I když Purpurové řeky odborná kritika většinou strhala a nebyly nijak zvlášť úspěšné, stejně se do kin dostala i dvojka. Naschvál jsem použil výraz „odborná kritika“, protože jistě najdete spoustu fanouškovských stránek, které budou tvrdit, že je to ten nejúžasnější film, co byl kdy natočen. Já se co se týče jedničky držím uprostřed. Nebylo to nijak úchvatné, ale těch 90 minut se dalo vydržet a jelikož si dokonce i po pár měsících pamatuji, o co šlo, tak to zase nemohlo být tak špatné. To samé bude platit i o dvojce. Z toho plyne jednoduché ponaučení. Jestliže se vám líbila jednička, pravděpodobně se vám zalíbí i dvojka.
Z komisaře je menší bručoun než v prvním díl a dokonce si pořídil i psíka. Mnohým tedy možná budou chybět jeho klasické nabubřelé hlášky - i když nám ještě pan komisař nevyměkl zas až tolik a sem tam nějakou skrz rty procedí. Všechno to začíná nevinně. Dokonce v klášteře. Tím ovšem nevinnost končí, protože taková mrtvola ve zdi není zrovna nic nevinného. A už vůbec ne, když zjistíte, že v té zdi není zas tak dlouho a že nebyla v okamžiku tvorby nové omítky vůbec mrtvá. Komisař se tedy pouští po stopách jakéhosi spolku nového Ježíše. Paralelně s ním, i když z jiného konce, se do vyšetřování pouští jeho bývalý žák, nyní již policista Red. Ten se k případu dostal, když jeho kolega málem přejel onoho Ježíše, po kterém komisař pátrá. Když se mladému policistovi přímo před nosem pokusí Ježíše zabít jakýsi mnich, je jasné, že se za vším skrývá mnohem větší síla. Kterou mimochodem má i mnich. Takový přespolní běh mu vůbec nedělá problémy a kulka ho také hned tak nezastaví. Postupně začnou umírat Ježíšovi apoštolové (možná vás matu, ale jsme ve 21. století a Ježíš je normální člověk, stejně tak i apoštolové, kteří náhodou mají stejná zaměstnání jako
původní apoštolové). V tuto chvíli se na scéně objeví Marie, specialistka na okultní jevy. A tak to jde od mrtvoly k mrtvole až ke zdárnému konci.
Stejně jako v jedničce je ve filmu skvělá atmosféra, obzvlášť pokud se scény odehrávají na temných místech. Bohužel tentokrát jich není zdaleka tolik a ani objevení mrtvol nepůsobí tak efektivně jako v jedničce. Sice jich je víc, ale většinou se objevují hromadně a režisér se snaží ušetřit jejich zohyzděná těla našim očím. Kde chybí atmosféra, tam se to scénáristi snažili vynahradit akcí (já proti tomu osobně nic nemám, pokud je to s mírou), takže se dočkáme spousty honiček, které nepostrádají ten správný šmrnc. Co se týče akce, tak by se Purpurové řeky 2 daly zařadit spíše mezi filmy akční, než mezi detektivní thrillery, jak tomu bylo u jedničky, protože ve dvojce je mnohem více výbuchů, střílení a, jak už jsem se zmiňoval, i běhání. Možná to bude tím, že se do scénáře tentokrát pustil starý známý Luc Besson. Pro ty, kdo ho neznají, možná
stačí říct Taxi. Proto tu jsou asi ty honičky.
Na začátku jsem psal, že dvojka jakoby jedničce vypadla z oka, ale celou dobu jen hledám rozdíly, které mezi nim jsou. Takže co je na nich stejné? Tak především charismatický Jean Reno v hlavní roli. Potom nám tady zbyl také vcelku racionální konec. Přece všechno lze vysvětlit nějak logicky. Tedy co se týče hlavního rozuzlení, protože jinak závěrečný finiš musel dát scenáristovi spoustu práce. Ano. Je to přesně, tak jak čekáte. Nadmíru vykonstruované, nemožné. A i když se o filmu většinou mluví jako o trilogii, není potřeba vidět první díl, protože návaznost tu není téměř žádná. Pokud si odmyslíte narážky na psy, skoro vůbec nepoznáte, že se jedná o druhý díl.
JEDNÍM DECHEM: Atmosféru nahradila akce, jinak zůstalo vše při starém.
