Básníci čekají na zázrak. A český film?

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Série o „bás­ní­cích“ je důka­zem nemo­houc­nos­ti čes­ké „pore­vo­luč­ní“ kine­ma­to­gra­fie. Zatímco v osm­de­sá­tých letech se reži­sér Dušan Klein blýs­kl tře­mi skvě­lý­mi díly, po revo­lu­ci násle­do­va­la již pou­ze recyk­la­ce postav, pří­bě­hů a zmar.

Výjimkou není ani dosud posled­ní „díl“ série, nazva­ný„Jak bás­ní­ci čeka­jí na zázrak“. Přiznám se, zázrak jsem od toho­to fil­mu neče­kal, ale kro­mě nos­tal­gie jsem nena­šel jedi­ný důvod, proč byl film nato­čen.

Osmdesátá léta vnes­la do čes­ké kine­ma­to­gra­fie svě­ží vítr. Bolševik již tolik necen­zu­ro­val a moh­lo tak vznik­nout něko­lik fil­mů, kte­ré reflek­to­va­ly život teh­dej­ší mlá­de­že. Na fil­mech Dušana Kleina vyrost­la celá naše gene­ra­ce, kte­rá dospí­va­la v osm­de­sá­tých letech. Prvotina„Jak svět při­chá­zí o bás­ní­ky“z roku 1982 byla zje­ve­ním. Dodnes ten­to film poklá­dám za nej­lep­ší čes­ký film o puber­tě a pro­blé­mech stře­do­ško­lá­ků. Díval se na dospí­va­jí­cí se sho­ví­va­vým poe­tic­kým nad­hle­dem zaba­le­ným do slu­ši­vé for­my diva­dla ve fil­mu a ani­ma­cí. Objevil pro film dvo­ji­ci naděj­ných her­ců Pavla Kříže(Štěpán Šafránek) a Davida Matáska(Kendy).

Po dvou letech se dočkal nemé­ně pove­de­né­ho pokra­čo­vá­ní, pojme­no­va­né­ho„Jak bás­ní­ci při­chá­ze­jí o ilu­ze“. Svět sice napo­pr­vé o bás­ní­ka Štěpána nepři­šel, ale ten při­šel na vyso­ké ško­le o ilu­ze o tom, že se mu poda­ří dal­ší vztah. Když poté našel ve fil­mu„Jak bás­ní­kům chut­ná život“svou vyvo­le­nou Píšťalku, měla dle mého názo­ru celá série skon­čit. Film měl stá­le ješ­tě sluš­nou úro­veň a ote­vře­ně ťal do pro­blé­mů před­re­vo­luč­ní doby.

Porevoluční eufo­rie při­nes­la v roce 1993 tou­hu vyjá­d­řit se k pore­vo­luč­ní­mu osu­du „bás­ní­ků“ a název„Konec bás­ní­ků v Čechách“suge­ro­val, že už snad ani dal­ší díl nevznik­ne. Dnes bychom asi, pod dojmem růz­ných tri­lo­gií, řek­li, že po třech dílech vzni­kl pilot­ní díl dal­ší série. Jednalo se o vel­mi nepo­ve­de­ný počin, kte­rý při­ne­sl víc rekla­my, než roz­vi­nu­tí osu­dů hlav­ních hrdi­nů. Vždyť vše již bylo jas­ně řeče­no dří­ve. Místo toho se vra­cel k osudům postav, dáv­no zapo­me­nu­tých ve fil­mo­vé prvo­ti­ně, jako byl Emil Nádeníček. Pozdější film„Jak bás­ní­ci neztrá­ce­jí nadě­ji“, kte­rý vzni­kl v roce 2003 s dese­ti­le­tým odstu­pem a aktu­ál­ní„zázrak“, kte­rý vzni­kl po něm dokon­ce s tři­nác­ti­le­tým odstu­pem, se nesou na napros­to stej­né, nepře­svěd­či­vé vlně.

Míra nos­tal­gie je ve fil­mu„Jak bás­ní­ci čeka­jí na zázrak“jed­no­znač­ně nej­vět­ší. Větší polo­vi­nu fil­mu tvo­ří odka­zy na před­cho­zí díly, dáv­no sly­še­né hláš­ky a před­sta­ve­ní dří­ve vidě­ných postav. Opět vidí­me napří­klad lázeň­ské­ho Bouchala (František Ringo Čech), pro­dej­ce aut Karase (Lukáš Vaculík) nebo Vendulku utě­ši­tel­ku (Eva Jeničková). Aby byly odka­zy na Kleinovu tvor­bu ješ­tě bizar­něj­ší, obje­ví se něko­lik her­ců z„Ulice“a napros­to nepo­cho­pi­tel­né odka­zy na „hláš­ky“ z toho­to neko­neč­né­ho seri­á­lu, např. „ať se dílo daří“. Film tím­to postu­pem mís­ty při­po­mí­ná vlast­ní paro­dii. Reklama z fil­mu stří­ká na kaž­dém kro­ku jak z kar­lo­var­ské­ho zříd­la a dvě naho­tin­ky sice potě­ší oko muž­ské­ho divá­ka, ale jejich pří­tom­nost ve fil­mu je napros­to samo­ú­čel­ná.

Další Štěpánův roman­tic­ký pří­běh se z reklam rodí dvě hodi­ny dlou­hým, císař­ským řezem, při­čemž záplet­ka je víc, než banál­ní. Nezadaná sou­sed­ka (Linda Rybová) s dce­rou ve věku Štěpánova syna (Filip Antonio) se sta­ne dal­ším a dou­fej­me, že posled­ním, Štěpánovým „úlov­kem“. Přičemž mu k němu ten­to­krát posta­čí jen její exis­ten­ce, s novou bás­nič­kou se ani neob­tě­žu­je. Zamontování dětí do celé­ho pří­bě­hu je umě­lé a zby­teč­ně pro­dlu­žu­je děj, byť se tvá­ří jako hyba­te­lé celé situ­a­ce.

Nostalgie je moc­ná čaro­děj­ka a snad by se vše výše uve­de­né dalo pocho­pit ve sna­ze opět při­blí­žit osu­dy poměr­ně dáv­no zapo­me­nu­tých hrdi­nů a zasmát se něko­li­ka pove­de­ným vtíp­kům. Ovšem vzhle­dem ke kva­li­tě před­re­vo­luč­ní tri­lo­gie a uply­nu­lé­mu více než čtvrt­sto­le­tí od její­ho uve­de­ní, je to zatra­ce­ně málo. Mladé gene­ra­ci, kte­rá vní­má původ­ní díly jako „fil­my pro pamět­ní­ky“ to nic neřek­ne a srov­ná­vat ten­to „zázrak“ se sou­čas­nou svě­to­vou nebo evrop­skou kine­ma­to­gra­fií snad ani nemá smy­sl. Zbývá tak jen pachuť, zkla­má­ní z dal­ší pro­mar­ně­né šan­ce na sluš­ný čes­ký film a víra, že ten­to díl bás­ní­ků, uza­ví­ra­jí­cí dru­hou tri­lo­gii, bude defi­ni­tiv­ně posled­ní.

Moje hod­no­ce­ní:50 % (na kte­rých má lví podíl Josef Somr v roli Štěpánova pro­fe­so­ra).

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře