(zatím nehodnoceno)
Loading...Arthur Curry (Jason Momoa) sice pomohl největším hrdinům na světě odvrátit útok Steppenwolfa, dále však raději zůstává v ústraní a věnuje se pomoci lidem ze svého okolí, než aby se věnoval nějakým větším hrozbám. To se má ovšem zanedlouho změnit neboť současný vládce Atlantidy, jeho nevlastní bratr Orm (Patrick Wilson), chce spojit království všech sedmi moří a vyrazit proti lidem na souši, kteří dlouhá léta znečišťují moře a oceány a ohrožují tak život pod jejich hladinou. Jedinou možnost jak zabránit celosvětové válce je, aby se Arthur vydal do Atlantidy nárokovat si trůn, který mu právem jako prvorozenému patří...
Okolky stranou, Aquaman byl vždycky tak trochu podivným hrdinou, který v dnešním světě serioznějších komiksů tak nějak moc úplně nefunguje. Jasně, jsou i modernější varianty, kde je tato postava poměrně badass, pořád se ovšem jedná o mořského hrdinu, který si rozmlouvá s rybami a chrání mořskou populaci před znečištěním a jinými hrozbami lidského i nelidského původu. To že byl do hlavní role obsazen Jason Momoa mohlo trochu napovědět, že se tvůrci pokusí jít trochu víc macho stylem a budou doufat, že charisma tohoto havajského herce a jeho maskulinní prezence pomůže filmu i v momentě, kdy bude působit trochu humorně až absurdně.
A ano, tohle skutečně ve filmu částečně funguje. Film totiž po většinu času balancuje na hraně úmyslné/neúmyslné parodie a velkolepého dobrodružného fláku, který se nebere tak úplně vážně. A když už to působí opravdu hodně jako přímá rána na nos, je za rohem právě Jason, aby z rukávu vysypal nějakou suchou hlášku nebo poznámku. To je docela příjemná změna oproti hodně vážně pojatým předešlým filmům z tohoto filmového univerza, samo o sobě to ale nedělá rovnou dobrý film.
Tvůrci totiž šli opravdu all-in a s režisérem Jamesem Wanem v čele se prostě rozhodli vsadit všechno co mají k dispozici. A aby toho nebylo málo, snaha napěchovat do filmu něco pro každého je znatelná z každé minuty. V jedné minutě máte dobrodružný film jak z ranku Honby za klenotem Nilu, rázem jste jak v podmořské verzi Tron: Legacy a tu zase velkolepá a trochu nepřehledná akce jak z loňské Ligy spravedlnosti. Tím odpovídá jak kamera a celkově vizuální zpracování, tak hudební doprovod od Ruperta Gregson-Williamse, který sice perfektně doplňuje jednotlivé nálady filmu, díky rozmanitosti však nepůsobí úplně uceleně a konzistentně. Jistě, zapojení elektronických prvků
Podtrhuje to navíc fakt, že v celém filmu pak nakonec není snad jediná scéna, která by v sobě neměla trikové záběry. Nechci hovořit o tom, že je ve filmu přehršel digitálních triků, ale je. Ono by to asi ani jinak při takhle rozmáchlé produkci nešlo, ovšem film možná až v příliš mnoha momentech působí spíše jako počítačová hra než jako svět, který obývají skuteční hrdinové. Ony úkroky směrem k tomu aby byl výsledek přeci jen trochu komiksovější jsou pak trochu nešťastné, zvláště když některé z těchto elementů do očí bijícím způsobem popírají zákony fyziky, chemie i obecné logiky. Pokud si tuhle podívanou chcete užít, musíte poslat obsah vaší mozkovny na dvouhodinovou procházku.
Co na druhou stranu hraje filmu k dobru je poměrně originální práce s kamerou, která hned v několika momentech zvládá vykouzlit hodně sympatickou a neokoukanou akci, která byť působí digitálně až hrůza, nabízí osobité sekvence, které si díky hravosti Jamese Wana a kameramana Dona Burgesse rozhodně s jiným filmem nespletete. Práce s perspektivou a neotřelé jízdy kamery a rámování akčních sekvencí v tomhle případě do značné míry kompenzují jinak hodně umělou trikovou stránku a poněkud zbytečně dětinskou výpravu.
Ve výsledku je Aquaman docela fajn kouskem, který rozhodně v porovnání s předešlými filmy v tomto komiksovo-filmovém světě má spíše blíže k Wonder Woman nebo Muži z oceli spíše než ke zbytku, i tak si ovšem myslím, že se potenciál nepodařilo ani zdaleka vytěžit. Hlavní hrdina je sympaťák a akce je tam dostatek, přesto to celé působí tak nějak mimo, uměle a možná až příliš rozmáchle než aby to člověk bral jako seriozní kousek, který má zachránit celý filmový vesmír v troskách. Jako podzimně-zimní blockbuster u kterého nebudete moc přemýšlet nad tím co se tam děje nebo co postavy říkají to ale asi bude fungovat dostatečně. Ono se tady asi o moc jiného asi nikdo ani moc nesnažil.
Aquaman je v rámci možností docela slušnou podívanou, u které ovšem nesmíte moc přemýšlet nad tím co se v ní děje, nebo co postavy říkají. Trestuhodně digitální podívaná s krizí identity ale má naštěstí sympaťáka Momou v hlavní roli a relativně nápaditou kameru k tomu, aby alespoň částečně vyvážili jinak možná až příliš rozmáchlou, umělou a tak trochu mimo (místy až sebeparodickou) produkci, která namísto nového zpracování hrdiny se snaží v macho stylu prodat co nejvíce z komiksových základu postavy, aniž by se někdo pozastavil nad tím, zda-li to funguje nebo ne. Oproti nevydařeným týmovkám se ale na to pořád dá koukat (a i v některých momentech si to užít).
Nejnovější komentáře