exis­tu­je ješ­tě jeden z tro­chu odliš­ných vánoč­ních mýtů. Krampus, jak se pře­zdí­vá čer­tov­ské­mu dopro­vo­du Mikuláše, má za úkol na roz­díl od něj potrestat ty zlo­bi­vé děti. A prá­vě pří­běh novin­ky Krampus: Táhni k čer­tu si tuto vánoč­ní posta­vu bere za inspi­ra­ci a při­ná­ší v čase vánoč­ním poně­kud oje­di­ně­lý horor, kte­rý si cílí postra­šit i v tom­to čase divá­ky v čes­kých a slo­ven­ských kinech. Vyplatí se na něj vyra­zit? 

Krampus: Táhni k čer­tu je pře­kva­pi­vě cel­kem fajn podí­va­ná. A to je výsle­dek, kte­rý jsem upřím­ně váž­ně neče­kal. V rám­ci mož­nos­tí sluš­ný vánoč­ní horor tu totiž už nebyl něja­kou dobu a ani tenhle mate­ri­ál nevy­pa­dal od prv­ních pro­pa­gač­ních mate­ri­á­lů dva­krát slib­ně. Avšak po šesta­de­va­de­sá­ti minu­tách v kině, kte­ré jsem s fil­mem strá­vil musím naznat jedi­né. I přes­to že má film své chy­by, jed­ná se rela­tiv­ně zábav­nou hodin­ku a půl.

A to pře­de­vším díky tomu, že se reži­sé­ru a scé­náris­to­vi Michaelu Doughertymu daří v rám­ci prv­ních dvou tře­tin fil­mu beze­zbyt­ku vyu­ží­vat mra­zi­vě chlad­nou a odta­ži­tou atmo­sfé­ru fil­mu a sta­vět ji do kon­tras­tu s vánoč­ní­mi ste­re­o­ty­py a šab­lo­na­mi kla­sic­kých vánoč­ních sním­ků. Celá tahle idyl­ka, ke kte­ré hra­jí vánoč­ní hudeb­ní kla­si­ky kla­si­ky, však nabí­rá postup­ně čím dál tím více tem­no­ty, až se strh­ne v závě­ru v absurd­ní, vánoč­ně ladě­nou horo­ro­vou řež. Nikdy však neza­jde za rámec něko­li­ka nechut­ných či znač­ně podiv­ných výje­vů. Žádné ige­li­to­vé pyt­lí­ky přes hla­vu nebo hek­to­li­t­ry krve tak neče­kej­te. 

Audiovizuálně vypa­dá sní­mek roz­hod­ně sluš­ně, na to jaký mate­ri­ál pre­zen­tu­je, a celá hra s moti­vy a klišé v tom­to ohle­du nabí­rá pozi­tiv­ní body. Hudebně pak nemám s fil­mem pro­blém už vůbec, jen zkrát­ka neče­kej­te nic nad rámec spo­třeb­ní zába­vy. A to je vlast­ně to, co se dá o celém tomhle pro­jek­tu vlast­ně říci, ať už se jed­ná o pozi­ti­va nebo nega­ti­va. Krampus: Táhni k čer­tu je zkrát­ka prvotříd­ně prů­měr­ný kon­zum­ní pro­dukt, kte­ré­ho kon­zu­ma­ce v čase vánoč­ním je pře­kva­pi­vě stra­vi­tel­ná a mís­ty i doce­la zábav­ná. Když nebu­de­te moc pře­mýš­let nad tím, co se vlast­ně na plát­ně děje a chce­te si vyra­zit na něco, s téma­ti­kou blí­ží­cích se svát­ků, pak prá­vě tenhle leh­ký horor je mož­ná to pra­vé pro vás. V ničem pře­vrat­né to není, avšak v rám­ci pře­dem vyzna­če­né­ho cíle tato do znač­né míry ori­gi­nál­ní zába­va v kinech poba­ví. Takže vlast­ně proč ne.