#20 - Putovala jsem se Zombií (1943)

V názvu se vysky­tu­je zom­bie a v pří­bě­hu také, ale ješ­tě nám chy­bí ten posled­ní krok, abychom zom­bie chá­pa­li jako mon­strum, kte­ré se sna­ží sežrat lid­ský mozek. Film o voo­doo a o závis­los­tech, o ovlá­da­ných a ovlá­da­jí­cích.

Putovala jsem se Zombií

I Walked with a Zombie

USA, 1943, 69 minut

Režie:Jacques Tourneur

Scénář: Curt Siodmak a Ardel Wray na zákla­dě pří­bě­hu Inez Wallace a kni­hy Jana Eyrová od Charlotte Brontë

Hrají:

James Ellison (Wesley Rand)

Frances Dee (Betsy Connell)

Tom Conway (Paul Holland)

Edith Barrett (Mrs. Rand)

Kalné vody 40. let s tím­to fil­mem poma­lu zůsta­nou za námi. Peníze a čas byly za vál­ky i bez­pro­střed­ně po ní smě­řo­vá­ny na jiné, důle­ži­těj­ší věci. Se 40. lety se lou­čí­me poměr­ně rych­le a může­me s kli­dem říci, že krá­lem „horo­ru“ se v tom­to obdo­bí stal Jacques Tourneur. Teď mož­ná na vysvět­le­nou, proč horo­ru v uvo­zov­kách. V této době v pod­sta­tě nee­xis­tu­jí sku­teč­ně hod­not­né fil­my, kte­ré by bylo mož­né cha­rak­te­ri­zo­vat pou­ze jako horo­ro­vé. A Tourneurova tvor­ba roz­hod­ně není pou­ze o horo­ru, a to i přes­to, že pou­ží­vá jed­no­znač­ně horo­ro­vé námě­ty – pře­mě­na ženy v krve­lač­nou šel­mu ane­bo v tom­to pří­pa­dě zom­bie.

Již v Kočičích lidech se uká­za­lo, že Tourneur se hod­ně zají­má o psy­chi­ku a o pohnut­ky lidí. V prv­ním fil­mu to byly strach a také žár­li­vost. V pří­pad­ně Putování se zom­bie je to... no vlast­ně také strach, ale stej­ně tak touha/potřeba ovlá­dat. Paul Holland se na kon­ci svě­řu­je, že chtěl Betsy ublí­žit, chtěl nad ní mít moc, stej­ně jako ona nad ním. Tím, že pro něj chtě­la udě­lat něco nebez­peč­né­ho, chtě­la uká­zat na to, že ho milu­je a vyvo­lat v Hollandovi stej­né city. Paní Randová je oso­bou, kte­rá ovlá­dá všech­ny, i když pou­ze urči­tým kon­krét­ním způ­so­bem, a nako­nec je zde šaman, kte­rý prak­ti­ku­je voo­doo a je nej­ná­zor­něj­ším, i když niko­li nej­bi­zar­něj­ším „lout­ká­řem“ v celém fil­mu. A abych neza­po­mněl, Wesleyho doce­la dost sil­ně ovlá­dá alko­hol.

Na rovi­nu řek­nu, že na tenhle film, pokud tak někdy příš­tě uči­ním, již nesmím kou­kat una­ve­ný. V prv­ní polo­vi­ně mě pros­tě nudil. Příběh se poma­lu roz­jíž­dí, sezna­mu­je­me se s posta­va­mi a zjiš­ťu­je­me, že pod povr­chem něco nepěk­ně hni­je. Důsledkem hni­tí, kte­rý je na prv­ní pohled patr­ný, je Jessica, Paulova žena, kte­rá pře­bý­vá v podiv­ném sta­vu a kvů­li kte­ré při­jíž­dí prá­vě Betsy, hlav­ní posta­va a ošet­řo­va­tel­ka v jed­né oso­bě. Mám tak tro­chu pocit, že Tourneur byl vysa­zen na ženy, a to ke vše­mu na ženy nea­me­ric­ké – Betsy je z Kanady.

Ač se film roz­jíž­dí poma­lu, závěr je sku­teč­ně dechbe­rou­cí. Za zvu­ků domo­ro­dých bub­nů a sku­teč­ně šíle­né­ho ryt­mu se závrat­ným tem­pem dostá­vá­me do finá­le, kte­ré je pře­kva­pi­vě fatál­ní, stej­ně jako sym­bo­lic­ké – podob­ně jako v Cat People. Vyznění nemu­sí být úpl­ně jas­né. Ale pros­tě nemo­hu nezmí­nit, jak skvě­le jsou pro­ve­de­ny jed­not­li­vé stři­hy, pře­de­vším když chce Jessica (zom­bie) opus­tit dům, a to na šama­no­vo volá­ní. Šamanovo tahá­ní za nevi­di­tel­ný pro­vaz, kte­rým k sobě Jessicu táh­ne, je sku­teč­ně geni­ál­ní a ani omy­lem nevy­zní­vá směš­ně. Právě nao­pak. Jedná se o jed­nu z nejdě­si­věj­ších scén. Hlavně, když Wesley z fon­tá­ny vytr­há­vá šíp, stej­ně jako šaman bere do ruky jehlu a tan­cu­je kolem panen­ky, kte­rá nemů­že být nikým jiným, než prá­vě ovlá­da­nou Jessicou. Prostřihy gra­du­jí, až pocho­pí­me, co se sku­teč­ně sta­ne. Nevidíme Wesleyho, jak pro­bo­dá­vá zom­bie Jessicu, ale šama­na, jak pro­bo­dá­vá panen­ku. Scéna úchvat­ná a musím říct, že zde se jed­ná o napros­té pocho­pe­ní toho, že horor nemu­sí být o vodo­trys­cích krve, ani o vyhřez­lých vnitř­nos­tech. Někdy sta­čí jen nazna­čit.

Tourneur si nasa­dil pomy­sl­nou korun­ku a ve 40. letech zůstal nepře­ko­nán. A mys­lím, že je k tomu stá­le důvod. Svými fil­my uká­zal, že na horo­ro­vou téma­ti­ku je mož­né nahlí­žet jinak, niko­li pou­ze jed­no­du­chým pří­bě­hem a mon­strem, kte­ré se v něm vysky­tu­je. I když i v jeho fil­mech jsou mon­stra, nikdy zde nehra­jí prim, slou­ží pře­de­vším k dokres­lo­vá­ní pří­bě­hu, atmo­sfé­ry a cel­ko­vé vyzně­ní sním­ku.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Rozhodně plu­so­vé body za skvě­lé scé­ny s domo­rod­ci, stej­ně tak je úžas­ná scé­na se zom­bie mužem, kde je jed­no­du­še a jed­no­znač­ně patr­né, jak může být člo­věk ovlá­dán. Skvěle pro­pra­co­va­ný pří­běh a pře­de­vším pak jed­not­li­vé posta­vy, jejich pohnut­ky a cíle.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Pro mě film opět balan­cu­je na okra­ji horo­ru a psy­cho­lo­gic­ké­ho dra­ma­tu. Přiznám se, že se musím zamýš­let nad tím, co vlast­ně horor je a jak by se měl defi­no­vat. Zůstanu jen u toho, že to je nato­lik širo­ký žánr, že není jed­no­du­ché pou­ká­zat jen na to, že horor musí mít ty a ty cha­rak­te­ris­ti­ky.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 29.7.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---