Bloodrayne

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Práce Uwe Bolla jsou mezi fanouš­ky pojmem. Tedy pokud se o něja­kých fanouš­cích dá vůbec mlu­vit. Jedná se o roz­sáh­lou základ­nu pří­z­niv­ců PC her, z nichž Bollovy fil­my čer­pa­jí inspi­ra­ci a díky kte­rým si Uwe Boll stvo­řil z počet­né sku­pi­ny her­ních fanouš­ků sku­pi­nu odpůr­ců svých fil­mů. Každopádně dosa­vad­ní neú­spě­chy nebe­rou tomu­to své­ráz­né­mu reži­sé­ro­vi vítr z pla­chet a ten­to­krát nás oslo­vu­je s dal­ším dílem, kte­ré vychá­zí ze stej­no­jmen­né počí­ta­čo­vé hry. O tom, zda se jed­ná o pří­jem­né pře­kva­pe­ní nebo o pokra­čo­vá­ní béč­ko­vé série, bude i násle­du­jí­cí recen­ze.

Nutno při­znat, že dlou­hou dobu jsem neměl tu pří­le­ži­tost poznat Bollovu tvor­bu. Pochopitelně jsem něco sly­šel, něco četl, ale nic z toho nevi­děl. Pročež jsem se jed­no­ho dne roz­ho­dl tuto nezna­lost tro­chu zmír­nit i půj­čil jsem si pln obav a oče­ká­vá­ní prá­vě Bloodrayne.

Jakožto divá­ko­vi původ­ní PC hrou netknu­té­mu (i když jsem četl her­ní recen­zi od jed­no­ho zná­mé­ho) může­te věřit mé nepřed­po­ja­tos­ti a nepros­té neutra­li­tě.

Pokud jde o děj, je veskr­ze prů­měr­ný. Máme tady arciz­lo­sy­na Kagana, kte­rý je momen­tál­ně asi nej­moc­něj­ší vlád­ce upí­rů (Ben Kingsley). Co by to bylo za hlav­ní­ho zlo­du­cha, kdy­by neměl zlot­ři­lý plán? Takových plá­nů má obvykle zlo­duch hned něko­lik, jinak by nemohl sklí­zet zaslou­že­ný strach nepřá­tel a respekt svých při­slu­ho­va­čů. Tomu naše­mu sta­čí ke štěs­tí ovlád­nout svět, tro­chu otře­pa­né, ale přes­to pořád zabí­rá. K tomu potře­bu­je zís­kat tři arte­fak­ty - srd­ce, oko a kost. Zatímco si po upír­sku vysá­vá na hra­dě sleč­ny, jeho slu­ho­vé pil­ně pát­ra­jí po talisma­nech.

Když je ve fil­mu zloun, záko­ni­tě se za ved­lej­ší kuli­sou potu­lu­je jeho opak. Protiváhou zla budou čle­no­vé bra­trstva na ochra­nu pro­ti hroz­bě upí­rů Sebastian (Matthew Davis), Vladimir (Michael Madsen) a lučišt­ní­ce Katharina (Michelle Rodriguez). Ne, neza­po­mněl jsem, jen­že to nej­lep­ší na konec. Je tu pocho­pi­tel­ně dal­ší nej­hlav­něj­ší z hlav­ních hrdi­nů (tedy vlast­ně hrdi­nek) Rayne (Kristanna Loken) napůl člo­věk, napůl upír. Ta má k nepřá­tel­ství vůči Kaganovi osob­ní důvod. Jako malá se sta­la svěd­kem vraž­dy své mat­ky prá­vě Kaganem.

Naše tro­ji­ce boju­je pro­ti upí­rům, Kagan vět­ši­nu fil­mu jen před­vá­dí chlad­né upír­ské pohle­dy, Rayne chvil­ku boju­je sama, na chvil­ku se spo­jí s bra­trstvem, pak se jejich ces­ty roz­chá­ze­jí (navzdo­ry váš­ni, jež vzpla­nu­la mezi Rayne a jed­ním ze dvou klad­ných muž­ských hrdi­nů). To už všich­ni boju­jí sami za sebe, násled­ně se zase spo­jí pro­ti Kaganovi - no a vše vyvr­cho­lí v koneč­né krva­vé zúčto­vá­ní.

Vytýkat tomu­to fil­mu nedo­stat­ky je jako kopat do leží­cí­ho. Ne, že by to  neby­lo zábav­né, ale dob­ře, kop­ne­me si. Kde začít? Hned na začát­ku mi při­šlo doce­la atrak­tiv­ním pro­stře­dí stře­do­vě­ké­ho Rumunska (dob­ře, tak chyt­rý nejsem - že se natá­če­lo v Rumunsku jsem našel jin­de). Napsal jsem stře­do­vě­ké­ho? Inu, po chvil­ce jsem musel pře­hod­no­co­vat svůj poně­kud unáh­le­ný závěr. Podle dal­ších zábě­rů jsem začal nabý­vat dojmu, že se jed­ná spíš o 18. sto­le­tí. V jaké době se tedy děj ode­hrá­vá, je záha­dou (osob­ně se klo­ním k poz­děj­ší­mu časo­vé­mu odha­du). Každopádně opro­ti hře se roz­hod­ně nejed­ná o sto­le­tí dva­cá­té.

Nejde pře­hlí­žet nesmy­sl­nost dia­lo­gů. Ve fil­mech prá­vě dia­lo­gy jsou hlav­ním poji­vem a sdě­le­ním. V Bloodrayne to nepla­tí. Na film se může­te dívat s vypnu­tým zvu­kem. Chvilku si budou posta­vy něco říkat, pak půjdou vyse­kat pár upí­rů, v dal­ším zábě­ru už někam jedou - záběr na pří­ro­du a vzá­pě­tí chce někdo vyse­kat hlav­ní hrdi­ny. Pokud jde o bitev­ní scé­ny, kro­mě toho, že čer­ve­nou teku­ti­nou se v nich roz­hod­ně nešet­ří, jsou řeše­ny až zbě­si­lým stři­hem. Obecně sou­bo­jo­vé scé­ny pat­ří k zají­ma­věj­ším momen­tům fil­mu, ale sko­ro žád­nou z nich si neu­ži­je­te, pro­to­že kame­ra neu­stá­le ská­če z jed­no­ho šer­mí­ře na dru­hé­ho. Zlí jazy­ko­vé neu­spě­jí s vysvět­le­ním, že šlo o zastí­ra­cí mané­vr. Osobně si nemys­lím, že ten­to feno­mén způ­so­bi­ly nejis­té výko­ny her­ců v bitev­ních sek­ven­cích. U šer­mo­vá­ní ješ­tě chví­li zůsta­ne­me.

V posled­ní scé­ně se šer­mo­vá­ní náh­le zvrh­ne v ukáz­ku asij­ských bojo­vých umě­ní, ačko­liv před­tím se pocti­vě tvo­ři­la ilu­ze kla­sic­kých sou­bo­jů. Proč? Zdálo se to snad tvůr­cům málo akč­ní?

Pominu nedo­stat­ky ve scé­ná­ři. Rozepisovat všech­ny nesmys­ly, kte­ré film obsa­hu­je, je zby­teč­né.

Dost mě zará­ží, jak to Uwe Boll dělá, že v jeho fil­mech hra­jí tak dob­ří her­ci, i když je téměř jis­té, že celý pro­jekt bude pro­pa­dá­kem? Každopádně jis­tá sna­ha od her­ců tu vidět je a někte­ré jejich výko­ny pat­ří k tomu lep­ší­mu, co ve sním­ku uvi­dí­te. Celkově bych řekl, že ve fil­mu jsou čty­ři věci, kte­ré vás mohou potě­šit: her­ci a někte­ré jejich výko­ny, sou­bo­jo­vé scé­ny, sna­ha o vybu­do­vá­ní horo­ro­vé atmo­sfé­ry a Kristanna Loken (tedy nevím, zda potě­ší dív­ky, ale uznej­te, že je na ni hez­ký pohled a role divo­ké a hez­ké Rayne jí sed­la).

Nerad bych, abys­te naby­li dojmu, že film je úpl­ně špat­ný. Není. Tady si neod­pus­tím jis­tou cita­ci (inspi­ra­ci) z rekla­my, kte­rá říká, že lep­ší je vidět skle­ni­ci spíš polo­pl­nou, než polo­prázd­nou. Řadím se k této kate­go­rii. Film není špat­ný, pros­tě není dob­rý. 

Bloodrayne

USA / Německo, 2006

Žánr: Horor/Fantasy

95 minut

Režie: Uwe Boll

Scénář: Guinevere Turner

Hrají: Kristanna Loken, Michelle Rodriguez, Matthew Davis, Ben Kingsley, Michael Madsen, Billy Zane, Will Sanderson, Udo Kier, Meat Loaf, Michael Paré, Madalina Constantin, Daniela Nane