Co je Přání k mání za žánr? Pohádka? Komedie?
Přání k mání je vykročení směrem k filmům našeho dětství. Je to vánoční rodinná komedie s magickými prvky. Také je to dobrodružný příběh plný kouzel. Také je to film o lásce. Té první dětské lásce, lásce dospělých, lásce mezi rodiči a dětmi. A pro mě je to splněné přání.
Popište mi prosím stručně, o čem film je.
Přání k mání má několik aspektů. Jeden z nich je příběh o klukovi, který zjistí, že je schopen neuvěřitelných věcí. Když se opravdu snaží a je odvážný, mnoho dosáhne. Další aspekt – láska buď je anebo není a kouzlo s tím nic nezmůže. Láska tu ale není jen v jedné podobě, ve filmu nejde jen o lásku romantickou mezi Albertem a Johanou, ale i krizi manželské lásky a o lásku rodičovskou. A hlavně je film o tom, čeho jsme schopni dosáhnout, když uvěříme sami sobě.
Co bylo na filmu Přání k mání nejtěžší?
Všechno. A zároveň to byla čistá radost. Každé ráno jsme se na sebe s kameramanem smáli, na každý natáčecí den jsem se strašně těšil. Zároveň jsem si byl pořád vědom toho, že točíme velmi náročný film a myslím, že když máte zodpovědnost za tak velký rozpočet, přemýšlíte, jestli by ty peníze nebyly užitečné někde jinde, jestli s nimi neplýtváte.
A k čemu jste při takových úvahách došel?
Věřím svým instinktům. Věřím, že jsme natočili skvělý film, který budou mít lidi rádi, na který se rádi podívají znovu a znovu. Věřím, že se to vyplatilo. A zároveň mi trochu pomáhá, že si velká čísla nedokážu moc představit, jsem dyskalkulik J.
Jaké potíže jste během natáčení filmu museli řešit?
Byli jsme na natáčení dobře připravení a byli jsme ochotni snášet mnohé, takže, i když nás potkalo snad všechno, co nás potkat mohlo mimo vyložených tragédií, zvládli jsme to; i když za cenu šílených rozhodnutí, změn v programu a prodloužení celého natáčení.
Co je tedy to všechno, co Vás potkalo?
Zima, horko, sníh (když sněžit nemělo), bláto, vítr, déšť, mrazy, nemocné děti, slunce, jaro (když měla být zima) a spousta dalších obtíží. Těžké to měla produkce, velmi obdivuji vedoucí produkce Ivana Jaroshy, která dokázala vítězit v souboji s nepřízní počasí a několikrát měnit složitý natáčecí program, abychom mohli pokračovat dál. Těžké to bylo i pro herce. Například při natáčení u Baronů doma, kdy jsme 3 noci točili v obrovské hale, která se nedala vytopit, začalo mrznout. Byly to nejstudenější dny a noci za několik posledních let a, i když jsme pouštěli do prostoru teplý vzduch z obrovské roury, vytopit se to nedalo. Hercům stoupala pára od pusy, což nakonec ve filmu vypadá výborně, přežít to ale bylo obtížné.
Všichni vzpomínají na natáčení v hotelu Imperial. Musel to být opravdu zážitek. Jaké ještě jiné zajímavé lokace jste měli?
Hotel Imperiál byl bezesporu nezapomenutelný. Díky skvělé práci naší produkce se podařilo zajistit natáčení v době provozní přestávky a my tam tedy mohli nejen točit, ale i bydlet. Hotel je obrovský a nejen hotel, ale i přilehlý park má magickou atmosféru. Výzdoba parku byla ovšem velmi náročná, bylo nutné přivézt a upevnit vánoční strom, oplést stromky lampičkami, celé to trvalo asi čtyři dny. Výsledek ovšem stojí za to.
V Karlových Varech jsme natáčeli ještě v Národním domě, v ulicích a v Praze pak na Vltavě, kde byla ukotvena loď a u ní obrovské ruské kolo.
S lodí to nebylo jednoduché. Hledali jsme loď, která by vyhovovala našemu záměru a která by byla opravdu krásná, a když jsme ji konečně našli, zjistili jsme, že majitel lodi je v Indii a modlili se, aby nezamrzla Vltava, než se vrátí a loď bude moci vyplout.
A ruské kolo? Na natáčení na ruském kole s nadšením vzpomínají všechny děti, které ve filmu hrály.
Ve scénáři byla jedna scéna, které jsem se opravdu bál. A to scéna na ruském kole. Ve filmu trvá 2 – 3 minuty, natáčeli jsme ji tři dny a já si ve slabších chvilkách vyčítal, že jsme ji ze scénáře nevyndali. Je to technicky i technologicky náročná scéna. Na ruském kole mají schůzku Albert s Johanou, ruské kolo se zasekne a uvolní se šrouby jejich kabinky. Děti jistil jeřáb, byly opravdu šikovné a odvážné, scénu jsme pečlivě nacvičovali, posunulo nás to celé dál a ve filmu je tato scéna důležitá, přesto jsem si velmi oddechl, když jsme tuto část dotočili.
Děti také vzpomínaly na scénu, kdy se opíjí na večírku u Bosáků. Nebude tahle scéna ve filmu problematická?
Vím, že jde o kontroverzní téma. Chvíli jsme přemýšleli, jestli je korektní ji tam dávat a pak jsme si řekli, že ano. Přílišná korektnost je cesta do pekla. Děti nejsou jen vzorné, zlobí, dělají hlouposti. Když jsme tuto část na zkoušku pouštěli, děti se bavily a dospělí byli pohoršeni. A to je dobře.
Film není prostředkem ke vzdělávání, film má bavit. Co se má dělat a co nedělat, řeknou rodiče. Bez zlobivých dětí by to nebylo ono. To má Mach přestat jezdit po zábradlí? To se přece taky nedělá. Ve filmu Přání k mání neříkáme, že děti mají pít alkohol, říkáme, že zlobí, a když se pokoušejí napodobit dospělé, tak to může vypadat i takhle.
Film Přání k mání je o kouzlech a kouzlení. Jak se ve filmu čaruje? A co pro Vás bylo kouzelné?
Kouzelných věcí je filmu mnoho a kouzla tam jsou opravdu všude. Na jednu stranu kouzelné město Karlovy Vary, kouzelnické triky Albertových rodičů a kouzlo splněného přání.
Ke Karlovým Varům mě pojí i mé osobní okouzlení, jsem z Chebu a ve Varech jsem studoval na Střední pedagogické škole. Vzdal jsem alespoň trochu hold své škole, kdy jsem do filmu zapojil Karlovarský dívčí sbor právě z této školy.
Čarování Albertových rodičů bylo náročné především v tom, že se Jitka Čvančarová i Martin Myšička učili kouzlit. Chtěli jsme, aby to vypadalo přirozeně. Vím, že to pro ně nebylo lehké a protože jsem chtěl, aby to opravdu bylo kouzlo, muselo se to podařit napoprvé. Byl to velký adrenalinový zážitek pro všechny.
A co pro mě bylo kouzelné? Celé natáčení. Zapojení všech lidí. To, jak všechno skvěle fungovalo. Měl jsem poprvé v životě pocit, že se všichni snaží naplnit moje prosby a nároky. To bylo opravdové kouzlo.
Části seriálu: Přání k mání
- Přání k mání - JAK VZNIKAL FILM A JEHO KOUZELNÝ SVĚT
- Přání k mání - PÁR ZAJÍMAVOSTÍ A ČÍSEL
- Přání k mání - ROZHOVOR S REŽISÉREM VÍTEM KARASEM
- MARTIN MYŠIČKA (kouzelník, táta hlavního hrdiny Alberta)
- FILIP ANTONIO (Albert, hlavní hrdina filmu. Ten, která má přání k mání)
- MICHAELA PECHÁČKOVÁ (Johana. Ta, kterou miluje Albert, ta, která si říká Žoán)
- JAN MARŠÁL (Bosák junior. Hejsek. Ten, který chce přání pro sebe)
- VÍTĚZSLAV JANDÁK (Bosák. Místní boss, hoteliér, milionář, politik. Snad i budoucí prezident)
- MIROSLAV ADAMEC (SCÉNÁŘ)
- STANISLAVA ŠLOSSEROVÁ (KOSTÝMNÍ VÝTVARNICE)
- ONDŘEJ LIPENSKÝ (FILMOVÝ ARCHITEKT)
- MAREK PILIP (VFX supervizor)
Nejnovější komentáře