Antologie města duchů (Ghost Town Anthology) – Recenze – 50%

Kanadské umě­lec­ké dra­ma Antologie měs­ta duchů reži­sé­ra a sce­náris­ty Denise Côteho vyprá­ví pří­běh oby­va­tel zapad­lé que­bec­ké ves­ni­ce, kte­ří se vyrov­ná­va­jí se smr­tí tam­ní­ho dva­ce­ti­le­té­ho chlap­ce (dost mož­ná sebe­vraž­dou, pokud tedy nešlo o dost nešťast­nou neho­du). V hlav­ní roli truchlí­cí rodi­na pozůsta­lých a její sou­se­dé, mra­zi­vé pro­stře­dí kanad­ské­ho ven­ko­va a ducho­vé zemře­lých, kte­ří začnou ke kon­ci fil­mu ves­ni­ci zapla­vo­vat.

Denis Côte, jak má ostat­ně ve zvy­ku, nejde v ničem divá­ko­vi pří­liš napro­ti, a Antologie měs­ta duchů je tudíž v jeho podá­ní vel­mi křeh­kým, nená­pad­ným, ale i divác­ky nesmír­ně nároč­ným sním­kem vyprá­vě­ným v blou­ma­vě kon­tem­pla­tiv­ním tem­pu, jenž spíš než jako film s něja­ký­mi posta­va­mi a dějem fun­gu­je jako jed­no­du­chý myš­len­ko­vý kon­cept, pře­ve­de­ný do vizu­ál­ní meta­fo­ric­ké podo­by. Rozhodně však nejde o horor, jak by se mno­zí moh­li vzhle­dem k jeho námě­tu chyb­ně domní­vat – film sice pra­cu­je s urči­tým napě­tím a vysky­tu­jí se v něm ducho­vé (zřej­mě pro­to, že vní­má­ní času ztra­tí pro truchlí­cí oby­va­te­le po pro­ži­té tra­gic­ké udá­los­ti smy­sl a tudíž se setře hra­ni­ce mezi sou­čas­nos­tí a minu­los­tí), leč o žánro­vé prv­ky se jen let­mo otí­rá a váž­ně nehro­zí, že bys­te se u něj tře­ba báli nebo leka­li. O to se jeho tvůr­ce ostat­ně ani nesna­ží, spíš mu jde o zachy­ce­ní urči­tých emo­cí a moti­vů týka­jí­cích se růz­ných forem stra­chu a pře­ko­ná­vá­ní smut­ku ze ztrá­ty.