#1937: Persepolis 2 - 90 %

Není se moc čemu divit, že "Persepolis" byl u nás ve druhém vydání spojen do jedné knihy, i když původně česky vyšel jako knihy dvě. "Persepolis" ale nejlépe funguje právě jako jedna kniha, protože je zde všechno na jednom místě a na čtenáře to má pak celkově lepší efekt. I když se musí nechat, že první kniha měla rozhodně velmi dobré zakončení ale nejinak je tomu i v případě knihy druhé, kdy vás Marjane zase jednou dokáže pořádně dojmout, a to vlastně jen tím, že že mluví o životě, o pravdách, které jsou tak jednoduché a dané, že na ně někdy zapomínáme. Ale o tom je celý komiks "Persepolis". O pravdách, které jsou jednoduché, o lidském životě, který by mohl být obyčejný. Jenže není, protože Marjane vyrůstala v Íránu.

Jenže tentokrát se s Marjane nesetkáváme v Íránu, kde se narodila a vyrůstala, tentokrát se s ní setkáváme v Rakousku, kam byla na studia svými rodiči poslána. Jak se ukazuje, pro Íránku, která je ještě příliš mladá na to, aby byla sama, není jednoduché se na Evropu aklimatizovat, a pokud ano, většinou je to cestou, která není vyloženě pozitivní. A tak sledujeme, jak Marjane přičuchne nejen k prokrastinaci, ale třeba i k agresi a drogám. Ale to, jak Marjane všechno podává, to je nesmírně přirozené, nesmírně lidské jako kdyby zde byl jistý odstup, i když je to o jejím životě. Tohle se vám na "Persepolis 2" bude líbit, protože komiks je mnohem kritičtější k autorce samotné, než mohl být první díl, kde byla ještě dítětem. Teď už je ženou.

"Persepolis 2" nadchne právě tím, jak je osobní a jak je přitom upřímný. Marjane zde mluví o velmi osobních věcech, nebojí se ani toho, že bude ve špatném světle, protože by tím kazila autentičnost vyprávěného příběhu. A tak nám prostě sděluje pravdu, anebo nám události sděluje tak, že jsme ochotni přijmout, že je to pravda. Nikdy samozřejmě není jisté, kde končí pravda a kde začíná autorský příspěvek, ale tady to prostě nevadí. "Persepolis 2" je tak dobře a tak kriticky napsán a nakreslen, že se nutně nebudete pídit po tom, co si autorka o sobě vymyslela a co nikoli. Jako kdyby si skutečně mnoho nevymýšlela. A tímhle strhne čtenáře na svou stranu, i když se rozhodně vždy nechová jako vzorná a dokonalá postava. O to je lidštější a skutečnější.

"Persepolis 2" je prostě knihou, kterou musíte číst s prvním dílem, ale především je to kniha, která vytváří nejen skvělý obrázek o jednom člověku, tedy o Marjane Satrapi, ale také o době a místě, a to nejen o Íránu. Velmi se mi zamlouvá, jak se Marjane dokáže kriticky podívat na všechno, včetně sebe. Nikoli tolik na svou rodinu, i když ani tu úplně nešetří, ale je vidět, jak rodinu uctívá, ta je pro ni moc důležitá a jsou to právě okamžiky s rodinou, které jsou nejemotivnější. Je smutné, jaký obrázek o muslimech/Arabech celkově máme, protože to prostě nejsou všechno fanatici, naopak někteří se dovedou na svět dívat v reálných odstínech a mnohdy ve skutečnějších barvách než my, kteří vlastně Blízký Východ neznáme.