Tento týden zemřel ve věku 96 let herec a hudebník Harry Belafonte, který po sobě zanechal neuvěřitelné dílo zahrnující 30 studiových alb a řadu vystoupení v televizi a ve filmu v průběhu sedmi desetiletí.
Jeden z těchto filmů má silnou vazbu na Česko:
Anděl Levine z roku 1970 o postarším židovském krejčím (v podání Zero Mostela) plném zoufalství a nepravděpodobném Černém andělovi (Belafonte), který je pověřen nevděčným úkolem pokusit se obrátit jeho víru, než bude přijat do nebe.
Anděl Levine byl natočen podle povídky Bernard Malamud (The Natural) a režíroval Ján Kadár, který v roce 1964 vynesl Československu prvního Oscara za film The Shop on Main Street, který natočil společně s Elmar Klos.
„Angel Levine [byl] můj první film od Od zítřka v roce 1959. Opět mě přitahoval příběh o rasových vztazích,“ vzpomínal Belafonte ve své autobiografii z roku 2012 My Song:
Harry Belafonte a Zero Mostel ve filmu Anděl Levine (1970) - Photo © Metro-Goldwyn-Mayer
„Vedle smíšeného obsazení - Zero Mostel jako krejčí, já jako černý anděl - jsme měli černošského scenáristu, Bill Gunn, a oscarového českého režiséra Jána Kadára, který natáčel svůj první film v angličtině poté, co získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film za Obchod na korze.“
Kadár pocházel přesněji řečeno ze slovenského židovského rodu, ale většinu své profesní kariéry strávil v Praze. Spolu s filmovým partnerem Klosem byli profesory na pražské filmové akademii FAMU a učili mnoho mladých filmařů, kteří v 60. letech 20. století dali vzniknout české nové vlně.
Během natáčení filmu Adrift, Klosova a Kadárova pokračování Obchodu na hlavní třídě, bylo natáčení přerušeno kvůli invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Klos zůstal v zemi a na další dvě desetiletí mu byla zakázána filmová i pedagogická činnost. Kadár uprchl z Československa do Izraele a později se usadil v New Yorku.
Belafonte byl producentem Anděl Levin, svého prvního celovečerního filmu po více než deseti letech, a čerstvého emigranta Kadára zajistil pro newyorskou produkci čistě náhodou poté, co režisér skončil na východním pobřeží a později se usadil v Los Angeles. Pro Belafonteho, významného aktivistu za občanská práva, byl režisér součástí multikulturního filmového procesu.
Harry Belafonte, Milo O’Shea, a Zero Mostel ve filmu The Angel Levine (1970) - Photo © Metro-Goldwyn-Mayer
„Rozhodl jsem se, že natáčení filmu The Angel Levine bude samo o sobě cvičením v rasových vztazích (a protože ho financovala společnost HarBel Productions, mohl jsem se tak rozhodnout),“ poznamenává Belafonte v knize My Song.
„Přiměl jsem odbory, aby souhlasily s tím, že mladí barevní lidé budou na place sloužit jako stážisté pro různé odboráře. Celý proces produkce byl vzorem pro osvícený, rasově citlivý Hollywood.“
V Andělu Levinovi hrála také Ida Kamińska, Kadárova hvězda z Obchodu na hlavní třídě, která si za svůj srdcervoucí výkon v československém filmu vysloužila nominaci na Oscara. Ve filmu Angel Levine hraje smrtelně nemocnou manželku Mostelovy postavy, která je po většinu filmu upoutána na lůžko.
Kamińska se narodila na Ukrajině v polském židovském původu a stala se významnou hráčkou varšavské divadelní scény, než po událostech roku 1968 rovněž uprchla z domova. Obchod na hlavní třídě a Angel Levine byly dvě její jediné hlavní role v celovečerních filmech.
Ida Kamińska a Zero Mostel ve filmu Anděl Levine (1970) - Photo © Metro-Goldwyn-Mayer
V Andělu Levineovi si Mostel, Kamińska, spoluhráč Eli Wallach a režisér Kadár byli Židé; možná překvapivě měl židovský původ i Belafonte. Jeho dědeček z otcovy strany, kterého nikdy nepoznal, byl (bílý) holandský Žid, který se plavil Karibikem. Belafonteho k příběhu přitahoval také židovský krejčí, kterého hrál Mostel.
„Vzpomněl jsem si na toho židovského krejčího, který nechával mou matku kupovat ty sluncem vybělené obleky ve výloze svého obchodu s velkorysou slevou a pak ji učil, jak je obarvit na modro,“ vyprávěl v knize My Song.
Je tu ještě jedna výrazná česká spojitost s Andělem Levinem: svérázná, neotřelá a nakonec podmanivá hudba slavného českého skladatele Zdeněk Liška, který v průběhu 60. a 70. let složil hudbu k mnoha klasickým českým filmům včetně Markety Lazarové, Kremator a filmů českých režisérů, jako jsou Karel Zeman a Jan Švankmajer.
Liška zůstal po roce 1968 v Československu a pokračoval v kariéře v místním průmyslu; Angel Levine je jeho jediným americkým úspěchem. Před dokončením hudby zpět v Praze mohl krátce odjet do New Yorku, kde na ní pracoval s Belafontem a Kadárem.
„Liška mi osobně vyprávěl o své práci na filmu Anděl Páně, který po emigraci do USA natočil režisér Ján Kadár,“ Kremator režisér Juraj Herz řekl v roce 2013 českému časopisu Muzikus o Liškově práci na filmu.
„Film financoval a hrál v něm velmi populární zpěvák Harry Belafonte, který měl na začátku filmu zazpívat píseň. Liška píseň napsal, odcestoval do Ameriky a předal Belafontemu noty [...] Producent a hvězda filmu mu však řekl, že píseň je zcela mimo jeho hlasový rozsah.“
„Kadár, který se k tomu stavěl velmi otevřeně a naivně, řekl, že by místo toho mohli použít verzi jiného mladého černocha, který byl schopen píseň zazpívat skvěle. Belafonte však rezolutně trval na tom, že když film platí, musí píseň zazpívat sám. Kadár se skřípěním zubů poslal Lišku zpět do Prahy a ten skladbu přepsal tak, aby odpovídala [Belafonteho] hlasovému rozsahu. Pro Kadára i Lišku to byla nová zkušenost, v níž hlavní roli hrály peníze.“ (Nutno podotknout, že tato píseň se ve finálním sestřihu filmu podle všeho nevyskytuje.)
Angel Levine byl v době svého uvedení kritikou vesměs zavrhován a dnes je téměř zapomenut; šablonovitá osnova, připomínající It’s a Wonderful Life, je již dávno zastaralá. Kadár a Belafonte však do filmu vnášejí své vlastní jedinečné pohledy a výsledkem je film, v němž je všudypřítomná ponurost vyvážena a nakonec převálcována černou komedií a hlubokým patosem.
Kadár přežil nacistický pracovní tábor (jeho rodiče a sestra zahynuli v Osvětimi) a po sovětské invazi právě uprchl z vlasti. Když se Angel Levine začal natáčet, Belafonte truchlil nad smrtí Martina Luthera Kinga Jr. a Roberta F. Kennedyho. V tom, co by jinak mohlo být caprovským šramlem, je drsné sebeuvědomění.
Pozdější kritika byla k Andělu Levinovi vlídnější, když se dostal do televize a na domácí video. „Dojemný, humorný a smutný,“ stálo v populárním Leonard Maltin Movie Guide v recenzi filmu s 3,5 (ze 4) hvězdičkami. „Často vyprávěný příběh - málokdy tak dobře.“
Angel Levine se od vydání na DVD ve standardním rozlišení před více než dvaceti lety nedočkal oficiálního vydání, ale celý film je v současné době k dispozici ve vynikající kvalitě na YouTube. Po více než padesáti letech nejenže obstojí, ale možná dnes dokonce rezonuje ještě výrazněji než v době svého prvního uvedení.
