Akta XChci uvěřit

(zatím nehodnoceno)

Loading...

A málem jsme to Chrisu Carterovi, duchov­ní­mu otci seri­á­lu a reži­sé­ro­vi fil­mu, sku­teč­ně uvě­ři­li. Sliboval nám důstoj­ný come­back feno­mé­nu kla­sic­kých Akt X. Hladovějící fanouš­ky hod­lal nakr­mit dal­ším roz­ví­je­ním cha­rak­te­rů titul­ních postav, divá­ka v seri­á­lo­vé myto­lo­gii nezna­lé­ho zase uspo­ko­jit napí­na­vým horo­ro­vým thrille­rem...
Takřka nic z toho ale film Akta X: Chci uvě­řit nena­bí­zí. Po toli­ka oče­ká­vá­ních a slí­be­ných sce­náris­tic­kých pro­s­to­cvi­cích (kte­ré by od tvůr­ce tak kva­lit­ní­ho seri­á­lu měly být samo­zřej­mos­tí) jde Carter do boje prak­tic­ky jen se dvě­ma pilí­ři, na kte­rých by even­tu­ál­ně mohl něco sta­vět: před­sta­ve­ní titul­ní dvo­ji­ce, a už po vzo­ru seri­á­lu kla­sic­ky napí­na­vé vyvr­cho­le­ní.

Po šes­ti letech od kon­ce seri­á­lu se jeho tvůr­ci poda­ři­lo se svý­mi dít­ky zno­vu vyru­ko­vat s peč­li­vou trpě­li­vos­tí a balan­cem. Vrásčitými tvá­ře­mi býva­lých agen­tů FBI na nás neú­to­čí naráz, ale přes hned něko­lik nekon­krét­ních zábě­rů se k nim pro­pra­co­vá­vá tak, aby se skal­ní fanouš­ci dosta­li do dosta­teč­né extá­ze (násle­du­jí­cí scé­ny typu „tuž­ky na stro­pě“ odka­zu­jí­cí na seri­ál se pak nesou ve stej­ném duchu) a ostat­ní divá­ci pocho­pi­li, že s touhle dvoj­kou to asi nebu­de jen tak. Ve finá­le se nao­pak vra­cí k dob­ře osvěd­če­ným zása­dám, a jak atmo­sfé­rou, tak urči­tou bizar­nos­tí se z celé­ho fil­mu prá­vě jeho závěr asi nej­víc při­bli­žu­je hlav­ní myš­len­ce seri­á­lu.
Problém je ale v tom, že pří­běh mezi těmi­to dvě­ma záchyt­ný­mi body (tedy asi tři čtvr­ti­ny celé­ho fil­mu), je abso­lut­ní, ryzí, nefal­šo­va­ná a sto­pro­cent­ní vata, a to z toho nešťast­né­ho důvo­du, že v tako­vých­to čás­tech fil­mu hra­je prim hlav­ní záplet­ka. Ta by totiž sama o sobě vyda­la na jed­nu těž­ce prů­měr­nou epi­zo­du, kte­rou se ale Carter do poža­do­va­ných sta minut sna­ží vycpat mono­lo­gy a dia­lo­gy hlav­ních hrdi­nů.

Mulder tu se Scullyovou řeší otáz­ky víry a důvě­ry nejen k věcem kolem nich, ale hlav­ně k sobě navzá­jem. Pro aktiv­ní­ho a vše si pra­vi­del­ně reka­pi­tu­lu­jí­cí­ho fanouš­ka to může být bal­zám na duši, pro ty, kte­rým už jed­not­li­vé vzta­hy a spo­ji­tos­ti ze seri­á­lu v krvi poma­lu chlad­nou už to jsou jen mno­ho­krát opa­ko­va­ná moud­ra, nese­čtě­lý divák se však záko­ni­tě musí unu­dit k smr­ti. Takový pozo­ro­va­tel je tak po vět­ši­nu fil­mu v pas­ti. Zápletka s vnitř­ním bojem Scullyové nad záchra­nou nevy­lé­či­tel­né­ho dítě­te, mimo­cho­dem totál­ně odbo­ču­jí­cí a takřka nijak nesou­vi­se­jí­cí s hlav­ní dějo­vou linií, ho nemů­že abso­lut­ně ničím oslo­vit, a ved­le Muldera, Scullyové a jed­no­ho „hos­ta na konec“ se v pří­bě­hu navíc obje­vu­jí pou­ze tři (!) nějak důle­ži­těj­ší posta­vy, ješ­tě ke vše­mu plo­ché jako prk­no a ved­le všu­dypří­tom­né dvo­ji­ce tak daný divák nemá tu nejmen­ší šan­ci se k něko­mu z nich při­blí­žit.
V seri­á­lu byli Mulder a Scullyová jis­tým způ­so­bem jako dvě děti na pís­ku pře­ta­hu­jí­cí se o jed­nu lopa­tič­ku, zde je ale Carter nechal dospět a asi ve tře­ti­ně fil­mu tak dvo­ji­ci dochá­zí záso­ba kla­sic­kých bon­mo­tů (vtip s Georgem Bushem je výbor­ný, sty­lem pro Akta X i nový, jen ško­da, že své­ho dru­hu taky jedi­ný) a sní­mek při­chá­zí o jaké­ko­liv odleh­če­ní. Na dru­hou stra­nu ale nedo­ká­že být ani nijak váž­ný či napí­na­vý. Kromě již zmí­ně­né­ho finá­le a jed­né solid­něj­ší honič­ky tu není nic, co by moh­lo tro­chu roz­prou­dit krev, přes­to­že spo­je­ním pod­ma­ni­vé hud­by Marka Snowa s tem­ný­mi zasně­že­ný­mi plá­ně­mi se Carterovi nabí­zí suges­ce jako hrom.

Než jsem začal se psa­ním této recen­ze, byl jsem ocho­ten opro­ti stá­va­jí­cí­mu roz­sud­ku pro film Akta X: Chci uvě­řit při­číst k dob­ru ješ­tě ale­spoň ten jeden bod, postup­né uvě­do­mo­vá­ní si fak­tů však pře­by­lo toho nos­tal­gic­ké­ho fan­du, kte­rý se pořád sna­ží vrá­tit co nej­víc roz­li­té­ho mlé­ka zpát­ky do skle­ni­ce. Že Mulder zabil psa, to byla posled­ní kap­ka.
Chris Carter zůstá­vá bohem tele­viz­ních obra­zo­vek, na fil­mo­vém plát­ně se z něj však stá­vá roz­tě­ka­ný ňou­ma, kte­rý si nedo­ká­že uspo­řá­dat pri­o­ri­ty. Kdysi napí­na­vý a mys­te­ri­óz­ní thriller tak z pódia vytla­či­lo postár­lé duo bez jaké­ho­ko­liv výcho­dis­ka nebo vývo­je pře­šla­pu­jí­cí na omše­lých pole­mi­kách a kva­li­ta­tiv­ně dis­ku­ta­bil­ních dia­lo­zích. Nemá cenu nějak oslo­vo­vat skal­ní fanouš­ky, kte­ří se odra­dit stej­ně nene­cha­jí (a jis­tým zvrá­ce­ným způ­so­bem je to i dob­ře), zby­lé čte­ná­ře bych ale rád varo­val: Nevěřte niko­mu, a tomuhle fil­mu už vůbec ne!
Jak film zabo­do­val u těch nej­skal­něj­ších tuzem­ských fan­dů může­te zjis­tit na strán­kách www.kultx.cz.

V rukách toho nej­po­vo­la­něj­ší­ho se fil­mo­vá Akta X sesy­pa­la jako dome­ček z karet. Kdybys to, Chrisi, dal zase Bowmanovi, udě­lal bys líp...

Naše hod­no­ce­ní: 

4

Podobné člán­ky

Recenze: Doba ledo­vá 3: Úsvit dino­sau­rů

Recenze: Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi

Recenze: Noc v muzeu 2

Recenze: Andělé a démo­ni

Recenze: Dvojí hra

Recenze: Krvavý Valentýn

Recenze: Pátek tři­nác­té­ho

Recenze: Gran Torino

Recenze: Rychlí a zbě­si­lí

Recenze: JCVD

Pro mož­nost psa­ní komen­tá­řů se při­hlaš­te nebo zare­gis­truj­te.
24. July 2008 - 8:39 — Václav Urbánek

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře