Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka a Juraje Herze

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Dnešní příspěvek nebude ani tak filmovou nebo literární recenzí, jako spíš kulturně-historickým tipem. Chtěl bych se dnes zaměřit na film, který nedávno znovu po restaurování uvedl Národní filmový archiv a který je dle mého názoru výborným doporučením, do nadcházejícího podzimu. Jak jste jistě z názvu a možná i indicií poznali, podíváme se na film Petrolejové lampy podle stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka.

Režisérem filmu je Juraj Herz, kterého si jistě všichni vybavíme díky jeho mistrovskému dílu Spalovač mrtvol. Milovníci netradičních pohádek by pak při zmínce tohoto jména jistě vzpomenuli na jeho Pannu a netvora a příznivci historických dramat by pak ještě přidali třeba Habermannův mlýn (a ti, co se v jeho kinematografii vyznají obzvláště dobře, by pak určitě připomněli i Upíra z Feratu, ale toho si necháme na někdy jindy :-)). Z filmů, které ale tento výrazný současník Československé nové vlny natočil v prvních letech svého režijního působení, po úspěchu výše zmíněného Spalovače, ale určitě vyčnívá právě drama Petrolejové lampy. Předlohou filmu byl román spisovatele Jaroslava Havlíčka, poprvé vydaný již v roce 1935 (pod původním názvem Vyprahlé touhy). Jeho děj se odehrává v autorově rodné Jilemnici a okolí, někdy na přelomu minulého století. Lampy se řadí mezi Havlíčkova nejúspěšnější a nejoceňovanější díla, přičemž bývají stavěné do čela české psychologické prózy. Není se tedy čemu divit, že Herz je natočil jako svůj šestý samostatný film již v roce 1971. Než přejdeme k filmu, rád bych Vám doporučil ke čtení i samotnou knihu, protože patříte-li mezi fanoušky kvalitně napsaných dramat, toto se vám bude líbit.
(Mimochodem, pokud neradi čtete, ale Havlíčkovo dílo vás zajímá, tak zfilmovány byly téměř všechny jeho významné romány. V tomto případě bych pak vaší pozornosti zvláště doporučil film Helimadoe, který natočil další významný český režisér Jaromil Jireš.)

Ačkoliv bývá Juraj Herz řazen do proudu Československé nové vlny, pravidelně se objevují hlasy, že by měl být řazen mimo, podobně jako třeba Kachyňa. Je sice pravda, že tvořil ve stejné době a umělecké vzedmutí šedesátých let jej možná popostrčilo k jeho nejúspěšnějšímu dílu (Spalovač mrtvol získal nominaci na Oscara), ovšem v jeho dílech se objevuje jistá svébytná poetika, která k nové vlně úplně nesedí (nikdy příliš nepracuje s neherci, jeho díla jsou často literární adaptace, libuje si v ponurých depresivních příbězích). Petrolejové lampy jsou ovšem záležitostí až let sedmdesátých. V době normalizace dominují Herzově filmografii právě adaptace historických literárních děl, případně nezávadná tématika jako pohádky nebo komedie. Ve filmu, který pracuje s pečlivě propracovanou mizanscénou, která navozuje atmosféru secese a doby, ve které se ještě svět dělil na města a vesnice nás jistě na první pohled zaujmou herecké výkony. V titulní roli se nám tu představí Iva Janžurová, která už v té době měla za sebou výrazné herecké úspěchy, například v Kachyňově Kočáru do Vídně. Sekunduje jí pak Petr Čepek, který měl v té době za sebou již dramata jako např. Adelheid, Údolí včel nebo Hotel pro cizince, ve kterých prokázal svůj výrazný herecký um. Tito dva pak velmi sugestivně rozehrávají příběh o lásce, postupujícímu stáří i zhoubné nemoci. Troufnu si tvrdit, že Herzovi se nejen tímto castingem podařilo dosáhnout (ne-li předčit) emocionálního zásahu, který se podařil Havlíčkovi v knize. A i když film z knihy mnoho vypouští, ve své stominutové stopáži dokáže být velmi silný a působivý. Všechno pak ještě podporuje kamera Jozefa Šimončiče, která si libuje ve velkých detailech na tváře herců, případně i hudba Luboše Fišera vkusně doplňující emotivní scény. Jako perličku na závěr pak můžeme zmínit, že film byl uveden v hlavní mezinárodní soutěži festivalu v Cannes.

Hledáte-li tedy na co si při podzimních plískanicích zajít do kina, Petrolejovými lampami určitě nepohrdněte. Na rozdíl od většiny současné produkce, dostanete krásně a citlivě natočené drama, které dokáže přinést zamyšlení i kvalitní kinematografický zážitek. Pokud déšť nebude ustávat, směle se pak pusťte i do čtení, protože krásných příběhů není nikdy dost. A ideálně si k tomu samozřejmě rozsviťte nějakou tu petrolejovou lampu…

P.S.: V případě, že vám stejně jako mně přijde podzimní počasí kouzelné a k procházce vybízející, měl bych pro vás ještě jeden, výletní tip – zříceninu hradu Ostromeč. Nejlepší je k ní vyrazit z vesničky Hrazany po žluté turistické značce, přičemž se jedná o krásnou cca pět kilometrů měřící procházku, která Vám nabídne výhledy na vodní nádrž Slapy i na údolí potoka Mastník. A pokud přemýšlíte, jak to souvisí s filmem, tak při cestě na zříceninu minete i samotu čp. 10, na které se natáčely scény ze statku, kde Štěpa bydlí. A pokud byste chtěli více tipů na podzimní výlety, není nic jednoduššího než otevřít web filmová místa.cz, kde jich najdete víc než dost.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře