Mary Elizabeth Spacek („Sissy“ je přezdívka, kterou jí dali její bratři, když vyrůstala) si na konkurz do filmu „Carrie“ (1976) vzala šaty, které ji matka donutila nosit na večírek, když chodila do sedmé třídy.
Všeobecně se mělo za to, že Spaceková je pro titulní roli příliš hezká, protože postava v knize je popisována jako podsaditá, mourovatá a pokrytá pupínky, přičemž Spaceková je vysoká, štíhlá zrzka s čistou pletí. Postava pak byla mírně přepsána s tím, že by byla hezká, kdyby se snažila trochu upravit.
Aby se stala Carrie, Sissy Spacek se záměrně vyhýbala komunikaci s ostatními herci na place i mimo něj (zůstávala ve svém přívěsu nebo se schovávala v rohu či za kulisami), vyzdobila si šatnu těžkou náboženskou ikonografií a studovala ilustrovanou Bibli Gustava Dorého. Studovala „řeč těla lidí kamenovaných za své hříchy“ a každou scénu začínala nebo končila v jedné z těchto poloh. Také předtím, než k tomu došlo, varovala ostatní herce, že ačkoli je má ráda, bude se jim vyhýbat, aby mohla zůstat v roli. Řekla jim, že si spolu užijí spoustu legrace, až film skončí.
Spacek se zeptala režiséra Briana De Palmy, jak chce, aby reagovala, když si Carrie na začátku filmu poprvé uvědomí, že krvácí ve sprchách, a De Palma jí řekl: „Je to, jako by tě srazil náklaďák.“ Spacek si promluvila se svým manželem Jackem Fiskem (kterého jako dítě přejelo auto, když stál na ulici a díval se na vánoční osvětlení, které postavil soused) a jeho popis tohoto zážitku použila jako základ pro tuto scénu. Spaceková natáčela scénu ve sprše v šatně bez ostatních hereček na place; mnoho dívek později přítomných v šatně původně váhalo, zda se ve filmu objeví nahé, ale poté, co jim De Palma ukázal nahé záběry Spacekové, získaly větší důvěru.
Zdroj: IMDb
Všechno nejlepší, Sissy Spacek!
