#31 - Karneval duší (1962)

„Karneval duší“ je tro­chu jiným čer­no­bí­lým horo­rem, což je dáno doku­men­tár­ní­mi prv­ky. Přesto - ane­bo prá­vě pro­to - se sní­mek nesma­za­tel­ně zapsal do his­to­rie svě­to­vé­ho horo­ru.

Karneval duší

Carnival of Souls

USA, 1962, 84 minut

Režie: Herk Harvey

Scénář: John Clifford

Hrají:

Candace Hillogoss (Mary Henry)

Frances Feist (Paní Thomasová)

Sidney Berger (John Linden)

Herk Harvey (Přízrak)

Další čer­no­bí­lý kou­sek, kte­rý je zapa­ma­to­va­tel­ný díky mno­ha sku­teč­nos­tem. První je nasna­dě v podá­ní samot­né­ho reži­sé­ra. Herk Harvey není mužem, kte­rý by se prá­vě živil tím, že natá­čí celo­ve­čer­ní fil­my. To vůbec ne. Herk Harvey byl reži­sé­rem, kte­rý se zají­mal pře­de­vším o krát­ký film a také o film doku­men­tár­ní. A prá­vě dru­há sku­teč­nost je na fil­mu patr­ná. V někte­rých fázích má „Karneval duší“ doku­men­tár­ní vze­zře­ní, nej­ví­ce to zapů­so­bí ve chví­li, kdy Mary začne ve svém novém půso­biš­ti hrát na var­ha­ny a farář a uklí­zeč­ka jsou z toho div živi. Jejich pohle­dy, kte­ré se upí­ra­jí ke kame­ře, jako by k bohu, jsou pohle­dy, kte­ré se v kla­sic­kém fil­mu vět­ši­nou neob­je­vu­jí. Na doku­men­tár­nos­ti při­dá­vá i fakt, že film se natá­čel ve sku­teč­ných reá­li­ích, a to ven­kov­ních i vnitř­ních. A nut­no říci, že tohle také neby­lo – a mnoh­dy stá­le není – úpl­ně obvyk­lé.

Film začí­ná poměr­ně nevin­ně. Dvě auta – jed­no obsa­ze­né pou­ze žen­skou posád­kou, dru­hé muž­skou – si dáva­jí závod. Ale když se dosta­nou na most, auto se žena­mi se zří­tí do řeky. Po auto­mo­bi­lu se pát­rá, ale nemo­hou ho najít, když tu se náh­le zni­če­ho­nic obje­ví Mary Henry, kte­rá vystu­pu­je z řeky, i když jis­tě otře­se­ná, přes­to živá a zdra­vá. Nikdo neví, jak pře­ži­la, nikdo neví, co je se zbyt­kem osád­ky. V té chví­li dochá­zí ke stři­hu a my žije­me Maryin život.

Získala prá­ci mimo měs­to, kde stu­do­va­la hru na var­ha­ny. Už zde zjiš­ťu­je­me, že Mary je zvlášt­ní dív­kou. Jako kdy­by jí na ničem nezá­le­že­lo. Protlouká se živo­tem, ale v pod­sta­tě nic v ní nevzbu­zu­je vět­ší city, dokon­ce i prá­ce v kos­te­le, kdy hra­je na var­ha­ny, je pro ni pou­ze zaměst­ná­ní, nic víc. Místo, kte­ré potře­bu­je, aby moh­la pla­tit za byt. Je uby­to­va­ná v pen­zi­o­nu paní Thomasové, kde je pou­ze ona a ješ­tě jeden nájem­ník, John Linden, kte­rý se ji sna­ží nepo­kry­tě balit. Ona v jed­nu chví­li dává naje­vo, že jí obtě­žu­je, avšak ve chví­li dru­hé, jako kdy­by o něj sku­teč­ně jevi­la zájem. Jenže pří­běh se neto­čí kolem jejich toká­ní, ale kolem toho, že kolem Mary se uta­hu­je smyč­ka podiv­na, stej­ně jako kolem divá­ka. Mary začí­ná vidět duchy. Podivně ble­dé­ho muže, ale i dal­ší oso­by, kte­ré nikdo jiný nevi­dí. Film jede dále a my se dostá­vá­me ke scé­ně, kte­rá je sku­teč­ně geni­ál­ní.

Mary jde naku­po­vat něja­ké oble­če­ní. Vrací se do kabin­ky, aby se pře­vlék­la, když tu se sta­ne cosi div­né­ho. Jako kdy­by tam s ní někdo byl. Obraz se náh­le roze­chvě­je, sko­ro jako když se dívá­me na asfalt v těch nej­vět­ších ved­rech, kdy se nad ním tete­lí vzduch. Co se děje poté, je sku­teč­ně jako z nej­lep­ší­ho psy­cho­lo­gic­ké­ho horo­ru. V dneš­ní době to není nic pře­vrat­né­ho, ale pokud si uvě­do­mí­me, že ten­to film je v pod­sta­tě tím prv­ním, kte­rý podob­né scé­ny při­ne­sl a také při­ne­sl „doku­men­tár­no“ do horo­ru, musí­me mu slo­žit holt a podě­ko­vat mu, pro­to­že prá­vě v tom­to fil­mu se poz­dě­ji inspi­ro­val George A. Romero, když natá­čel snad nej­lep­ší zom­bie horor Noc oživlých mrt­vol. A podob­ně jako Romero, ani Harvey zde nepra­co­val s pro­fe­si­o­nál­ní­mi her­ci, ale spí­še ama­té­ry, aby zacho­val syro­vost celé­ho fil­mu.

Film je sku­teč­ně kar­ne­va­lem duší a jeho vizu­ál­ní strán­ka je, nechci říkat pří­mo úžas­ná, ale roz­hod­ně zají­ma­vá a pře­lo­mo­vá. Ono je to dáno i doda­teč­ným dozvu­če­ním fil­mu, kdy v někte­rých scé­nách je patr­né, že hlas byl při­dán poz­dě­ji, což jen dokres­lu­je ticho, kte­ré je vel­mi tíži­vé a nád­her­ně dopl­ňu­je skvě­lý hudeb­ní a zvu­ko­vý pod­klad.

„Karneval duší“ je dal­ší skvě­lou ukáz­kou toho, že za málo peněz jde dělat sku­teč­ně hod­ně muzi­ky a že je mož­né nato­čit horo­ro­vý film, aniž by tek­la krev. Ono sta­čí jen pár mrtvých.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film je na svou dobu pře­lo­mo­vý, roz­hod­ně si zaslou­ží, aby byl nadá­le pro­mí­tán a neu­pa­dl v zapo­mně­ní. I když se na prv­ní pohled může jed­nat o sní­mek pochyb­né kva­li­ty, jeho pří­nos i jeho vyzně­ní je sku­teč­ně „jedi­neč­né“.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Výše jsem uve­dl jedi­neč­né v uvo­zov­kách, což je dáno tím, že v sou­čas­né době jedi­neč­nost fil­mu už není tako­vá, jako v době jeho vzni­ku. Nejvíce patr­né je to pře­de­vším na poin­tě fil­mu, kte­rá už byla toli­krát zopa­ko­vá­na, že sou­čas­né­ho divá­ka již tolik neu­chvá­tí.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 14.10.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---